Na školách se sčítají romské děti, data mají pomoci s koncem diskriminace

Česká republika se stále potýká s velmi vysokou segregací romských dětí na školách. Evropská komise dokonce proti Česku zahájila řízení kvůli nedodržování unijních práv a přetrvávajícímu vyčlenění romských dětí. Každoroční sběr dat o počtu romských žáků má pomoci problém diskriminace postupně odstranit. Nově mohou ředitelé škol při sčítání dětí pracovat podle návodu, jak co nejefektivněji etnický původ určit.

Letošní podzim opět přináší důležitou, ale často kritizovanou činnost – sčítání romských dětí na školách. Ředitelé se často do tohoto úkolu nehrnou právě s nadšením, mnozí z nich se cítí nekomfortně a sčítání bojkotují, každoroční odhad je tak poměrně nepřesný. To zmiňuje i Miroslav Klempár, předseda organizace Awen Amenca, která bojuje za dosažení rovných příležitostí ve vzdělávání pro romské děti. „Tento sběr je dobrovolný a chaotický a data nejsou přesná, proto se Ministerstvo školství rozhodlo vydat metodiku pro ředitele škol, aby tento sběr dat zefektivnilo,“ komentuje nové postupy ministerstva.

Vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková se společně s vrchním ředitelem vzdělávání a mládeže Ministerstva školství Janem Marešem rozhodla pomoci ředitelům škol návodem, jak takové sčítání co nejšetrněji a nejefektivněji provést. Fuková zdůrazňuje, že veškerý sběr dat je anonymní, data se sbírají pouze pro úspěšnější odstranění diskriminace. „Zjišťovat, kolik je u nás segregovaných škol a tříd, a zaměřit tam svou pomoc? Ano! Spojovat informaci o romském původu se jmény dětí? V žádném případě!“ ohrazuje se Fuková proti nařčením, která tvrdí, že sběr dat porušuje ochranu osobních údajů.

Sběr takových dat je velice cenný, právě podle nich se poté může metodická i dotační podpora dostat ke školám, které ji potřebují. Často jde právě o tzv. segregované školy. „Zdolat segregaci ve školství je obtížné zejména proto, že rodiče dětí z etnicky českých rodin nechtějí, aby jejich děti chodily do školy s romskými dětmi. A protože mohou snadno přesunout své dítě do jiné školy, stávají se ze škol, kam ředitelé přijímají romské děti, postupně školy segregované,“ vyjádřila se pro Houpacího osla novinářka Saša Uhlová, vystudovaná romistka. Dle jejích slov se ředitelé bojí mít na škole příliš velké množství romských dětí, protože to potenciálně odrazuje rodiče etnicky českých žáků. Raději proto romské děti rovnou zařazují do oddělených tříd, popřípadě škol.

Čemu data pomohou?

Stát chce segregaci žáků podle etnicity vymýtit, pokud to nepůjde jinak, tak i uzavřením zmíněných segregovaných škol. „Rasismus jen tak jednoduše nezmizí, musíme podstupovat opatření. Když diskriminace neskončí přirozenou cestou, bude se muset spravedlnost vymáhat represivní cestou. Rasismus je všude, ale ne všude je tak tolerován jako v České republice,“ vytýká Klempár.

V dopise Fukové se ředitelé dočtou o konkrétních indikátorech, které jim odhad dětí romské etnicity mají usnadnit. Mezi takové ukazatele patří např. vzhled s typickými antropologickými rysy, rodový původ či příbuzenství, kulturní zvyklosti (rodinný život či oslavy specifických svátků) nebo typicky romské jméno. Dále však může pomoci i informace o zapojení dítěte/jeho rodiny do projektu na podporu romské menšiny nebo bydliště v typicky romské lokalitě.

Dosud ředitelům škol pomáhalo s určováním původu jen prohlášení Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. To označovalo Romem toho, kdo se jako Rom sám cítí, nebo je Romem označovaný svým okolím. Aktualizovaná metodika vychází ředitelům více vstříc. Ač je tedy pro ředitele mnohdy tato činnost nepříjemná, v budoucnu budou přesnější data stavebním kamenem pro účinný boj s diskriminací.

Plány Ministerstva školství jsou na posbíraných datech závislé. Díky nim se vláda bude moci zaměřit na nejvíce postižené regiony a začít s intenzivní desegregací na školách. Dle odhadů z minulých let se vládní pomoc bude muset zaměřit především na Moravskoslezský, Olomoucký a Ústecký kraj, kde se romských dětí vyskytuje více, než je tomu v jiných krajích. Například ve jmenovaném Ústeckém kraji tvoří romské děti přibližně 12,8 % z celkového počtu žáků. Tento podíl je nejvyšší v České republice. Celorepublikový průměr se pohybuje jen okolo 3,6 %. Tyto údaje platí pro základní školy a je z nich patrná vysoká regionální variabilita. Nejnižší počet romských dětí navštěvuje školy v Praze, z celkového počtu žáků jde jen o 0,8 %.

Odstranění diskriminace – běh na dlouhou trať

Segregaci romských dětí jde jasně vidět na datech Ministerstva školství z minulého roku. Celá třetina všech romských dětí se nachází v pouhých 130 školách, 16 z nich je prakticky jen romských. Taková data ukazují, že je běžnou praxí umisťovat děti do školy na základě etnicity.

Sběry dat byly na našem území poprvé zavedeny v roce 2007, kdy byla České republice Evropským soudem pro lidská práva přiřknuta vina z diskriminace romské menšiny. Šlo především o umisťování romských dětí do oddělených škol a Evropský soud nařídil okamžitou nápravu. K té však nedošlo, a proto se v roce 2015 zahájil proti České republice tzv. infringement, tedy postup, který má zajistit naplnění unijních povinností při jejich porušení. Vláda však ani přesto do tohoto palčivého problému neinvestovala více úsilí, a tak bylo Evropskou komisí letos zahájeno řízení proti přetrvávající segregaci. Sběr dat a zvýšená snaha vlády jsou reakcí na kritiku Evropské komise.

Tato data by se s novým postupem mohla zdokonalit a zajistila by tak spravedlivé rozdělení pomoci do škol. Nejde však jen o zlepšení vzdělávacího systému a začlenění. Problémy spojené s diskriminací romské menšiny zasahují i do přístupu ke zdravotní péči, nebo dalším sociálním službám. „Rasismus se mimo školství nejvíce projevuje v oblasti bydlení, kdy i vysokoškolsky vzdělaní Romové, kteří pracují na plný úvazek, mají problém sehnat nájem na trhu s bydlením. Nebo mají dokonce problém si byt i koupit, přestože na něj mají našetřeno,“ upřesňuje Uhlová dopady diskriminace. Nový přístup a především spolupráce ředitelů škol je tedy klíčovou záležitostí v dalším postupu.