Vysvléknu se do cosplaye a dám se do roleplaye: Dobrý den, kozy ven, i když jsem zrovna Gandalfem

Sex a nahota táhnou. Tak tomu bylo, a tak tomu bude. Příkladů je nespočet v průřezu kulturou, ale i marketingem. Reklama na matrace s polonahými ženami. Ale kdyby jenom na matrace – tam to ještě dává nějaký smysl. Ale polonahá žena u reklamy na pracovní oděvy nebo na pneumatiky, to mi hlava nebere. Dále erotické romány (a nemusí být ani erotické), sexuální scény ve filmech, písně o sexu s explicitními videoklipy a tak dále. A pak je tu cosplay.

Tato nevinná volnočasová aktivita, kdy se děti převlékaly za své oblíbené postavy a vyráběly si kostýmy, se překlenula do podoby, kdy se dospělí za peníze obnažují s kloboukem na hlavě. Kostýmy jsou odhalenější, přístup k obsahu mastnější a chování fanoušků odvážnější a oplzlejší.

Chrabří rytíři představitelů starých „klasických“ cosplayů naštěstí nevymizeli. Akorát je pro ně pohyb v těchto měnících se vodách obtížnější a mají co dělat, aby se neutopili s přiřknutým označením sexuálního pracovníka.

Pro některé totiž cosplay není jen tak ledajaká radost, ale například plnění sexuálních fantazií. Jak převlékáním se do kostýmu, tak třeba sledováním daného obsahu. Přiznejme si na rovinu, kdo kdy nebyl někdy zamilovaný do nějaké fiktivní postavy, že? A teď ta postava má lidské tělo a sexy obleček. A to je teprve něco. Takže nejen, že můžu cítit platonickou lásku k fiktivní postavě, ale dokonce s ní můžu mít parasociální vztah. A osoba, která danou postavu představuje, si na mé touze parádně namastí kapsy. Pikantní obsah není zadarmo.

Ale abych nebyla kritická jen na tvůrčí stranu. Poptávka určuje nabídku. A strana nabídky není o nic lepší. A někteří členové této strany mince nemají ani aspoň trochu společensky přijatelné hranice. Lidé se totiž nebojí na akcích sexuálně obtěžovat cosplayery, kteří cosplayují dětské postavy. Pomiňme fakt, že osoba za kostýmem je dospělý jedinec a připomeňme si předešlý odstavec. Sexuální fantazie. Čeho je moc, toho je příliš. A nevím, jestli na uklidněnou postačí věta: „Aspoň to schytal ten cosplayer a ne reálné dítě.“ V nejlepším případě by to neměl schytat nikdo. Ale to už se plavíme do jiných vod.

Zkrátka a dobře. Lidé nejsou svatoušci. Když budou nadále obdobný obsah vyhledávat, bude i vznikat. A je jedno v jakém odvětví. A když se vaše oblíbená postava vysvléká ve filmu, co by nemohla i v realitě.