Kandidát Zima: Školství je podfinancované. Návrh na školné bych vetoval, zdroje by se měly alokovat třeba z ČEZu

Profesor a bývalý rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima se chystá v lednu usilovat o funkci prezidenta. Díky jeho kampani víme, že má kladný vztah ke zvířatům. Co dalšího ale může nabídnout?

Rozhovor vedli Jiří Šumný a Amálie Honová

Kandidaturu jste zahájil mnohými vysmívanou kampaní. Byl záměr se takto mezi ostatními kandidáty zviditelnit?

Jestli myslíte to, že jsem jako první věděl, že se narodí malá Moja, můžete se otočit. Za sebou uvidíte fotku té novorozené gorilky. Úzce spolupracujeme s pražskou zoologickou zahradou. Šéflékař Vodička se na nás proto obrátil a přinesl nám několik vzorků. Podle těch jsme zjistili, že je Mojina matka těhotná. Nevidím na tom nic špatného. Někdo jezdí na motorce, někdo na internet přidává spálené rohlíčky a někdo vyšetřuje moč nebo při práci sedí v trávě. Lidé na Facebooku sdílejí různé zážitky.

Proč by ale to, že jste věděl o narození malé Moji, mělo prezentovat Vás jako kandidáta? Na koho tím cílíte?

Ukazuje mě to jako člověka, který něco umí a zná, který má rád zvířata.  Kandidáti během kampaně ukazují i to, co dělají a jak žijí. Dávají na internet své zážitky. Já pracuji v oboru laboratorní diagnostika. Přijde mi logické, že se tím budu prezentovat.

Myslíte si, že byste své jedinečné zkušenosti s vedením největší univerzity v České Republice zužitkoval při vedení státu?

Určitě ano. Univerzita Karlova je instituce o šedesáti tisících lidech různých názorů. Při práci se musíte setkávat a hledat konsenzus. Zároveň ale musíte i přijímat rozhodnutí, která se často nezamlouvají všem. Jsem zvyklý pracovat v týmu. Mé kolegium se skládalo z řady významných jmen, ze kterých můžu jmenovat například profesory Bártu a Konvalinku nebo profesorku Wildovou. V neposlední řadě byla jeho členkou také profesorka Králíčková, která je nyní rektorkou univerzity.

Kromě týmové práce jsem také musel jednat s představiteli vlády, parlamentu a Senátu. Byl jsem také třikrát zvolen předsedou České konference rektorů, která zastupuje české vysoké školy u nás i v zahraničí. Během té doby se nám povedlo dvakrát navýšit rozpočet pro vysoké školy.  V rámci univerzitní aliance jsem také načerpal řadu zkušeností v komunikaci se zahraničními osobnostmi.

Školné bych vetoval

Co v současné době vidíte jako největší problém českého vysokého školství?

Zásadní problém je podle mě podfinancování. Jako chybu momentálně vidím, že skončil nárůst prostředků na vědu, který jsme sledovali v posledních letech. V plánu pro rok 2023 je naopak pokles. To vidím jako špatnou věc z řady důvodů. Věda je a bude potřebná v řešení řady současných problémů. To se ukázalo během pandemie. Nové technologie budou potřeba také v řešení Green Dealu, před kterým dnes stojíme. Když budeme dusit školství, vydáme se na cestu do pekel. Máme tu spoustu mladých šikovných lidí, kterým musíme dát prostor. Nemáme tady nerostné bohatství, ale naše síla je právě v tom umu. Ostatní země si toto uvědomují a do vzdělání investují. Ať si myslíme cokoli o režimu v Číně nebo v Turecku, nárůst podílu HDP do vysokého školství se tam pohybuje kolem 1,5 %. U nás je to lehce pod 0,5 %.

Jak byste s tím jako prezident bojoval?

Jako prezident samozřejmě můžete vytvářet tlak na vládu i na veřejnost. Vzdělávání, zdravotnictví a sociální oblast musí být hlavními prioritami a vláda by měla hledat zdroje ke snižování náročnosti státu. Možná je například alokace enormních zisků státních institucí do tohoto odvětví. Jako příklad takové instituce můžeme zmínit například ČEZ. I když o tom tedy nemůžu rozhodovat exekutivně, můžu vyvolávat společenskou diskusi a tlak.

A bylo by pro vás řešením podfinancování zavedení školného?

Rozhodně ne. Já jsem odpůrce školného, vystupuji proti němu od doby, kdy jsem byl děkanem první lékařské fakulty. Byla by to významná sociální bariéra pro mladé talentované lidi. V našem sociálně kulturním okruhu něco podobného dělá pouze Velká Británie a Spojené státy, kde je kvůli tomu řada lidí zadlužena. Jde o tikající bombu. U nás má většina lidí průměrné příjmy kolem mediánu, a i když je vysoké školství bezplatné, je kolem něj řada nákladů. Ty se podle mých informací pohybují kolem 7 000 na měsíc. Pokud se navíc podíváme na poplatky za školství v kontinentální Evropě, jde opravdu o velmi symbolické částky kolem 100 až 300 euro. To podfinancování školství zdaleka nezachrání.

Pokud by vám jako prezidentovi vláda přinesla na stůl návrh na zavedení školného, vymezil byste se proti tomu?

Jednoznačně. Pokud by taková situace nastala, silně bych se proti tomu vymezil.

Takže byste návrh třeba i vetoval?

Tento zákon bych vetoval. Učinil bych ale kroky a vedl jednání, aby zákon neprošel ani Poslaneckou sněmovnou nebo Senátem. Veto považuji za nejzazší řešení. Jak ale znám studenty, sami by se proti tomu hlasitě ozvali. A já bych je v tomto případě rád podpořil.

Myslíte si, že studentům rozumíte?

Mezi mnou a studenty je nějakých třicet let věkového rozdílu. Od svých studentských let se ale v tom prostředí pohybuji. Dřív jsem samozřejmě trávil se studenty víc času, protože jsem víc učil. Ale i teď se s nimi snažím co nejvíce komunikovat.

Nesouhlasím s tím, že jsou dnešní studenti horší, jak se říká. Nejsou horší, jsou jiní. Mají jiné možnosti, jinak komunikují, mají jiné jazykové schopnosti, více cestují. To my jsme nemohli. Jsou šikovní, mají více otevřený svět. Někdy bych řekl, že možná mají až moc velkou záplavu informací. Snažím se jim rozumět a rád s nimi komunikuji.

Vidíte jako problém studenstva třeba nedostatečnou psychologickou péči? Situaci značně zhoršila i epidemie covidu-19.

Jednoznačně. Na začátku dubna 2020 jsem napsal prohlášení, jaké bude mít covid ekonomické i jiné důsledky. To se bohužel vyplnilo. Psychologická péče je problémem i proto, že je nedostatek odborníků, kteří by se studenty jejich problémy komunikovali. To i přestože vím, že se školy snaží svým studentům takové služby zpřístupnit. Ještě větší problém to je u dětských psychologů. Žáci základních škol přitom byli sociální izolací zásadně ovlivněni. Bohužel je to problém, který se ze dne na den nevyřeší.

V dobách Karla IV. se na jihu Norska pěstovalo víno

Kromě izolace na psychické zdraví mladých lidí negativně působí i klimatická změna. V médiích se čím dál častěji skloňuje pojem klimatický žal. Myslíte si, že je klimatická krize problém způsobený člověkem?

Podle mě jsou tady dva faktory. Jeden je samozřejmě naše chování k přírodě. To se týká předešlých generací i té současné. Podívejme se, jak se velmoci, jmenovitě USA, Indie nebo Čína, k přírodě chovají. To jsou ti hlavní znečišťovatelé. Když se podíváme na produkci CO2 v Evropě, je to kolem 7 %. To je poměrně málo. To ale neznamená, že se tomu nemáme věnovat. Takže určitě to je vliv člověka.

Na druhé straně dlouhodobé časové křivky ukazují, že se střídají teplá a chladná období. V dobách Karla IV. se na jihu Norska pěstovalo víno. Jde tedy i o větší přírodní cykly.  Samozřejmě se musíme snažit šetřit přírodní zdroje a přecházet k ekologickým alternativám. Nesmíme ale být pokrytečtí.

Jako takové pokrytectví vidím elektromobilitu. Nemůžeme se tvářit, že elektromobilita neprodukuje CO2. Ta elektřina se musela někde vyrobit. To musíme vzít do úvahy a hledat zdroje, které budou co nejčistší. Já vidím naději v malých jaderných elektrárnách. Hlavně nesmíme házet flintu do žita, ale zároveň musíme být realističtí.

Jenom se ujistím. Vidíte tedy lidskou činnost jako hlavní příčinu změny klimatu?

Nejspíš ano.

Ve svém programu píšete, že „je třeba, aby k udržitelnosti stát vytvořil podmínky a občany pozitivně motivoval.“ Jak by taková motivace měla vypadat?

Musí to samozřejmě být vlastním příkladem. Je nutné třídit odpad, což se třeba ještě před lety vůbec nedělalo. Na druhou stranu mě mrzí, když v pražských ulicích vidím ty koše na tříděný odpad přetékat. To ten odpad potom nemáte kam dát. Potom jsou nutné investice do výzkumu obnovitelných zdrojů. Roli výzkumu vnímám jako nezbytnou. Důležitá je také podpora obnovitelných zdrojů na úrovni občanů. To znamená podpora fotovoltaiky, tepelných čerpadel. Podporoval bych také cestu průmyslu k větší udržitelnosti a efektivitě.

Kousek odtud na Letné byly instalovány hodiny, které ukazovaly, kolik času zbývá na boj s klimatickou změnou, než dojde k nenávratnému poškození ekosystémů. Nemyslíte si, že na pouhou pozitivní motivaci už nemáme času?

Já si myslím, že většina lidí se chová slušně. Zákony jsou většinou pro tu minoritu, která je porušuje. Já jsem tedy spíš pro vysvětlování, přesvědčování a pozitivní příklady. Nepodporuji nějaké drastické nebo radikální kroky. U takovýchto měřidel mám navíc trochu úsměv na rtu. Když jsem byl na základní škole, říkali nám, že v roce 2000 dojde ropa. Máme rok 2022 a ropa stále je. Jako vědec nevím, jak to někdo počítal. Je tady celá řada faktorů. Kdyby největší znečišťovatelé dramaticky omezili produkci skleníkových plynů, věřím, že by se to v krátké době změnilo. Myslím, že je to spíš takový motivační apel. Pak je tu i otázka plastů. Už nyní pracujeme na přechodu k recyklovatelným obalům. Máme tu zákaz plastových talířků, jenom u brček je to tedy trochu problém.

Máte pocit, že by součástí apelů a tlaku na pozitivní změnu měl být i klimaaktivismus?

Já osobně nemám slovo aktivismus rád. Myslím si, že to má prostě být slušné chování v rámci lidské komunity. Slovo aktivismus mi trochu zavání nějakým lobbingem. To je pro někoho ošklivé slovo, aktivismus naopak dobré. Já myslím, že je to úplně podobné. Jak říkám, já jsem pro ty pozitivní příklady. Některé aktivistické kroky, například polévání obrazů polévkou, považuji za velmi špatné. Většina lidí to také odsuzuje.

A viděl byste něco jako „rozumný aktivismus”?

Já měl v Karolinu také aktivisty proti změně klimatu. Stávkovali tam asi týden. Víte, co je nejvíc zajímalo? Aby tam večer bylo teplo a kde si nabijí mobilní telefon. Jednou večer tam dělali koncert, na který bylo potřeba spoustu energie. Tady je vidět příklad těch aktivistů, jak se sami chovají. Když už tedy proti něčemu bojuji, musím to i sám odmítnout.

Nešlo by o akt solidarity, kdybyste jim na tu chvíli zatopil?

Ale jistě, nakonec jsme tam topili. Proběhl i ten koncert. Upozorňuji spíš na to, že bojují za jednu věc a zároveň její výdobytky konzumují na něco, co je třeba zbytné.

S klimatickou krizí souvisí také krize energetická. Ta je do jisté míry způsobena závislostí na fosilních palivech dovážených z Ruska. Myslíte si, že jde o selhání Evropské unie?

To úplně není pravda. Elektrická energie se u nás vyrábí z energetického mixu. Ano, z velké části jde o fosilní paliva, ale o naše. Problém je v tom, že jsme vývozcem, ale zpátky nakupujeme extrémně draho. Vláda měla ceny zastropovat. Bez toho jsme si drahotu elektrické energie vyrobili sami. U plynu podle mě jde o selhání minulých vlád, protože jsme byli z 99 % závislí na dodávkách z Ruska. Je chyba, že nikdo nediverzifikoval riziko. Věřím, že v blízké době se nám podaří sehnat plyn z Norska nebo USA.

Takže jste pro to zajistit jiný zdroj plnu? Nejednal byste s Putinem?

Jako EU a Severoatlantická aliance musíme postupovat jednotně. Není možné podnikat žádné partyzánské akce jedním, ani druhým směrem.

Jak vnímáte vládní kroky proti energetické drahotě?

Vláda mě v tomto zklamala. To, že s ropou a plynem bude problém, se ví už od března. Vláda zastropování cen energií odmítala ještě v létě. Pak to zastropovala o den dříve než Evropská unie, a k tomu ještě výše. To je přece selhání. Ještě když jsme předsednickou zemí. Proč si nevzali příklad třeba ze Španělska nebo Portugalska, kde se energie zastropovaly skoro na polovině? Skoro tři čtvrtiny obyvatelstva u nás nezvládají uhradit energie a k tomu se náš průmysl stává nekonkurenceschopný, protože má energetický vstup dvakrát i třikrát dražší.

Kdybyste byl teď v kůži Miloše Zemana, co byste dělal?

Už od jara bych na vládu tlačil: Na Slovensku byla uzavřena smlouva mezi třemi ministry a energetickou společností, proč to neděláte?