Jindřich Šídlo: Zákon o hanobení prezidenta republiky nám ukázal temné proudy české politiky

Jak vypadá současná politická situace v Česku? Co může v budoucnu přinést obcházení hnutí ANO při sestavování koalice? A proč je zákon o hanobení prezidenta republiky špatný nápad? Na tato témata jsme se snažili najít odpověď společně s politickým novinářem Jindřichem Šídlem.

Je tomu asi dva měsíce, kdy vyhrálo poměrně drtivě hnutí ANO krajské volby…

ANO nevyhrálo drtivě. Vyhrálo právě daleko méně, než by ve skutečnosti potřebovalo. Sice zaznamenalo úspěch v devíti krajích, ale získalo pouze 23 procent hlasů. To je přece málo. Ono se to vlastně nijak významně nepohnulo od výsledků z krajských měst před dvěma lety. ANO je přece velká strana, nebo jí alespoň chce být, takže musí být výsledkem vyloženě zklamaná. Potřebují alespoň 30 procent, a ne jen 23.

I přesto se doufám shodneme na tom, že se politická mapa krajů poměrně změnila.

To ano.

Právě v krajích došlo k tomu, že na některých krajských zastupitelstvech hnutí ANO ostatní strany jednoduše obešly. Tím ANO přišlo o čtyři kraje. Nespáchaly tím však tyto strany politickou sebevraždu?

Myslím si, že ne. Znám ten argument, a sám jsem ho kdysi dokonce použil v souvislosti s volbami do městských zastupitelstev. Každopádně si čím dál víc myslím, že to není pravda. ANO mělo 23 procent. Proto potřebují těch 30 procent, aby je příště bylo těžší obejít. Tohle je úplně legitimní proces. Kdyby se postupovalo touto logikou, tak by na Slovensku vládl i po roce 1998 Mečiar a Slováci by nikdy nevstoupili do Evropské unie. To, že v roce 1998 a 2002 obešli Mečiara, bylo naprosto správné, protože se počítají většiny. Jako politik musíte umět ty většiny poskládat. Mimochodem, na těchto volbách můžeme sledovat, že i Babišova taktika má své mezery. Například to, jak prohrál v severních Čechách, kde s ním vyběhli komunisté. Ti sice postavili hrůzostrašnou koalici, nicméně i Babiš chtěl podobnou koalici postavit taky a nabízel komunistům hejtmana. No a teď tam má hejtmana někdo jiný než hnutí ANO. Došlo na Babišova slova. Abych to tedy shrnul – myslím si, že politickou sebevraždu tyto strany nespáchaly. A je samozřejmě možné, že se stejný model bude opakovat při skládání příští vlády.

Co to tedy pro Andreje Babiše znamená?

Andreji Babišovi je dvaašedesát. Příští rok mu bude třiašedesát. Pokud ho obejdou strany po volbách do sněmovny, myslíte si, že bude chtít Andrej Babiš, několikanásobný dolarový miliardář, čekat do svých sedmašedesáti na možnost stát se premiérem? Existuje teorie Tomáše Němečka, kterou já podepisuju od začátku do konce, která říká: „Chcete-li zničit Andreje Babiše v politice, udělejte z něj na čtrnáct dní řadového místopředsedu hospodářského výboru sněmovny a umlátí se nudou.“ Tohle je prostě politika.

Myslíte si, že se nenudí ve své stávající funkci ministra financí?

Oni se asi nudí v té politice všichni, protože politika je chvílemi skutečně úmorná. Nicméně zrovna na něm jde vidět, že ho ta politika zase tak úplně nenudí, a že má skutečně touhu se tím premiérem stát.

U ČSSD můžeme sledovat v poslední době poměrně schizofrenní vývoj, který se promítl také do volebních preferencí. S preferencemi má problém také TOP 09, která se dlouhodobě pohybuje na hraně volitelnosti a Miroslav Kalousek si dosud nepřipustil, že by problém mohl být v jeho osobě. Čím to je, že se tyto strany chovají tak nepříčetně a realisticky nedokáží posoudit důsledky své politiky?

Jsou nervózní. Kalousek a obecně TOP 09 je projekt z úplně jiných časů, který se velice těžko přenáší do nové etapy. Ten projekt se doslova vyčerpal odchodem knížete. Kalousek o tom odchodu dopředu věděl, nikoho jiného však nesehnal. Chce to postavit na sobě, protože tu „jeho“ stranu nechce nikomu předat. Jeho problém. Připadá mi chvílemi až neobvykle nervózní, myslím, že už moc dobře pochopil, jaký má problém.

No a sociální demokracie prostě postupně kráčí za ODS. Myslím, že se jí nedaří to, co se dneska paradoxně daří Babišovi. Získávat hlasy středového a levicového voliče a nějak tak uplácat svou voličskou koalici. Sám Sobotka je myslím zajímavější politik, než občas ukazuje. Ve své funkci skutečně vyrostl a já sám jsem si ještě v létě říkal, že mě vlastně příjemně překvapil tím, jak tu funkci zvládá. To, co teď prováděl s Čínou a všemi věcmi okolo Zemana, to ho zase dost srazilo. Já vlastně nechápu, co tím sleduje. Zda chtěl zpátky nahnat staré voličské jádro… Ale nevím, jestli se mu to povede, jestli už to jádro dávno není u komunistů, nebo u ANO.

Podle posledních zpráv by rád dostal do strany nějaké nové „liberální voliče“ – zřejmě od Pirátů. Právě mě zaráží, že na jedné straně chce získat tyto lidi a na straně druhé provádí to, co provádí.

No právě. To by mě hrozně zajímalo, na koho je vlastně nažene. Jediný politik sociální demokracie, nebo jeden z mála, který byl schopný oslovit nějaké liberální voliče, byl Dientsbier, který má jistě spoustu vad. Ale toho se Sobotka zbavil a namísto něho vytáhl do vlády poslance Chvojku, který sice poslouchá Morrisseyho jako já, ale při vší úctě nevím, koho za ten krátký čas do voleb osloví.

Když už jsme naťukli i ODS, neodpustím si otázku. Ještě v létě jsem ODS považoval za mrtvou stranu. Nicméně v poslední době to vypadá, že se zmátořili, ba co víc, že přebírají elektorát TOP 09. Čím to je způsobeno?

Tím, že porážíte TOP 09 ještě neznamená, že jste vůdcem na pravici. Fiala byl tady v Olomouci před třemi lety zvolený předsedou strany. Od té doby vyrostla ODS o kolik? O dvě procenta? Ve chvíli, kdy jste v opozici proti Andreji Babišovi a preference vám stoupnou o dvě procenta – to není úspěch. Já si myslím, že ta myšlenka Kalouska – a nejenom jeho – že se pravice musí zkrátka nějak spojit, je vlastně logická. Musí to udělat. Ale to taky znamená, že u toho asi nemůžou být všichni. Tím narážím právě na Miroslava Kalouska, který sám nabídl, že u toho být nemusí. Přiznat si, že v šestapadesáti letech může nastat konec velkého politika – a on je na poměry velký politik – musí být strašně těžké.

Málokdo umí například udržet tříhodinovou obstrukční řeč.

Nečas byl mimochodem v tomhle taky skvělý.

Já bych snad ještě navázal na aktuální téma – zákon proti hanobení prezidenta republiky. Co tím mohou sledovat poslanci za ANO?

Myslím si, že tohle všechno mělo jeden jediný smysl. Ukázalo nám to temné spodní proudy, které v té naší politice jsou. Na lokajství, na esenbáckou mentalitu, která se prolíná napříč stranami. Když se na to podíváme: Ondráček, Huml – to jsou bývalí i mentální esenbáci, Filip a Grebeníček – to jsou vůdci totalitní strany, prezidentská kolona v ČSSD… No a těm ostatním to zkrátka nějak konvenuje. To, že tam je Úsvit, to taky chápu.

Mě právě zajímalo spíše to hnutí ANO, protože donedávna ANO působilo skutečně jako firma – co řekl Babiš, to se dělalo.

Přesně tak, máte pravdu. Tady se mu však očividně trošku vymkli. Kdo tam vlastně vůbec je za ANO? Berkovec?

Celkem 15 poslanců. Stejně jako z ČSSD.

Asi si tedy myslí, že Babiš bude chtít být prezidentem, ne? (smích) Je to vlastně strašně ostudné. Na prezidenta se neplive, na prezidenta se nehází vajíčka, já o prezidentovi nikdy nemluvím sprostě na veřejnosti, ale tady jde přece o svobodnou společnost. Tihle lidé to očividně vůbec nechápou. O čem to vypovídá? No asi o tom, kdo v hnutí ANO chápe svobodnou společnost a kdo ne.