COP27 přinesl zásadní zlom v pomoci rozvojovým zemím. Snaží se však, aby pomoc nebyla potřeba?

Egypt letos hostoval konferenci OSN o změně klimatu. Světoví lídři se sešli, aby projednávali závazky států spojené s globálním oteplováním. Setkání přineslo důležitý krok ke klimatické spravedlnosti. Zbytek závazků se ale jeví jako nedostačující.

V egyptském Šarm aš-Šajchu 20. listopadu brzy ráno skončila klimatická konference COP27. Jak napovídá její název, šlo v pořadí o dvacáté sedmé setkání světových lídrů, na kterém se řešilo směřování světa čelícího postupující klimatické krizi. Základem pro letošní vyjednávání byla Pařížská klimatická konference.

Právě na té se v roce 2015 stanovila značná část cílů a závazků, které se v současné době považují za nezbytné pro předcházení katastrofickým následkům změn klimatu. Patří mezi ně například často skloňované udržení globálního oteplení pod 1,5°C vůči předindustriální éře.

Jakkoli zní setkání hlav států zaměřené na řešení této hrozby ambiciózně, už před ním se ozývaly skeptické hlasy vědců i klimatických aktivistů. Ty se do jisté míry naplnily. Poslední dva dny, o které se konference prodlužovala, přece jen přinesly určitý posun.

Jednání o klimatické spravedlnosti v nespravedlivé zemi

Setkání vzbuzovalo emoce ještě dříve, než stihlo začít. Mimo jiné za to mohla lokalita, ve které se konalo. Dalo by se argumentovat, že není špatná myšlenka přesunout jednání do jedné ze zemí, kterých se klimatická krize silně dotýká, a nestavět tak Evropské země do středu vyjednávání. Na druhou stranu není překvapením, že umístění do země, ve které vládne autoritářský režim potírající názorové odpůrce, vzbudilo vlnu nevole. Na tento problém upozornil například egyptský aktivista Kareem Taha. Promluvil o něm na východoevropské stávce pořádané v Praze kolektivem Fridays for Future, o které jsme psali v září.

Ve svém projevu apeloval na nutnost propustit politické vězně. Těch má Egypt zhruba 60 tisíc a část z nich jsou klimatičtí aktivisté. Jedním z příkladů takové perzekuce je indický architekt Ajit Rajagopal. Ten byl zatčen během příprav na summit, když se rozhodl podstoupit pěší cestu z Káhiry do Šarm aš-Šajchu. Jejím cílem mělo být zvýšení povědomí o změně klimatu. To znovu rozvířilo debatu, jestli lze jednat o klimatické spravedlnosti v zemi, kde jsou dlouhodobě omezována mimo jiné práva na svobodné vyjádření názoru. Ne že by aktivisté museli mlčet úplně. Podle deníku Guardian mohli své protesty přesunout do speciálně vyhrazeného prostoru, který byl stranou od všech jednání.

Pozornost vzbudilo i umístění obrovského konferenčního centra. To se nacházelo v pouštním letovisku, které nabízí pohled na dvojí svět. Střetává se v něm chudoba života řadových Egypťanů, které už klimatická krize bezprostředně ovlivňuje, a okázalý blahobyt turistické destinace.

Uhlí omezit, ropu a plyn zachovat

Světoví lídři k jednáním usedli už 30. října. Kromě nich se jednání účastnili i zástupci fosilního průmyslu. Těch mělo být víc než většiny národních delegací, a to přesně 636. Jejich přítomnost, ale i návrhy samotných států cestě k ambicióznějším klimatickým cílům příliš do karet nehrály. Vyjednávač Velké Británie Alok Sharma vyjádřil nad výsledky jednání hluboké zklamání. Byl to právě on, kdo předsedal loňské klimatické konferenci v Glasgow. Co se týče dohod ohledně odstoupení od fosilních paliv, jedná se téměř o kopii loňského textu. Jeho zachování nebylo během vyjednávání dokonce ani jisté. Například Írán se od loňských závazků pokusil odstoupit.

Z Egypta tedy svět odchází s dohodami, které nutnost odstoupení od fosilních paliv ani explicitně nepojmenovávají. V prohlášení tak můžeme najít závazek k urychlenému omezení emisí skleníkových plynů stejně jako apel na omezení spotřeby uhlí. O nezávislosti na ropě nebo zemním plynu se ale nemluví.

Odborníci se obávají, že vynechání části fosilních paliv ze závazků a požadavek na nárůst nízkoemisních zdrojů naopak povede k rozvoji fosilního průmyslu. Jedinou změnou by byl přechod z uhlí na zemní plyn. Toho si byli vyjednávači podle všeho vědomi. Země, které mají na těžbě plynu zájem, měly právě takové formulace prosazovat. Jednání ostatně využil i Petr Fiala, který měl se zástupci Kataru projednávat dodávky plynu.

Péče jako řešení klimatické katastrofy

Hvězdami letošní konference se staly země globálního jihu v čele s ostrovními národy. Tuto výsadu dostali kvůli důsledkům klimatické změny, která se na jejich území projevuje více než kdekoli jinde. Na COP27 přijely vyjednat dohodu, která by nutila historicky největší producenty skleníkových plynů k odpovědnosti za důsledky klimatické krize. Požadavek byl o to silnější, že se za něj hlasitě postavil například Pákistán. Právě tam mohl letos v létě celý svět pozorovat katastrofické záplavy. Dalšími zastánci byly například Maledivy, Barbados nebo Tuvalu. To jsou ostrovní státy, které jsou bezprostředně ohroženy zvedáním hladiny oceánu.

Jejich požadavky se setkaly s úspěchem až na poslední chvíli. Poslední den konference se zdálo, že celá akce skončí bez uzavření jakýchkoli zásadních závazků. Nakonec se ale prodloužila téměř o dva dny a jejím výsledkem bylo založení dlouho prosazovaného fondu pro kompenzaci klimatických škod.

Příští rok se rozhodne

Ten má sloužit zemím, které se dají klasifikovat jako rozvojové. Země s rozvinutou ekonomikou naopak budou muset vynakládat finanční prostředky na jejich podporu. Jednání měly na konferenci na starosti chilská ministryně životního prostředí Maisa Rojas a německá speciální vyslankyně pro klima Jennifer Morgan. Rojas zdůraznila nutnost empatie a péče při řešení klimatických problémů. I když je prosazení takzvaného „loss and damage“ mechanismu zásadním krokem ke klimatické spravedlnosti, vznáší se nad ním stále řada otazníků.

Není jasné, jakými pravidly se budou bohaté státy při financování řídit. Komentátoři varují, že by osud „loss and damage“ mechanismu mohl být podobný vývoji Zeleného fondu. Ten má sloužit k financování energetické transformace zemí globálního jihu. Setkal se ale s tím, že bohaté státy neplní své závazky a nepřispívají do něho.

Podle stávajícího rozdělení by na podporu měla nárok také například Čína. Ta je ale sama hned za Evropskou unií a Spojenými státy třetím největším producentem emisí skleníkových plynů. Zdá se, že přesnější představu o tom, kdo a kolik bude platit, budeme mít až za rok. Tou dobou se bude konat COP28 v Saúdské Arábii.

Je ještě čas na změnu?

Ve spojitosti s fondem pro kompenzaci klimatických škod také ekolog Alexander Ač upozorňuje, že se jedná pouze o adaptační opatření, nikoli mitigační. To koresponduje se zbytkem závěrů konference. Zklamání z nedostatku dohod, které by se zabývaly předcházením změn klimatu vyjádřila řada evropských politiků. „Nedosáhli jsme žádného pokroku v otázce nutnosti vyvinout další úsilí pro snížení emisí skleníkových plynů a postupném vyřazení fosilních paliv. Je to skutečné zklamání,“ uvedla podle AFP francouzská ministryně pro energetickou transformaci Agnes Pannierová-Runacherová.

I přes velký úspěch pro státy s rozvíjející ekonomikou se dá podle komentátorů o letošní klimatické konferenci mluvit jako o politické prohře. Nacházíme se v období, kdy se ještě dá globální oteplení udržet pod hranicí 1,5°C. COP27 se ale ani nepřiblížil k vytyčení kroků, které by naznačovaly, že se nám něco takového podaří.