Metody výslechu s Ondrejem Kubíkem: I přes vážná témata sálem zazníval smích

V druhé polovině května do Olomouce zavítal kriminální psycholog a expert na psychologické posuzování věrohodnosti Ondrej Kubík. V kině Metropol probíhala jeho přednáška na téma metody výslechu a získávání informací. Sál byl zaplněn k prasknutí a ani půl hodina nestačila na zodpovězení všech dotazů od publika.

Po dvou letech se Ondrej Kubík zas a znovu objevil v Olomouci. Tentokrát s přednáškou, která nesla název Metody výslechu a získávání informací. Už půl hodiny před začátkem akce se předsálí kina Metropol hemžilo lidmi, kteří si jeho výklad přišli s nadšením poslechnout. Nutno podotknout, že obecenstvo tvořily zejména ženy. Jako by nám získávání informací už tak nebylo dost blízké, vždycky přece je, čemu se přiučit.

Ostatně jak sám Kubík se smíchem podotkl: ,,Přednáším tady pro lidi, kteří sem přišli s nejrůznějšími úmysly. Jen mi ten svůj úmysl prosím nesdělujte a budeme všichni spokojení”

Podle Kubíka pramení zájem o kriminální témata nejen z lidské zvědavosti, ale také z touhy sledování cizího neštěstí. ,,Konec konců, špatné se vždycky poslouchá lépe, než to dobré,” řekl mi.

Před vstupem do hlavního sálu si návštěvníci mohli odložit přebytečné vrstvy oblečení v šatně, zakoupit si něco dobrého na zub, anebo si pro lepší prožitek koupit sklenku prosecca. I s džusem v ruce ale přednáška byla skvělým zážitkem.

Přišel začátek a s ním na podium nastoupil Kubík oblečený v černém tričku a tmavých džínách. Jediné, co rozbíjelo jeho nebarevný outfit byly hnědé boty. A na nich nezavázané tkaničky. Člověk prakticky celou dobu čekal, kdy se mu tohle rozhodnutí vymstí. Nevymstilo a celou přednášku ustál.

Kubíkův výklad doprovázela prezentace, kterou si sám vytvořil. Obsahovala záchytné body a ilustrační obrázky k daným tématům. Co ale vyprávění dokreslovalo nejvíc, byly příběhy z praxe. Působilo to na mě, jako by ho napadaly v průběhu a neměl je připravené dopředu. To celé přednášce dodávalo přirozenost a plynulý průběh.

,,V praxi se setkávám stále s novými případy. I když se na první pohled mohou zdát stejné, motiv pro zločin je vždy originální. Stejně tak, jako prožívání a reagování konkrétního člověka, ” řekl Kubík pro redakci.

Jako hlavní bod přednášky figurovaly výslechy. Kubík rozebral rozdíly mezi výslechy dospělých a mladistvých, stabilních a labilních a tak dále. Dozvěděli jsme se, jaké otázky by nám při výslechu ne/měly být kladeny, jaká ne/máme práva a povinnosti a v neposlední řadě i to, jak bychom jako vyslýchaný člověk měli správně jednat. Byla to v podstatě taková kompletní příprava na výslech. Ať už z pozice vyslýchaného, anebo toho, který výslech vede.

Zhruba v polovině přednášení Kubíka zklamaly hodiny. Ty si s sebou přinesl, aby mohl kontrolovat čas. A tak si vzal do ruky telefon a rozhodl se utíkající minuty sledovat na něm. Celou atmosféru výslechu tak v jednu chvíli doplnila baterka, kterou přednášející nevědomky spustil a osvítil tak první řady publika.

,,Baterkou do obličeje, tak jako na výslechu, ” poznamenal Kubík s nadsázkou a širokým úsměvem.

Dalšími zajímavými informacemi, které jsme si z přednášky mohli odnést byly tipy na to, jak odhalit lež. Většině publika se dost možná rozpadl svět, když Kubík konstatoval, že uhýbání pohledem rozhodně není spolehlivým indikátorem lži. O proti tomu ale takové mírnější změny ve výpovědi, nebo třeba odcházení od tématu, už mohou něco značit.

U povolání, ve kterém se snažíte zjistit, jestli člověk lže nebo mluví pravdu, musí nutně dojít k profesní deformaci. To mi potvrdil i Kubík.

,,Jsem přehnaně systematický a je to vidět i v mém běžném životě. Naše práce je poměrně smutná, protože pořád řešíme jen negativní věci a je občas těžké si znovu uvědomit, že ne celý svět je takový. Plný zlých lidí, rozvodů, krádeží a tak dále, ” otevřel se Kubík.

I přes vážnost některých z témat sálem v průběhu přednášky téměř pravidelně zazníval smích. Hranice mezi disrespektem a vtipným rozptýlením může být v tomto případě velice tenká. Kubíkovi se ale zdárně podařilo ji nepřekročit.

Už od samého začátku měli diváci možnost zasílat Kubíkovi otázky prostřednictvím aplikace SmartTalk. Na konci pak přednášející otázky otevřel a věnoval čas jejich zodpovídání.

Této možnosti online pokládání otázek jsem využila i já a zeptala se na to, co mě už dlouho zajímalo. A to, jestli se ty kriminálky, které denně vídáme v televizi dají považovat za realistické.

,,Některé kriminální seriály mají určité prvky, které se v praxi opravdu objevují. Já osobně mám nejradši seriál Columbo. Líbí se mi na něm, že hlavní postava ze sebe nedělá žádného superhrdinu, co všechno umí a ví. Občas se splete a chybu zase napraví. Tak jako to bývá v normálním světě, ” odpověděl mi Kubík.

Nakonec i otázka, která se honila hlavou snad každému druhému člověku v publiku, také zazněla: ,,Proč jste si zvolil zrovna dráhu kriminálního psychologa?”

,,Jiná dráha nebyla. *smích* Pro mě je tahle práce proces a ne cíl. Právo mi k tomu dost pomáhá a líbí se mi to celé jako kombinace. Bez forenzní psychologie by bylo Trestní právo slepé. Moje matka dřív dělala v pasťáku, takže se ta práce na mě tak trochu nalepila, ” vypověděl Kubík o svém zaměstnání a zakončil tak přednášku plnou nových informací.