Soud dal za pravdu aktivistům. Stát dostatečně nebojuje proti klimatické krizi

Městský soud v Praze projednával 15. června 2022 na tuzemské poměry nezvyklý případ. Spolek Klimatická žaloba spolu se čtyřmi dalšími žalobci a žalobkyněmi přistoupil k právnímu řešení klimatické krize, když vznesl žalobu proti čtyřem ministerstvům a vládě České republiky. Ty podle nich dostatečně nehájí zájmy svých obyvatel ohrožených změnou klimatu. Rozsudek jim dává zapravdu.

Klimatická žaloba je spolek působící od roku 2019, který si dal za cíl sdružovat občany, kteří se cítí ohroženi klimatickou změnou a nečinností státu při jejím řešení. Momentálně má spolek 260 členů, mezi kterými jsou podle jejich stránek vědci, zemědělci, umělci, učitelé nebo studenti. Jako prostředek v boji proti globálnímu oteplování zvolil právní cestu, která se již osvědčila v řadě zemí po celém světě. V žalobě se odvolávají například k podobným rozsudkům z Nizozemska, Německa nebo Kolumbie.

Ač spolek žalobu inicioval, není jediným žalobcem ve sporu. Těch je celkem sedm. Kromě Klimatické žaloby ČR jimi jsou sedláci ze Středočeského kraje, lesníci z Hodonínska a Strakonicka, muž z Prahy trpící psychickými problémy způsobenými nejistotou spojenou se změnou klimatu a středočeská obec Svatý Jan pod Skalou. Na lavici žalovaných se ocitli zástupci ministerstev životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy. Posledním žalovaným byla Vláda České republiky, jejíž snahy však soud označil za dostatečné.

Není prostor pro klimatické černé pasažéry

Skupina žalobců se rozhodla bojovat u soudu za práva svá, ale i všech obyvatel České republiky i ostatních zemí. Stát se podle nich musí připojit ke kolektivní snaze o odklon katastrofických dopadů klimatické krize. Ty podle vědeckého konsenzu, který je shrnut například v loňské zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu, přijdou, pokud neudržíme oteplení pod 1,5°C.

Současný vývoj naznačuje scénář, podle kterého by se mělo oteplit o více než dvojnásobek. Žalobci a žalobkyně se snaží přivést stát k odpovědnosti. Odmítají argument, že Česká republika jako malý stát nemá šanci změně klimatu zabránit. Upozorňují, že tváří v tvář hrozbě tohoto formátu musí všechny státy vynaložit maximální úsilí, aby své občany uchránily. Emise skleníkových plynů České republiky navíc podle žaloby tvoří téměř dvojnásobek světového průměru.

Pro naše prostředí výjimečný soudní spor

I když podobné rozsudky v několika uplynulých letech padaly v ostatních zemích, v našem prostředí nebyl úspěch žaloby zdaleka jistý. Kromě toho, že to byl u nás první podobný soud, nehrálo žalobcům do karet ani to, že Česká republika nemá vypracovaný žádný klimatický zákon. K tomu se žalobci odvolávali například v Německu.

Žaloba se tak opírala o práva zakotvená v Listině základních práv a svobod, jako je například právo na život, na příznivé životní prostředí, práva na ochranu zdraví a vlastnického práva, soukromého a rodinného života a práva na samosprávu. Dalším zásadním dokumentem byla Pařížská dohoda, která má mít aplikační přednost před českými zákony.

Tou se český stát zavazuje snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55% proti roku 1990. To je potřeba, abychom udrželi globální oteplení nižší než dva stupně vůči předindustriální éře a předešli tak tzv. nebezpečné změně klimatu. Tento závazek jsme sice v roce 2017 přijali, naše emise však od té doby stále rostou a směřují k oteplení o 3,9°C. To znamená, že pokud budeme chtít našim slibům dostát, budeme v budoucnosti muset přijmout velmi radikální řešení. Česká republika však plán žádných takových řešení nemá doposud vypracovaný.

Právě to je problém, ve kterém dali soudci zapravdu žalobcům a nařídili ministerstvům, aby vypracovali podrobnější plán mitigačních opatření. V žalobě se nachází také výhrady k adaptačním opatřením, která byla v České republice zavedena. Ta jsou prý nedostatečná například pro lesníky, kterým stát dostatečně nekompenzuje škody vzniklé kůrovcovou kalamitou a tím znehodnocuje jejich podnikání. Cílem kritiky není jen finanční obnos, který stát do adaptace dává, ale i neefektivita těchto opatření. Nakládání státu v této oblasti ale soud na rozdíl od mitigace označil za dostatečné, respektive v souladu se zákonem.

Vláda se musí více snažit, klimatická krize je ale prohrou pro všechny

Z rozsudku tedy vyplívá, že česká vláda musí nakládat více úsilí v předcházení změnám klimatu. Uložit, jak konkrétně by to měla ministerstva dělat není v pravomocích soudu, s čímž ostatně žalující počítali. Je tedy otázkou času, jaká opatření na základě tohoto rozsudku vzniknou. Může se stát, že si na konkrétní kroky vlády ještě nějakou dobu počkáme.

Část ministerstev se k rozsudku dosud odmítá oficiálně vyjádřit do doby, než bude vypracováno písemné odůvodnění rozsudku. Například mluvčí ministerstva životního prostředí Ondřej Charvát ale uvedl, že ministerstvo zvažuje možnosti včetně kasační stížnosti. To je prostředek k napadení rozhodnutí krajských soudů, po kterém může být nařízeno přezkoumání rozsudku. Kauza se tak může ještě posunout k Nejvyššímu správnímu soudu.

Je tedy možné, že soud Klimatické žaloby proti státu pořád není u konce. Aktivisté a aktivistky ale prozatím slaví úspěch, i když podle mluvčího spolku Martina Abela by jedinou výhrou bylo, kdyby stát jednal zodpovědně od počátku a k žalobě by vůbec nemuselo dojít.