Katalánsko “bojovalo” za svůj názor

Dlouho očekávané referendum v Katalánsku mělo opravdu neobvyklý průběh. První říjnovou neděli světem otřásly obrazy policejní brutality na lidech, kteří chtěli vyslovit svůj názor. Proč se vlastně Katalánsko chce odtrhnout? Jakým způsobem celé referendum probíhalo?

Tato kauza má původ v dějinách Španělska. Katalánsko je spolu s Galícií a Baskickem jedním z nejstarších regionů. Má svůj vlastní jazyk – katalánštinu, ale také bohatou kulturu. Významnou osobností byl bezesporu zdejší architekt Antonio Gaudí, jehož charakteristické stavby zdobí celou Barcelonu. Autonomii oblast poprvé získala už za druhé španělské republiky v roce 1932 a během Francova režimu o ni zase přišla. Snaha o nezávislost se v posledních letech projevovala stále více. V roce 2014 katalánská vláda uspořádala zkušební referendum, ve kterém se pro nezávislost vyslovilo asi 80 % hlasujících. O dva roky později noví političtí zástupci přislíbili konání referenda, na které žádný Španěl dlouho nezapomene.

Odpor centrální vlády a nejistota Katalánců

Španělská vláda se tomuto referendu snažila zabránit už od jeho počátku, je totiž podle ní neústavní. Zabaveny byly propagační letáky a tiskoviny a do potíží se dostali starostové, kteří se rozhodli poskytnout prostory k hlasování. Některým politickým představitelům tyto kroky vlády připomněly diktaturu Franca. Katalánsko je jednou ze 17 autonomních oblastí, která je však ekonomicky dost silná, o čemž svědčí například nízká nezaměstnanost v regionu. Do státní kasy přispívá podílem 20 % z celkového rozpočtu. Obyvatelé jsou však přesvědčeni, že dostávají mnohem méně, než z daní odvádějí. Katalánci nejsou úplně jednotní, ale hlasovat o své budoucnosti samozřejmě chtějí. Podle některých autonomních oblastí mají Katalánci na svůj názor právo. Už před jeho samotným konáním referendum podpořili demonstracemi tisíce lidí v Galicii, Valencii i Baskicku. Objevovaly se transparenty s nápisy “Galicie solidární s Katalánskem”, “Referendum je demokracie” nebo “Španělský stát, fašistický stát”.

Ještě pátek před konáním referenda nebylo jasné, zda hlasování proběhne. V Barceloně na jeho podporu projela Tractorada – kolona traktorů, do které se zapojily tisíce lidí. Policie mezitím obsazovala místa, která by mohla sloužit pro hlasování, a v sobotu provedla razii v centru telekomunikace, aby Kataláncům znemožnila plán B – tedy hlasování online.

Vyostřený průběh hlasování

V nedělní ráno se objevují fronty u míst, kde se hlasuje. Otevřeno jich bylo asi 73 %. Katalánský předseda vlády Carles Puigdemont musel kvůli zásahu policie hlasovat jinde. Během několika hodin sociální sítě zaplavují videa zákroků policistů, kteří čelí kritice za brutalitu. Mimo jiné používají gumové projektily, které jsou ve Španělsku zakázány. Na předchozí události reagují hned další den obyvatelé demonstracemi, jichž se účastní také hasiči, kteří při referendu tvořili bariéru mezi policií a hlasujícími. Veřejná doprava je pozastavena, památky jsou uzavřeny. Nikomu se nelíbí přístup policie, která měla zabavit volební materiály a urny, ne útočit na občany a více než 800 z nich zranit. Demonstranti proto odkazují na nedodržování Listiny práv a svobod.

Nakonec se k referendu dostavilo 2,26 milionu lidí (přibližně jedna třetina obyvatelstva), z nichž 90 % podpořilo nezávislost. Výzkumy však předpokládají, že 5 milionů nehlasujících obyvatel je z většiny proti návrhu, proto ani nešli hlasovat. Podle agentury AP by vyhlášení nezávislosti stejně moc nezměnilo, pouze by z úřadů zmizely španělské vlajky. Region nemá sílu, aby střežil hranice, a daně, obranu a diplomacii má v rukou centrální vláda.

Vláda musí jednat

Je nezpochybnitelné, že obyvatelé Katalánska měli mít právo projevit svůj názor. Přístup centrální vlády se jeví jako nedemokratický a tvrdé zásahy policie nebyly na místě. Předseda socialistů v europarlamentu Gianni Pittella hovořil o smutném dni pro Španělsko a Evropu. “Řešení může být jen politické, ne policejní,” upozornil. Celá situace by mohla vyústit v další nepokoje a demonstrace, pokud v Madridu referendum nezačnou brát opravdu vážně. Zatím bylo označeno pouze jako neplatné. “Stát by měl mluvit se svými občany, měl by hledat shodu,” uvedl Člen horní komory parlamentu Ruské federace Konstantin Kosačev. Všechno může dokonce skončit i rozpadem státu, což se prý ukazuje už na Ukrajině. Zástupci centrální a regionální vlády by se měli sejít, schůzi však zakázal španělský ústavní soud. Evropská unie do situace nijak nezasahuje, pouze upozornila na fakt, že je referendum protiústavní a postrádá demokratickou legitimitu.

Cesta k dalším komplikacím

I když je Katalánsko v rámci Španělska ekonomicky silné, mohlo by se v případě odtržení dostat do finančních problémů. Kromě toho by také muselo vystoupit z Evropské unie a částečně ztratit kontakt se zbytkem Evropy. Tento krok by mohl vést k rozpadu celé monarchie, pokud by jej chtěly okopírovat i jiné autonomní oblasti. A jestliže vezmeme v potaz, že Katalánsko do státního rozpočtu přispívá podílem 20 %, utrpěla by ekonomika země velkou ránu.

Barcelonský obránce Gerard Pique je hrdý na to, že je Katalánec, a pro nezávislost se otevřeně vyslovil. Na tréninku fotbalové reprezentace následně čelil kritice mnohých fanoušků. Tento příklad ukazuje, že by nezávislost rozdělila především obyvatele Katalánska na dva tábory. Co přinese budoucnost, je zatím nejisté. V krajním případě se hovoří o tom, že by Katalánsko mohlo rukou vlády přijít o svou autonomii.

Autor: Kristýna Stromská