Komentář: Návštěva Zemana ve Zlíně před volbami je normální, žádná kampaň se nekoná a dejte mi pokoj, vládnu

Prezident Miloš Zeman strávil posledních pár dní cestováním po Zlínském kraji. Jako vždy navšítvil studenty a firmy, jeho paní si prošla zbrojařskou firmu a jeho mluvčí si hrál na Twitteru na tvrďáka, což mu ovšem stále nejde. Na Zemana se snesla kritika, že návštěva Zlínského kraje není v tuto dobu náhoda, ale spíše se jedná o pomoc Straně práv občanů, která kandiduje do krajského zastupitelstva a na jejíž kandidátce najdeme tři členy hradní posádky. Podle Zemana o kampaň nejde a navíc návštěva nešla odložit.

Konkrétně ve Zlínském kraji kandiduje jako lídr SPO Vladimír Kruliš, bývalý partner Zemanovy dcery Kateřiny, bývalý místopředseda SPOZ, který se v současné době stará o prezidentovy cesty po krajích a mimo jiné stál i za iniciativou, která před třemi lety protlačila přímou volbu prezidenta. Úplně na konci kandidátky SPO pak najdeme i jméno hradního kancléře Vratislava Mynáře (stále bez prověrky) a nechybí ani kontroverzní Martin Nejedlý.

Pro dokreslení situace je třeba připomenout, že Strana práv občanů se původně jmenovala tak trochu jinak. U založení strany stál v roce 2010 Miloš Zeman. Jednalo se o uskupení nespokojených sociálních demokratů, kteří kritizovali politiku Jiřího Paroubka. Nově vzniklý politický subjekt se pojmenoval Strana práv občanů Zemanovci, předsedou se stal muž, po kterém strana získala poslední část názvu. Po neúspěchu v parlamentních volbách 2010 se Zeman stáhl do politického ústraní, vedení strany převzal Vratislav Mynář. Jako místopředseda se objevuje Martin Nejedlý napojený na firmu Lukoil, která stranu z velké části financovala. Nejedlý se také nějaký čas pohyboval v Rusku a dodnes nebyl schopen, respektive ochoten, vysvětlit, co tam přesně dělal.

Stranu po Mynářovi převzal na čas Zdeněk Štengl, než jej vystřídal Jan Veleba, který vede stranu dodnes. V roce 2014 se z názvu vytratilo slovo Zemanovci, Miloš Zeman však zůstal čestným předsedou a SPO jej podporuje velmi vytrvale i v současné době (například Veleba stál vedle Zemana, Vičanové a Konvičky 17. listopadu na pódiu). Ve zkratce, tři velmi blízcí spolupracovníci Miloše Zemana se postupně vystřídali jako předsedové či místopředsedové strany, kterou Zeman založil a dva se den před krajskými volbami pohybovali blízko Zemana při návštěvě kraje, kde oba kandidují, jeden jako lídr kandidátky. Náhoda? Tak určitě.

Zlínské reálie a proč to není jedno

„Po mém boku jsou kancléř a pracovník protokolu,“ brání se prezident vehementně útokům pražské kavárny, České televize a racionálně uvažujících jedinců. „Přijde mi to jako naprosto normální, protože každý občan má právo kandidovat,“ dodává. Taková prohlášení nelze nijak rozporovat. Každý občan má právo kandidovat, každý občan včetně prezidenta má právo cestovat a to klidně i před volbami. Právo a morálka se však ne vždy rovnají. To, co se stalo, nebylo mimo právní normu, ale eticky se Zeman pohybuje na tenkém ledě.

Za SPO kandidovala do senátu také místní hvězda a velmi vnímavá osobnost, František Čuba. Dokonce uspěl. Pro čtenáře, který nezná zlínské reálie je třeba dodat, že fenomén Slušovic žije v kraji i dvacet let po revoluci, nostalgie je vrytá do srdcí voličů a v senátních volbách stál Čuba proti obecně neoblíbené Gajdůškové (kterou sociální demokracie  pro jistotu už úplně odstavila). Čuba se tak díky své reputaci ocitl nejen v senátu, ale také na kraji a stále slouží spolu s Milošem Zemanem jako ikona volebních spotů a bilboardů SPO, byť v senátu je jeho účast na jednáních minimální a na kraji též. Vzájemná provázanost skupinky politiků a podnikatelů je opět asi jen těžko uvěřitelná náhoda.

Co se tedy vlastně stalo? Pro některé nic, pro některé mnoho. Pro voliče Miloše Zemana a SPO se nic nezměnilo, jen viděli své miláčky naživo, pokud zrovna nenakupovali ve čtvrteční slevě v jednom konkrétním supermarketu, nebo nebyli v práci. Pro nerozhodné voliče se také nejspíše nic moc nezměnilo, protože lze jen těžko odhadovat, kolik z nich je na straně Miloše Zemana do té míry, aby volili “jeho” stranu, když vidí její zástupce po boku prezidenta. Celá návštěva tak budí pohoršení na druhé straně barikády, byť nelze říct, že by pohoršení nebylo oprávněné. Prezidentský úřad je u nás, jak se ukazuje, až bizarně vážený a pokud se nějaká strana otevřeně v předvolební kampani hlásí k podpoře prezidenta a on jejich rajón těsně před volbami navštíví, je jasné, že to zanechá v ústech podivnou pachuť.