Poslankyně Šebelová: Manželství pro všechny může projít až napošesté. Jen ať se ukáže, kdo je ve Sněmovně pro a kdo ne

V rozhovoru o politickém boji dostat návrh zákona o manželství stejnopohlavních párů na plénum Sněmovny, držení se v šachu, hledání kompromisů a pojetí rodiny odpovídá poslankyně Michaela Šebelová, místopředsedkyně STAN.

Kde vidíte tu hranici, kdo všechno se může brát a kdo ne?

Mám to nastaveno tak, že by to měli být dva svéprávní dospělí lidé. Budou spolu žít a budou mít majetková a rodinná práva. Aby si ti lidé byli před státem rovni a neměli rozdílná práva.

Někdo sice může namítnout, že si to mohou zajistit jinak. Na všechno můžete uzavřít smlouvu, že? Proč by to měli dělat, když toto všechno má heterosexuální pár má jedním podpisem. Proč tito lidé by to měli dělat osmi nebo kolika.

Takže podporujete zákon o manželství pro všechny?

Sice nejsem hlavní předkladatel toho zákona, to je za nás Josef Bernard. Ano, jsem spíš takový podporovatel, protože vnímám, že je potřeba o tom tématu trochu mluvit. Rozšiřovat pozitivní povědomí o tématu, protože mně připadá, že hlavně v minulém období o tom někteří politici vážně škaredě mluvili a to je špatně. Takže já jsem připravena to samozřejmě podpořit, hlasovat pro a tak dále.

Ale k tomu ještě vede dlouhá cesta.

Na čem ztroskotal zmíněný poslední návrh od Josefa Bernarda?

Je to podobný příběh, jako to bylo v minulé Sněmovně. Předtím tam ten návrh ležel od roku 2018 a začal se projednávat až v roce 2021. Takže vlastně těsně před koncem Sněmovny s tím, že došel do prvního čtení ze tří.

Třikrát se musí dostat na plénum Sněmovny a mezitím se projednává ve výborech, které jsou k tomu určené, takže když se to třeba týká novely občanského zákoníku, tak předpokládám, že by šel do ústavně-právního výboru, sociálního výboru. Vždy je jeden, který to má na starost o ty ostatní vypomáhají, také se tím zabývají.

Takže minule to skončilo tak, že se přikázalo výborům, že se tím budeme zaobírat, ale pak skončila celá Sněmovna. A pokud nejde o výjimečný případ, což v tomto případě nešlo, tak ten návrh spadne pod stůl a musí být znovu předložen.

Přirozeně většina z předkladatelů v tu chvíli už nejsou poslanci, takže se musela najít nová skupina, která ho najde a opět předloží. Takže hlavní předkladatel je od nás Josef Bernard a k tomu další kolegové.

Měnili v návrhu něco, nebo ho vzali, jak byl?

Jenom drobné dílčí úpravy. Těch změn není zas tolik, nějaké legislativně technické drobnosti. Ale je tam zásadní změna v tom, že tato nová verze neruší zákon o registrovaném partnerství.

Ten rozdíl je v tom, že bude umožněno těm, co v registrovaném partnerství jsou a nebudou chtít změnit status na manželství, v něm zůstat. A kdo bude chtít přejít, tak bude mít možnost to po nějaké přechodné období jednoduše udělat. Zároveň už ale nebude možné nové registrované partnerství uzavírat.

A na čem tedy vázne ten současný návrh?

Nedaří se najít shoda na tom, aby se zařadil na plénum Sněmovny. Zasedá organizační výbor, ve kterém jsou kromě jiných i předsedové poslaneckých klubů. A oni se domlouvají, co zařadit. V jakém to bude pořadí, co má jakou prioritu, no a k té dohodě ještě nedošlo. Samozřejmě se logicky nabízí otázka: „Proč to teda někdo nenavrhne?“ Třeba konkrétně Josef Bernard. To samozřejmě může nastat, protože každý poslanec má právo navrhnout bod programu. Ale je otázka, jestli by prošel při tom samotném hlasování.

Takže podobný problém jako předtím. Problém je, že my v rámci koalice na tom nemáme dohodu. Nicméně vláda tomu zákonu dala neutrální stanovisko, to vnímám pozitivně, že alespoň není negativní.

A vadilo by to zkusit? Stane se něco, když se neodsouhlasí?

Kdyby ne, může to dopadnout příště. To neznamená, že spadne úplně. Proto jsem interpelovala Víta Rakušana. Mám za to, že už by se to mělo rozseknout. Sněmovna se nezmění, parta zůstane stejná, a když to budeme pořád odkládat, tak to vyšumí. Jen ať se odkryjí karty, kdo je pro a kdo ne.

Ve spoustě zemí, kde se ten zákon přijal, se to podařilo třeba až napočtvrté nebo napošesté. Nikdy to nešlo hladce. Já bych si velmi přála, aby se na plénum Sněmovny dostal. Ale i když se tam dostane, může to potom trvat třeba dva roky.

Může trvat dlouho, než se to bude v těch výborech projednávat, to se absolutně nedá odhadnout. Ve Sněmovně je zajímavé, že něco jde rychle a něco jde pomalu. A může ho blokovat spousta lidí.

Kdo, jak?

Například takové vzájemné se držení v šachu. Jedna skupina předloží manželství pro všechny, druhá předloží návrh zákona na ústavní ustavení, že manželství je svazek muže a ženy a teď se vzájemně držíme pod krkem, protože ani jedna skupina nechce, aby se řešilo nebo prošlo to druhé.

Takže KDU-ČSL?

Paradoxně zrovna KDU-ČSL není v tomto směru nejvíc konzervativní z koaličních stran. Právě oni jsou poměrně ochotní se o tom bavit, ale pro ně je asi černá linka adopce dětí. Myslím si, že se snaží pracovat na tom, aby nebyli za úplně homofobní stranu. Jsou přístupnější lepšímu řešení než taková ODS. Ta je v tomto mnohem konzervativnější. KDU-ČSL se musím zastat, že si všichni myslí, že oni jsou hlavní brzda, ale úplně nejsou.

Ale my jejich postoje respektujeme. Budu ráda, když vyzní, že v rámci koalice na tom není dohoda a v programovém prohlášení vlády není zavést manželství pro všechny. Tak to zkrátka je a není to nic, na čem by se koalice měla rozpadnout.

Ten důvod, proč se to nedaří prosadit, je, protože to není priorita vlády.

Přeci jen neprošel by snáze, kdyby se došlo k nějakému kompromisu? Vyřešit nejdříve jen něco, nebo ustoupit z názvu „manželství“.

Ale co je ten přijatelný kompromis? Než aby se udělal nějaký úplně extrémní kompromis, tak raději, ať se to nezmění. Protože se bojím, že kdyby se opravdu přijala nějaká novela třeba zákona o registrovaném partnerství, ve stylu že by se vyřešily jen majetky a vůbec by se nesahalo do dětí, tak se to zase zabetonuje na moc roků. Mohlo by se pak říkat: „No, co byste chtěli, teď jsme to zlepšili.“ Než špatný kompromis, tak raději status quo. A pokusit se znovu. Protože ten by tu debatu mohl i oddálit.

A jiný název by vám vadil?

Jsem pro zachování stejného názvu. Jiný by mi nevadil, pokud by práva byla stejná.

Ale strašně mi vadí slovo registrovaný. Registrujeme auto, koně, kočku, ale registrovat lidi, to je hrozné. Ale na druhou stranu partnerství nebo sňatek… Dokážu pochopit lidi, pro které je manželství jako muž a žena a je pro ně nepředstavitelné, že by to mělo být jinak. Proto si umím představit, že by to bylo třeba stejnopohlavní manželství. Nevidím smysl bazírovat na názvu, když jde přeci o práva. Ve finále těm lidem je to jedno, stejně tomu budou říkat nějak. I teď mnozí říkají, když uzavírají registrované partnerství, že mají svatbu.

Jenomže s tím názvem je problém, že je často zástupný argument. Ti lidé, kteří mají problém s tím, aby se tomu říkalo stejně, vám ve finále řeknou: „Já nesouhlasím s tím, aby v to bylo stejné, protože pro mě manželství je muž a žena“. Pokud řeknu: „OK dobře, pojďme tomu říkat jinak, jde přece o ty práva,“ tak v tom momentě, kdy odkryjete tuto kartu a řeknete, že jste ochotni se bavit o jiném názvu, důstojném samozřejmě, ale jiném, odpoví: „Ale mně vadí adopce dětí.“

Ale i pro některé kolegy ze STANu by bylo přijatelnější, kdyby se to jmenovalo nějak jinak a našla by se i skupina, která by měla problém s adopcemi dětí a řešila by jenom přiosvojení, či alternativy.

Jak vidíte adopce dětí?

Nemám problémy s adopcí pro homosexuální páry. Než aby to dítě vyrůstalo v ústavu nebo v rodině, ve které by docházelo k násilí, tak nevidím žádný důvod, proč by je nemohli vychovávat homosexuálové.

Mně jde hlavně o, aby se vyřešila sociální situace dětí, které už teď v těch rodinách žijí. Lidé žijí v nějakých reálných rodinách. Máme spoustu lesbických párů, které spolu žijí, kdy každá má svoje dítě, spoustu párů mužů-gayů, kteří spolu a vychovávají dítě. A podle mě asi nejsou přesná čísla, to se nedá statisticky změřit, ale to budou vysoké stovky dětí.

Tyto děti nemají zaručené právo na rodinu. Je to hrozná škoda, stát to nechává ve vakuu a dokud se nic nestane, je to v pohodě.

Ale když jeden z toho páru zemře, tak ten druhý nemá právně na to dítě žádný nárok. Pak o tom musí rozhodovat soud. Je pravda, že u nás v Moravskoslezském kraji rozhodují rychle a ve prospěch těchto partnerů. Ale na to se přece nemůžeme spoléhat, to má být přece automaticky.

Nemůžeme záviset na tom, jestli je soudce zrovna nakloněn LGBTQ. O tom přeci nemá rozhodovat žádný soud. To dítě se najednou ocitne bez rodiče, ale ten druhý rodič tam je. A že není biologický…

Spousta heterosexuálních páru žije s dětmi různě. Matka má jiného manžela a biologický otec je jinde a ta ochrana dítěte tam zajištěná je. Je spousta rodin, které fungují, že se partneři rozešli, mají druhé manželství, každý má dítě z prvního vztahu. Že mají děti toho manžela, té manželky. Teď do toho vstupují ti předchozí partneři a to je taky rodina, když se umí domluvit. Tak pak je to široká rodina, že?

Pro mě je debata o manželství pro všechny i o tom, co je vlastně rodina a jak ji vnímáme.