Pět tipů na vakcinační kampaň podle Houpacího Osla

Začátkem roku jsme vám přinesli pět alternativních způsobů, jak rozdělit tehdy nedostatkové vakcíny proti koronaviru. Teď, o tři čtvrtě roku později, kdy je vakcín dostatek, vám Houpací Osel přináší pět způsobů, jak přesvědčit k očkování zatím neochotnou část populace.

1) Obrácená psychologie

Jak se zdá, mnoho Čechů má rádo zvuk slůvka „ne“, a chtějí ho říkat, kdykoliv k tomu dostanou příležitost. Pro takové lidi pak není odmítání vakcíny racionální záležitostí, ale spíš aktem vzdoru. Tak proč jim tento vzdor nedopřát?

Stačilo by veřejně tvrdit, že očkovaní jsou nebezpeční pro neočkované, a právě kvůli nim čísla tolik rostou. To už neočkovaní nějakou dobu tvrdí, většinou jde však o lidi, pro které je nesouhlas s mainstreamem důležitější než názorová konzistence. Dá se celkem bezpečně předpokládat, že touha být vždy v opozici je rychle přiměje změnit názor a vakcínu vyhledat. Navíc, Češi milují podpultové zboží a když ministerstvo doktorům nařídí předstírat, že podáním vakcíny jdou proti předpisům, zájemci se jistě jen pohrnou.

Samozřejmě, ti již očkovaní si možná budou stěžovat, proč by měli být démonizováni, když dělali pro ukončení pandemie vše, co bylo v jejich silách. Ale to je jejich problém, měli si už dávno všimnout, že stát bere jejich ochotu a s ní spojené oběti jako samozřejmost, nad kterou se není potřeba pozastavovat.

2) Očkování ta-ta-tata

Při současné fragmentaci společnosti je velice těžké dodat lidem pocit, že musí táhnout za jeden provaz. To se od začátku pandemie povedlo jen v první vlně, kdy se všichni spojili díky obavám z tehdy neznámého viru. Teď, po roce a půl pandemie je jasné, že koronavirus takovým cílem být nemůže. Proč ale lidem nedat jinou hrozbu, proti které se mohou semknout?

Ministerstvo zdravotnictví by se mohlo inspirovat reklamou na jeden nejmenovaný obchod s nábytkem. Ta dokázala svého času naštvat celý národ a jistě by se našlo dost lidí ochotných podstoupit pro její definitivní odstranění mnohem větší oběť, než jakou představují vedlejší účinky vakcíny.

Stačilo by tak najít chytlavou melodii, napsat k ní co nejhloupější text a nechat jí hrát v každém reklamním bloku a před každým youtube videem. Následně by ministr zdravotnictví, ať jím bude kdokoliv, na každé tiskovce opakoval, že kampaň bude pokračovat, dokud se nedosáhne proočkovanosti minimálně osmdesáti procent. Protože jakkoliv se část lidí nechce nechat očkovat v rámci boje proti viru, téměř jistě změní názor, když půjde o boj proti hloupé a nesnesitelně otravné reklamě.

3) Superhrdinové

Jednou z nejhlouběji zakořeněných obav, která lidi odrazuje od očkování, je strach ze změny DNA. Je jedno, že technologie mRNA vakcín něco takového nedělá, samotný název může být pro určité lidi znepokojivý, jelikož se naučili vnímat DNA jako součást své identity. Je ostatně pravda, že obzvlášť český vzdělávací systém už dávno vzdal snahy vysvětlovat drobné, ale pro hlubší pochopení důležité nuance jakékoliv látky, natož pak technologie jako mRNA, která vznikla později než v devatenáctém století.

Vzhledem k tomu, že vláda ukázala naprostou neschopnost, co se vyvracení této dezinformace týče, nezbývá než použít starou moudrost: Když nepřítele neporazíš, přidej se k němu. Navíc, kdo nemá rád superhrdiny?

Stačilo by tak jen říkat, že „ano, vakcína mění DNA, ale je to v pořádku, protože vám dá superschopnosti.“ Pochopitelně by nemohlo jít o pozorovatelné věci jako například létání nebo neviditelnost, protože jakkoliv to z internetových diskuzí vypadá jinak, lidé nejsou úplně hloupí. Pokud se jim ale slíbí, že vakcína otevře třetí oko nebo naučí vnímat astrální rovinu, dost možná tomuto slibu uvěří. Minimálně to bude snazší, než se snažit vyvracet dezinformace o neplodnosti a změně DNA.

4) Informované rozhodnutí

Občas se objevují názory, že vyžadovat očkování omezuje právo člověka se svobodně rozhodnout. Senátorky Alena Dernerová a Jitka Chalánková se ostatně kvůli obavám z této diskriminace obrátily na mezinárodní soud v Haagu. Jakkoliv existuje dobrý důvod být k účinnosti takového kroku skeptický, odhaluje důležitou informaci: spousta lidí zkrátka nechce, aby jim stát do jejich očkování mluvil.

Možná by bylo nakonec jednodušší než kontrola certifikátů ujištění, že neočkování se rozhodli racionálně. Stačilo by tak po obsluze v restauracích požadovat, aby místo předložení tečky vedla s každým zákazníkem diskuzi o jeho osobní volbě. Ministerstvo zdravotnictví by mohlo vytvořit seznam otázek, na které musí host před vstupem do podniku odpovědět. A pokud neprokáže, že ví, jak vakcíny fungují a jaké jsou jejich výhody a nevýhody, jednoduše nebude vpuštěn dovnitř. Bez ohledu na to, zda jeho certifikát svítí zeleně nebo ne.

5) Zmatek a nejistota

Poznámka editora: V tomto bodě autor navrhoval, aby se začalo novinovými inzeráty s fotkou děsivě vyhlížející jehly a hromadou textu, jen aby se následně vyměnily za kampaň, která naopak neřekne téměř nic. Z důvodů, které autor odmítl vysvětlit, by tato kampaň měla být viditelná co nejméně.

V poslední větě navíc autor navrhuje, ať se tato neviditelná kampaň nahradí, citujeme, „sérií krátkých klipů, kde známí herci mluví s nejnudnějším doktorem, jakého najdou.“ Cílem mělo být vyvolání v lidech pocitů absolutního zmatku a nejistoty. Jak však tento zmatek přesvědčí lidi k očkování, to už původní příspěvek nezmiňuje.

Tato část byla z pochopitelných důvodů odstraněna, jelikož není vtipná ani neodkazuje na nějaký existující problém v rámci české společnosti. Byla jednoduše blbá a my cítili povinnost dát ji pryč pro případ, že by se jí někdy chtělo ministerstvo řídit. Uvědomujeme si, že jde o velice nepravděpodobnou možnost, ale stejně si jí za Houpacího Osla nedovolujeme riskovat.