Mladík z Polska natřel znak svého města naduhovo. Zdravá reakce na polskou hysterii, míní Halík

Šestnáctiletý Janek žije v Jordanówě na jihovýchodě Polska. V jeho obci byla nedávno vyhlášena LGBT-free zóna. To znamená, že lesby, gayové, bisexuálové ani transgender osoby zde nejsou vítáni. Janek na situaci reagoval přemalováním erbu města duhou. Vyvolal tím vlnu nenávisti, ale také solidarity.

„Nejdůležitější věcí je společný respekt. V Jordanówě se navzájem podporujme a milujme bez předsudků!” vzkázal Janek v soukromé facebookové skupině Jordanów – naše město a přidal fotku upraveného erbu.

Po půl hodině byl jeho příspěvek odstraněn, přesto stačil vyvolat bouřlivou reakci občanů města včetně starosty Andrzeje Malczewskiho. Ten údajně vyhrožoval chlapci odesláním do nápravného zařízení a nutil jej k veřejné omluvě. Zároveň o jeho činu informoval policii, která zahájila vyšetřování pro urážku státního znaku nebo symbolu.

Do této oblasti však znaky místní samosprávy podle tamního zákona nespadají. Následně polská prokuratura (státní zastupitelství) potvrdila, že Janek nemůže být za takový čin stíhán a vyšetřování ukončila. Mezitím se však stačil chlapec na internetu omluvit obyvatelům města.

„Nenávist zakrývá problémy církve”

Po zveřejnění Jankova příběhu v krakovské mutaci webu Wyborcza.pl se zaplnil Facebook i jiné platformy duhou upravenými erby polských měst, a to především těch, ve kterých byla LGBT-free zóna rovněž zavedena. Jde třeba o Bialystok na východě Polska. Nejen zdejším internetem se šíří hashtag #jestemzjankiem.

Vážnost současné situace v Polsku si uvědomuje také Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie a přednášející filozofie a sociologie náboženství na Univerzitě Karlově.

„Hysterie, s níž určité konzervativní klerikální kruhy v Polsku reagují na akce komunit LGBT, mají zakrývat jejich sexuální skandály. K těm se polská církev dosud nedokázala postavit s takovou otevřeností, jako to učinil papež František nebo většina episkopátu (biskupství; pozn. red.) na západě,” uvedl pro redakci Houpacího Osla.

Zavádění LGBT-free oblastí Halík považuje za překročení zásad uvedených v Listině základních práv a svobod, kterou uznávají všichni členové Evropské unie. Jankovu reakci vnímá jako zdravou a vcelku přirozenou.

„Naštěstí jsou také v polské katolické církvi teologové a laičtí intelektuálové, a to včetně velmi rozumných biskupů. Jsou jimi například primas arcibiskup Polak nebo arcibiskup Rys, kteří tyto postoje nesdílejí,” upozorňuje Halík. „Pokud by v církvi jasně převládla konzervativní tendence a spojenectví s politickou nacionalistickou pravicí, ztratila by velkou část mládeže a intelektuálů. O sexuálním zneužívání v církvi bych rád otevřeně mluvil počátkem května ve Varšavě, kde se koná mezinárodní konference.“

Polsko – bašta tradic a katolicismu

Starosta Andrzej Malczewski prostřednictvím své facebookové stránky promluvil o chlapcově omluvě a popřel, že by mohla být vynucená ze strany úředníků nebo policie.

Z hlediska zákona se ke kauze na svém Twitteru vyjádřil Jaroslaw Jagura z helsinské nadace pro lidská práva. „Tento případ neměl být vůbec zkoumán, protože článek 137 se nevztahuje na erby jednotek místní samosprávy, to jest obcí. Navíc umístění duhového pozadí není urážlivé. Existovaly podobné případy, kdy nakonec padlo rozhodnutí, že ani umístění státního znaku na duhovém pozadí není urážka,“ prozradil Jagura.

Podle posledního průzkumu polského statistického úřadu je podíl věřících asi 93 procent. To jej řadí na špici států s největším podílem věřícího obyvatelstva před ostatní tradiční katolické země jako Španělsko, Itálie nebo Irsko. A očekává se další růst, vzhledem k posilující roli církve v životě mladých Poláků.

Značná část tamní veřejnosti se netají svými negativními postoji vůči LGBT komunitě, stejně jako vládnoucí strana Právo a spravedlnost. Na rozdíl od ateistického Česka, které se s návrhem rozšíření manželství pro homosexuální páry řadí k liberálnějším zemím střední Evropy, je naopak politická reprezentace Polska velmi konzervativní. Už zmíněné LGBT-free zóny nebo ústavní definice manželství jako svazek muže a ženy ukazují, že lepší časy pro občany s odlišnou sexualitou ještě nenastaly.

Naopak. V roce 2019 se účastníci pochodu Pride v polském městě Bialystok stali terčem kamenů a lahví, které házeli odpůrci duhové komunity. Protesty proti LGBT a pochody za rodinu a tradice se v Polsku konají čím dál častěji.

Většinový pohled proniká i do škol

Mezi následky ostrakizace LGBT komunity v Polsku patří také sebevražda transsexuálního chlapce Wiktora, který skočil pod metro ve Varšavě kvůli šikaně ze strany spolužáků a laxnosti lékařů.

Právě kvůli značné převaze jednoho náboženství jsou v Polsku témata týkající se sexuality tabu. Na podzim roku 2019 byl v Sejmu (polská posl. sněmovna; pozn. red.) předložen návrh zákona, který žádal zákaz vyučování sexuální výchovy. Stála za ním nadace Pro právo na život, která je mimo jiné známá bojem proti potratům.

V Polsku vlivem těchto faktorů sílí anti-LGBT nálady již několik let. Podobný trend lze ovšem zaznamenat i v jiných postkomunistických zemích východní Evropy. V Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku, Chorvatsku či na Slovensku jsou strany a organizace, bojující proti všem třeba jen trochu liberálnějším menšinám, v tamních parlamentech a mnohdy se stávají i součástí vlády.