Nejnovější

Modrá velryba vyplavala na povrch. Anebo ne?

V koloběhu událostí posledních dní se těžko vzpomíná na fenomén, který před Velikonocemi vyvolal vášně po celé republice. Pro někoho byl poplašnou zprávou, pro jiného kybernetickou hrozbou ohrožující depresemi sžírané děti. Modrá velryba. Sebevražedná hra pocházející z Ruska. Hra cílící na děti na sociálních sítích. První, kdo o ní v České republice se vší vážností informoval, byla Policie České republiky (PČR) v oficiálním prohlášení. Toho se chytla téměř všechna velká média a zprávu převzala. Jen o chvíli později však začala postupně otáčet, Modrá velryba je hoax. Nebo není? A proč se policie dál drží své pravdy?

Policie si stále stojí za svým a dokonce nyní předala důkazy vyžádané ministrem vnitra Milanem Chovancem. „Pan ministr je rád, že policie tento fenomén řeší, pro příště by ale uvítal přesnější komunikaci policie vůči veřejnosti,“ napsala pro Aktuálně.cz mluvčí ministerstva Hana Malá. Přesnost je možná právě ten zásadní problém.

Dříve, než kauza utichla, setkal jsem se s vedoucím projektu E-bezpečí Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Kamilem Kopeckým. „Bát se Modré velryby nemusíme, není to něco, co by nás přímo ohrožovalo. Měli bychom se bát toho, že dospělý člověk reaguje úplně jinak než dítě. Proto samozřejmě, když se takováto informace dostane na veřejnost bez obalu, tedy odkazuje na množství sebevražd, sebepoškozování a podobné věci, způsobí negativní odezvu u dítěte,“ začal Kopecký. „Mohli jsme se bát v době největší mediální smršti, protože děti tento fenomén masově napodobovaly napříč celou republikou,“ pokračoval Kopecký.

Sebevražedná hra jako lákadlo pro životem zhrzené děti

Modrá velryba vznikla v Rusku. „Na tamních sociálních sítích existovaly skupiny, které se zaměřovaly na horor, gore a podobnou problematiku.Ty skupiny přitahovaly pozornost dětí, které uvažovaly o tom, že by si ublížily nebo chtěly spáchat sebevraždu,“ říká vedoucí projektu E-bezpečí. V Rusku spáchá sebevraždu tři krát více dětí, než je celosvětový průměr. „Tyto děti hledají někoho, kdo jim porozumí, poradí nebo to s ním budou moct rozebrat, protože jsou na tom třeba podobně, a proto vstupovaly do těchto online skupin. Následně si toho všimli administrátoři takových skupin a vymysleli způsob, kterým by mohli marketingově zvýšit počet návštěvníků v jejich skupinách.“ Možnosti, že Policie ČR skočila na marketingový tah, se obával právě Milan Chovanec.

 

Kamil Kopecký

Vedoucí projektu E-bezpečí Kamil Kopecký

Koncept nějaké challenge se ukázal být velmi efektivním způsobem, jak nalákat více lidí do svých skupin. To mimo jiné proto, že tato „soutěž“ začíná použitím hashtagu – aby zájemce mohl vstoupit, musí zadat hashtag, který se jednoduše shoduje s názvem té skupiny. Usnadní tak potenciálním zájemcům dostat se k ní, čímž se navyšuje objem jejich uživatelů. Aby tento marketingový tah byl zajímavý a atraktivní, vytvořili jeho zakladatelé úkoly, které se stupňují. Echo24 zveřejnilo 14. dubna jeden takový seznam. Začínal úkolem „vyřezat si ‚F57‘ na ruku, poté vyfotit a poslat kurátorovi“, přičemž F57 je odkazem k názvu jedné takové skupiny. Pokračovalo se například vyřezáním velryby na ruku a končilo se skokem z budovy.

„Aby administrátoři znásobili sílu online výzvy, vytvořili systém kurátorů, což byli původně lidé ze samotných skupin. Ti se stávali dozorci hráčů, které nutili a vydírali, aby plnili ty úkoly. A opravdu se používaly i takové metody, jako například vyhrožování smrtí matky, ublížení rodině, přátelům za nesplnění úkolu. Přestože tyto výhružky byly nepodložené, na postižené děti fungovaly. Dokázaly u dětí vyvolat paniku a ony tomu skutečně věřily,“ přibližuje pravdivé jádro problému, na které se postupně nabalovala spousta lží, Kamil Kopecký.

„V průběhu rozjezdu té hry se zabila jedna dívka, která před svou smrtí zveřejnila na svém profilu fotografii s konkrétním hashtagem, a administrátoři toto využili jako materiál, na kterém hru dále stavěli. Vytvořili mýtus, že právě tito sebevrazi byli ti, kdo jejich hru úspěšně dokončili,“ vysvětluje Kopecký. Administrátoři vytvářeli dojem, že jde o hru, která vtáhne hráče natolik, že z ní nemůže vystoupit. Dokonce vytvořili speciální symboliku, která napomáhala mýtu. Jedním ze symbolů je například jen předělaná značka spodního prádla V.O.V.A., různé hebrejské nápisy, nesmyslné kódy a podobně. Tak vznikla legenda o Modré velrybě, mimochodem, v českém překladu spíše hra o Plejtváku obrovském.

Špatná interpretace pravdy vytvořila Plejtváka

Administrátoři skupin hledali inspiraci různě, třeba ve spodním prádle ZDROJ: www.e-bezpeci.cz

Počátek hoaxu je tedy v oněch skupinách, které reálně existovaly a skutečně pracovaly s konceptem sebevražedné hry. Ruský deník Novaja Gazeta informoval o tom, že na internetu existuje sebevražedná hra, následkem které Rusové páchají sebevraždy. A to je hoax. „Jakmile se tohle dostalo ven, začalo se spekulovat, že v souvislosti s tímto fenoménem lidé páchají sebevraždy, že tahle a tahle holka to hrála a začaly se vytvářet mýty. Nikdy nebyla dokázána spojitost mezi těmi sebevraždami a facebookovými skupinami. Oni tam samozřejmě chodili, ale ne protože je ta hra inspirovala k sebevraždě nebo sebepoškozování, ale obráceně,“ popisuje hoax Kopecký.

Média způsobila, že hra a její pravidla postupně doputovaly až do České republiky. „Překladem z ruštiny do angličtiny, francouzštiny a jiných jazykových mutací samozřejmě hra začala putovat Evropou a dostala se to i do Spojených států, a také k nám, přirozenou cestou,“ rekonstruuje rozšíření hoaxu Kopecký. „U nás není problém samotná hra. Spíše to, že první informace o Modré velrybě se objevily už v únoru v bulvárech. Jelikož to byl bulvár, tak to jednoduše zapadlo, nikoho to nezajímalo a nikdo se tomu hlouběji nevěnoval a tím pádem to ani nikdo nenapodoboval,“ popisuje prvotní výskyt Kopecký. „Proto počet případů spojených s tímto fenoménem byl až do zveřejnění toho oficiálního policejního prohlášení jeden případ v České republice, a ten byl daný tím, že to dítě mělo psychické problémy a samo si aktivně vyhledávalo na internetu informace,“ rozkrývá tajemství problému.

Šířila Policie hoax?

Policie vydala oficiální prohlášení ve čtvrtek před Velikonocemi o tom, že se zde objevila tato hra a PČR prověřuje souvislosti. Jelikož šlo o oficiální zprávu Policie České republiky, tedy instituce, u které se v případě podobných fenoménů neočekává fatální selhání,  začali si lidé zjišťovat další informace. „A na co narazili? Na bulvár,“ konstatuje Kopecký. „Lidé si začali vše spojovat a následně i ostatní nebulvární média přebrala policejní informaci a důvěryhodnost zprávy utvrdila. Všechna média replikovala stejné informace, ten stejný hoax. Najednou se spekulovalo o tom, že policie prověřuje, zda případ dvou holek, které skočily pod vlak, je výsledkem hry. Nebo se objevily zprávy o tom, že dvě Rusky skočily z okna a dokončily hru Modrá velryba. To všechno jsou výmysly,“ říká Kopecký. Skepsi vůči fenoménu zachovalo jen pramálo médií, například web Zprávy.tiscali.cz, který jako jeden z prvních poukázal na to, že jde nejspíše o hoax.

Policie tedy rozfoukala téměř vyhaslý oheň a média se stala jednotlivými kusy dřeva, které jej udržovaly při životě. E-bezpečí poté vydalo prohlášení, že „problém je právě ta medializace, protože děti nejsou dospělí a budou to napodobovat.“ „V několika následujících dnech jsem měl asi padesát oznámení o tom, že se do toho nějaké děti zapojily, že to zkusily nebo že jsou v nějakém konkrétním úkolu,“ popisuje Kopecký dopad hoaxu.

Pravda zvítězí?

Po Velikonocích začal zájem o tento fenomén upadat. „Společně se Seznamem, který zřizuje program Seznam se bezpečně, a Linkou bezpečí jsme upozorňovali na to, že se ten hoax nemá šířit, ať se nemedializuje. Dali jsme rady, jak postupovat. Vysvětlili jsme, kdo je to ten kurátor, protože to nemusí být jen administrátoři těch skupin, ale taky děti, které to chtějí vyzkoušet na spolužáka, kamaráda. Bohužel na tohle policie už nereagovala a média se začala dopouštět mediálních zkratek a začala vydávat články o tom, že PČR šíří hoax,“ popisuje dynamický vývoj Kopecký. To byla ovšem pravda jen z části. „My nemůžeme říct, že policie šířila hoax. Policie udělala to, co dělat má. Informovala o riziku, ale zvolila špatnou formu, špatné načasování a špatnou cílovou skupinu,“ vysvětluje pomezí hoaxu a reality v tomto případě Kopecký.

A dostáváme se k důkazům o existenci hry Modrá velryba, aniž bychom v době rozhovoru věděli, že policejní prezident Tomáš Tuhý předá ministrovi vnitra nespecifikované doklady. „S policií spolupracujeme na konkrétních případech a v oblasti prevence, ale nekonzultuje s námi tiskové zprávy a jejich případný dopad na děti a rodiče. Policii jsme již před Velikonocemi upozorňovali na to, že je nutné snížit případnou paniku, případně nechat paniku zcela utichnout a informovat o tom, že jde o hoax,“ říká Kopecký. „Policie ale potvrdila existenci fenoménu a napsala, že to je pravda a mají reálné případy, které vyšetřují,“ popisuje. „Ale PČR už nikde neřekla zásadní věc a to, že případy, které jsou vyšetřované, jsou ty, které se staly až po zveřejnění. Před tím byl jeden případ, ale potom desítky,“ upozorňuje Kopecký. „Je dobré říct, že policie nelhala a nešířila hoax, ale tím zásadním problémem je to zacílení, načasování a formát,“ zakončuje.

Jan Žabka
Jan Žabka (Články)
Zatím studuje žurnalistiku na FF UP a píše blog Žabkův rybník. Ve svém městě pomáhá s fungováním Parlamentu dětí a mládeže města Ostravy. Podle některých se jedná o aktivního blbečka. Prý nesnáší zbytečnosti.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*