Nejsme Finové. Jak revidovat české vzdělávání a nevytvořit mrtvý dokument?

SKAV (Stálá konference asociací ve vzdělávání) a EDUin uspořádali takzvaný Kulatý stůl. 20. října se na setkání debatovalo o aktuální situaci , v jakém stavu je revize RVP (Rámcového vzdělávacího programu). Je stále možné dostát původnímu harmonogramu, který počítal s hotovu revizí koncem roku 2023, a nakolik reformní nové RVP může být?

Na jaře byla dokončena verze HS (Hlavních směrů revize RVP) pro připomínkování – toto se dočkalo velké odezvy ze všech stran. Nejdiskutovanějším tématem byl jádrový a rozšiřující obsah učiva, ke kterému se vyjadřovala veřejnost odborná i laická, odmítavý postoj zaujal i SKAV s EDUinem.

V červenci byl dokument podle slov moderátora Kulatého stolu Bořivoje Brdičky dokončen. Jenže se ještě nedostal ke schvalování. „Hlavní směry jsou stále ve schvalovacím procesu a chybí jim poslední část – porada ministerstva školství, aby na základě předloženého materiálu vešel dokument v platnost z ministerstva školství,“ okomentoval stav Jan Jiterský, předseda expertního panelu revize RVP.

Je možné naplnit stávající harmonogram?

Doba přípravy HS i práce na revizi je velmi dlouhá. „Na druhou stranu je potřeba říci, že pokud připravujete takto zásadní změnu a chcete to dělat participativním způsobem, pak se nevyhnete situacím, kdy je některá témata potřeba opakovaně diskutovat,“ vysvětloval Jiterský, jakým způsobem se dá dojít k tomu, aby se dokument úspěšně realizoval a ne pouze napsal.

Petra Skalická, členka skupiny pro průřezová témata, s pozitivním důrazem konstatovala, že přes komplikace v souvislosti s neschválenými HS mají pracovní skupiny stále čas na diskusi věnované kurikulu i na případné provedení dalších analýz.

„To, že nemáme finálně schválené HS, určitě vytváří nějakou nepohodu v práci. Zároveň ale pozitivně kvituji, že je dán ještě čas, aby to rozhodnutí nebylo rychlé a ukvapené, a pak nepřineslo více škody než užitku,“ vysvětlila.

Podobný postoj zaujala i Milena Vlčková, členka koncepční skupiny, s důrazem na Strategii 2030+. „Že nebyly HS schvalovány mi úplně nevadí, protože se domnívám, že Strategie 2030+ tu žije nějakou dobu, z ní pak vyšly HS. Ten směr je dán,“ dodala s důrazem na vizi, které by se pracovní skupiny měly držet.

Brdička však připomněl, že podle plánu má být revize RVP hotová v roce 2023. Je tedy otázkou, zda je čas na rozsáhlé diskutování. Podobnou skepsi vyjádřil i Martin Rusek, člen expertního panelu. „Plýtváme síly na plamenné projevy, co se nelíbí které skupině, a jak zaznělo – čas není a my se snažíme participativně dělat kurikulum. Ale jakmile dojde čas, napíše to jeden člověk. Takže možná by bylo dobré, kdybychom za tímto udělali dneska tečku a začali něco tvořit,“ uvedl Rusek.

Člen expertního panelu Kamil Ubr při rámcové představě, jak by mohl probíhat proces psaní revize RVP, sdělil, že by první náměty mohly být hotovy koncem listopadu či začátkem prosince tohoto roku. „Pak bude prostor na komunikaci mezi skupinami, komunikaci vně těch dílčích výstupů a jejich doladění. Potom bychom měli začít psát RVP,“ popisoval. S první verzí bychom se mohli setkat zjara 2023, po připomínkování a přepracování by následně měla vzniknout druhá, pravděpodobně použitelná, verze RVP.

Participativní tvorba

Významným důvodem, proč celý proces tvorby vzdělávacího programu tolik trvá, je zmiňovaný participativní způsob práce. „Je to práce v úplně novém stylu, ne každý je zvyklý pracovat otevřeně a opravdu spolupracovat,“ komentovala Vlčková.

Zároveň je to skutečnost, kterou se nová revize RVP už teď odlišuje od revize, která proběhla před téměř dvaceti lety a kterou tenkrát pedagogové spíše odbyli, než přijali. „Všichni se snaží, aby byl proces otevřený vůči všem, kteří mají zájem. Kdysi jsem byla blízko i psaní původního RVP a i když byly různé odborné skupiny, tak se to vůbec nadá srovnat s tím, jakým způsobem jsme začali pracovat teď,“ dodává.

Takový způsob práce ale není jednoduchý. „Když to dělali Finové, tak jim trvalo víc než rok, než něco takového vůbec proběhlo, a my na to máme řádově měsíce, abychom se seznámili ve skupinách a dál pracovali,“ komentoval práci Rusek.

Skalická ale zdůrazňovala, že se má na revizích sice pracovat intenzivně a termíny se nemají odkládat. „Ale ta skupina je opravdu pestrá a my potřebujeme najít nějakou shodu,“ řekla. „Další věc je, že nám jde o to, aby učitelská i široká veřejnost to kurikulum přijaly, aby se s RVP nestalo, co před dvaceti lety.“ Proto potřebují čas i učitelé a školy, aby se na změnu připravili – urychlení této fáze by se totiž mohlo v tomto směru vymstít.

Když odpovídali na otázku, zda se je ještě možné harmonogram dodržet, Jiterský a Ubr, glosoval Brdička na závěr: „Já jsem s z toho tedy odnesl, že máme termíny považovat za relativní a nenechat se jimi znervóznit.”

Začít dělat něco jinak

Změnit školství není jednoduchý úkol. Jak velkou míru inovace jsou tedy učitelé i rodiče schopni snést? Žádné rozsáhlé výzkumy o průběhu implementací RVP neproběhly.

„Nejrůznější šetření, drobné výzkumy a data ČSI nám ukazují, že úplně valné to není,“ konstatoval Jiterský, přesto dodává, že se kontinuálně vyvíjí svět i pohled lidí na školství – což přidává jakousi naději, že revize bude nakonec přijata.

Brdička v tomto ohledu pak připomněl slabé naplňování předchozích strategií: „Například Strategie digitálního vzdělávání, která se skutečně nenaplnila. Je hrozně těžké vymyslet způsob, jak někoho přesvědčit, že má vystoupit z komfortní zóny a začít dělat něco jinak.“

Proti těmto skeptickým pohledům vystoupila Vlčková s jedinou možnou cestou: „Já si myslím, že RVP musí být naprosto inovativní, jinak to naprosto nemá smysl. Když nás pozoruji v té koncepční skupině, říkám si: Jak by mělo vypadat RVP, aby ty děti, až budou dělat stejnou práci jako my, ji zvládly lépe a rychleji?“

Nejsme Finové

Jako vzor se často zmiňuje finské kurikulum, mimo jiné vzory ze zahraničí. Nejspíše by se všichni panelisté shodli na vysoké úrovni finského školství, Vlčková ale dodala: „Nejsme Finové – chtít něco funkčního převzít je jednoduché, ale pravděpodobně to nebude fungovat a my to musíme přerodit na české prostředí.“

Jak konstatoval Rusek: Finové svým kurikulem žijí. V některých směrech jim také nefunguje, ale stále na něm pracují a přetvářejí jej. Mimo to se podle Ruska také vypořádali s učiteli, kteří nešli cestou jejich kurikula. „Když ale my s tímto přijdeme, tak jen naučíme školy, jak napsat další ŠVP, které bude mrtvým dokumentem,“ dodal Rusek.

Když tedy bude RVP příliš revoluční, bude jen nepoužitelným dokumentem, který bude sice inovativní, ale v praxi nic nezmění. „Nemůžeme ten krok dělat zas tolik dlouhý, musíme ho udělat co nejbližší, ale konečně tím správným směrem,“ uzavřel Rusek.

Revidované RVP musí tedy být inovativní, měl by to být srozumitelný dokument s jasnou vizí – ne vzdálený odborný text, který bude jen strašákem. „Protože co si budeme povídat, jsou učitelé, kteří za těch dvacet let to RVP pořádně nepročetli, natož aby se pořádně zamysleli, co tím kdysi chtěl básník říci,“ dodala Vlčková.

S velkými změnami, ale souvisí i velké finance. Jiterský i Ubr víceméně připustili, že finance jsou omezené. Podle Jiterského ale už začátkem roku 2023 mají být zahájeny systémové projekty, které podpoří implementaci. „Málo peněz to není, ale ta potřeba je obrovská. Nejsou to jen peníze, ale i nasazení lidí a entuziasmus. Ale neplánujeme tu změnu bez finančních prostředků,“ uzavírá v pozitivním duchu.