9 hrozných: Vokabulář česko-slovenský a zdravý selský rozum, proto Babiš

„Očekávám proti mně novinářskou štvanici,“ prohlašoval Andrej Babiš, když oznamoval svou kandidaturu na prezidenta. Protože se přání mají plnit, je nám to jeho rozkazem.

„Napiš glosu na Babiše,“ řekli mi. Tak já nevím, poslouchali jste někdo jeho oznámení kandidatury? K tomu už se snad ani nedá víc psát. A pokud byste se nad samotným oznámením nepobavili, můžete si vypnout zvuk a pozorovat podivnou mimiku Moniky Babišové. Doteď je otázkou, zda měla příliš úzký límec a dusila se, nebo se jí dělalo špatně z řečí jejího manžela.

V průběhu čtení tohoto textu se pak pro autentičtější zážitek třeba zadrhávejte mezi větami. Mára nejspíš projev pro Andreje napsal malým fontem, tak se mu místy špatně četl. A mezi odstavci si můžete zajít na záchod a pak zašustit papírem, to vám zase nahradí čekání, než otočil při čtení projevu list.

Sebereflexe je nulová

„Sebereflexe je nulová,“ začínala věta o tom, že předčasné volby do parlamentu nebudou. Nemyslíte, že v tomto momentu chtěl Andrej mluvit spíš sám o sobě? Například že se ani neobtěžoval učit devítiminutový projev, aby ho alespoň přečetl plynule, když to nezvládne nazpaměť. Vzápětí začal říkat, že se mu nelíbí, když oponenti nehrají fér. Je fér hra přivést do české politiky populismus a snažit se po něm vytáhnout až na Hrad?

Ale abychom jej úplně neshazovali: Také ví, že to, co se toleruje v parlamentní politice, na Pražský hrad prostě nepatří. Myslí si, že v dnešních těžkých dobách je důležitější si připomínat, co máme jako národ společné. Ano, v této chvíli Andrejovi buď přeskočil zrak o řádek jinde, nebo někdo z marketingového týmu chyběl na hodiny slohu ve škole – říká se tomu logická návaznost a tady chybí.

Andrej také definoval vhodného prezidenta – musí být nadějí a musí hájit české zájmy a naše občany. České republice sice může nabídnout, že bude hájit jen své zájmy a sám sebe, ale zkusí to prý vynahradit zkušeností krizového manažera. Byly to dva hezké roky, kdy jsme byli v jedné prazvláštní disciplíně, jejíž pravidla znal zřejmě jen Andrej, the best, ale už prosím ne. Děkuji.

Je přesvědčený, že ho známe a víme, co od něj očekávat. Buď tedy předpokládá, že je tu ještě dost voličů, kteří jej neznají, nebo má prazvláštní úsudek, když počítá, že jej ještě někdo bude volit.

Konečné rozhodnutí bude jen na občanech

„Za dobu, co jsem v politice, jste už poznali, že si dokážu prosadit svou, nebo pro to udělám maximum“. Jinými slovy: „Svým kokrhavým hlasem přeřvu v nadcházejících debatách každého moderátora a reportéra. Když mě náhodou zradí bohatost českého vokabuláře, můžu vytáhnout ten slovenský. Když ani ten nestačí, slova kampaň a polistopadový kartel mi visí věrně u pasu připraveny kdykoliv vystřelit“.

„A konečně můžu nabídnout svou empatii, sociální cítění a zdravý selský rozum,“ zaznělo asi v třetí čtvrtině projevu. Soft-skills, to je vyloženě parketa pana předsedy. A selský rozum? Vzpomínáte si ještě na ten moment, kdy dětem tvrdil, že planeta sluneční soustavy je měsíc, který se jmenuje Měsíc? Asi takto ten pověstný rozum funguje.

Pokud tu má ale někdo smysl pro humor, je to marketingový tým Andreje Babiše. „Snažil bych se, aby byl všude ve světě slyšet český hlas,“ prohlásil hrdě Babiš. Je to levné smát se dvakrát v jednom textu Andrejově slovenštině, ale suďte za to Marka Prchala, ne mě – já ten projev nepsal.

A stejně jako jsme začali slovy Babiše, můžeme jeho slovy i skončit: „Takový bych byl prezident – prostě Andrej Babiš. Konečné rozhodnutí bude ale jen a jen na občanech.“