Proč nás (ne)baví Národní demokracie? A proč nám chce vzít porno?

Ne Bruselu – Národní demokracie je politická strana, která neodmyslitelně patří k největšímu českému novináři Adamu Benjamínu Bartoši. Tento občansky aktivní neonacista se proslavil tím, že sepsal seznamy pravdoláskařů a židů a také vydatnou porci článků na nejlepší názorový server v zemi – na Protiproud Petra Hájka. Národní demokracie je považována za extrémistickou stranu. Ale proč vlastně? A není to jen nálepka?

Národní demokracie sama sebe považuje za “konzervativní a vlasteneckou stranu hlásící se k odkazu anticko-křesťanské civilizace. Jejím hlavním cílem je ochrana národních zájmů a tradičních hodnot, které jsou základem lidského společenství (tradiční rodina, sebevědomý národ, víra, tvořivá práce).”Poté, co byl několikrát zatčen předseda Národní demokracie Adam B. Bartoš, se začali titulovat jako pronásledovaná strana, jako “skutečná opozice vůči režimu, který naše rodiny, kulturu a vlast vystavuje naprosto bezprecedentnímu nebezpečí!” Vlastně nejsou tak daleko od pravdy. Můžeme říct, že Národní demokracie (ND) je vlastně skutečnou opozicí proti současnému režimu, proti liberální demokracii a jejím hodnotám, které se ve směs ve společnosti udržují. Celý politický program ND stojí na vymezení se vůči současnému způsobu života a ačkoliv jej strana považuje za “konzervativní”, jedná se v tomto případě skutečně o eufemismus pro radikální nacionalismus spojený s rasismem a antisemitismem, kterým se od ostatních extremistických hnutí nejvíc odlišuje. To potvrzuje i odborník na extremismus z Masarykovy univerzity Miroslav Mareš. “Takto otevřeně se asi nikdo k antisemitismu nehlásí, snad jen se občas něco objeví na webu Národního sjednocení.”

Krátká historie ND

Národní demokracie se do dnešní podoby vyvíjí od roku 2005. “Strana několikrát změnila název, získala mediální pozornost díky kontroverzním aktivitám jejího předsedy, ale nemá za sebou volební úspěch,” připomíná Mareš. Původně šlo o hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě, které svůj název zkrátilo na Právo a spravedlnost (po vzoru současné polské vládnoucí strany Prawo i Sprawiedliwość). V roce 2014 strana změnila název na Ne Bruselu – Národní demokracie, kvůli volbám do Evropského parlamentu. Tehdy přišla s předvolební spotem, který odkazoval k židovskému spiknutí (pamatujete? Had, rytíř a podobné kýče), a který Česká televize odmítla odvysílat. V té době se ND ještě různě promíchávala s extrémistickou scénou, dokonce s Vandasovou Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Postupně se však i u radikální pravice začalo bojovat o moc a o vůdčí roli v nacionálním táboře. “Národní demokracie dokázala oslovit některé bývalé sympatizanty DSSS a snaží se přebrat její pozici jako hlavního aktéra krajní pravice, ale plně se jí to nepodařilo a spíš scénu roztříštila,” popisuje současnou situaci Mareš. O boji obou stran pravidelně referuje i Ministerstvo vnitra ve svých čtvrtletních zprávách o extremismu. “Skomírající DSSS se pokusil ještě více oslabit její bývalý volební koaliční partner Ne Bruselu – Národní demokracie. Předseda této strany Adam Benjamin Bartoš zpochybnil vůdcovské schopnosti Tomáše Vandase a vyzval členy DSSS, aby přestupovali do Národní demokracie. Jeho výzva se nicméně minula účinkem. Bartoš i jeho stranický kolega Ladislav Zemánek jsou ve scéně vnímáni velice rozporuplně pro střídání ideologických postojů,” píše se ve zprávě za první čtvrtletí roku 2015. Přesto se našly chvíle, kdy i tyto konkurenční strany dokázaly spolupracovat, ale ambice a schopnosti obou subjektů stojí převážně na jejich předsedech a jejich současných náladách. Obě strany se navíc ucházely o spolupráci s Kotlebou na Slovensku. I to vedlo k nevraživosti. Nakonec se na slovenského neofašistického župana nalepil Vandas, zatímco na Bartoše zůstal jiný Slovák, Marián Magát.

Politické korektnosti navzdory

Procházení webových stránek a facebookového profilu Národní demokracie vyvolává celou řadu pocitů – údiv, znechucení, nedůvěru. V určité fázi lze propadnout dojmu, že Národní demokracie je vlastně jen obrovská recese, která přerostla sebe samu. Jejich mediální výstupy by tomu nasvědčovaly. Jejich styl připomíná titulky na Parlamentích listech či na Protiproudu, vliv Bartoše na mechanismy propagace a sdělování názorů je tak evidentní. Národní demokracie používá velmi specifický slovník, který má nejspíše odkazovat k boji s politickou korektností. V konečném důsledku to dopadá tak, že autor příspěvků zapíná CapsLock a mění pojmenování některý lidí (uprchlíci – vetřelci, Hillary Clinton – Killary, Karel Schwarzenberg – Šláfenberk atd.). Pro příklad můžeme uvést několik titulků: “ČLEN BILDEBERGU A CIZÁK S RAKOUSKÝM OBČANSTVÍM SE PROBUDIL A VYPUSTIL DALŠÍ MOUDRO: PŘEŽÍT PRÝ MŮŽEME JEN V RÁMCI EU, JINAK CHCÍPNEME HLADY!” nebo “NOVÉ NÁVRHY BRUSELSKÝCH KRETÉNŮ: KRITIKA VETŘELECKÉ INVAZE MÁ BÝT TRESTNÁ, PŘESÍDLOVÁNÍ VETŘELCŮ K NÁM MÁ BÝT STÁLÉ A TRVALÉ!”.

Pochopitelně, případný zájemce může strávit celé dlouhé odpoledne pročítáním podobných prohlášení, ale nejspíš nebudeme o moc chytřejší a navíc dostaneme rakovinu. Tento slovník se prolíná napříč pravicovým spektrem a vlastně nejen jeho extrémistickou scénou (zdravíme ODS, čau Péťo).

Neonacisté nebo frustrovaní občané?

„Stoupenců tradiční neonacistické scény je ale v řadách členů a sympatizantů ND poměrně málo. Jako příklad lze uvést známého aktivistu Pavla Matějného, který založil nový subjekt s názvem Národní obroda. Převážnou část stoupenců ND tvoří obecně nespokojení či z různých důvodů frustrovaní občané. ND spolupracovala i s parlamentním uskupením Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury,“ hlásí Ministerstvo vnitra. „Myšlenkových proudů je v ND hned několik. Od čistě neonacistických po neofašistické až po proudy lidí, kteří si ani neuvědomují, že jsou extremisty,“ potvrzuje Jan Cemper z hnutí Proti projevům nenávisti. „Myslím si, že Národní demokracie má ve svých řadách několik agresivních jedinců, schopných fyzické konfrontace nebo nějaké násilného útoku. Jedná se ovšem o jedince. Jako nejnebezpečnější v ČR považuji různé skupinky hooligans, které jsou k ND spíše odtažití,“ vysvětluje. „Pak se snaží svůj projekt intelektuálně zaštítit lidmi jako politolog Daniel Solis nebo Jan Skácel z Národního sjednocení, které se hlásí k myšlenkám Národní obce fašistické z 1. republiky, nebo také lidmi okolo D.O.S.T.. No a pak se veze na scéně protiuprchlických a protiromských nálad. Na mítinzích ND například vystoupil Tomáš Ortel a jejich spolupráce s nimi přivedla do strany nové tváře,“ dodává Cemper. Svou podporu Národní demokracii vyjádřil i herec a známý dabér Zbyšek Pantůček. „Přestože se považuji spíše za levicově orientovaného člověka, musím uznat, že NE Bruselu – Národní demokracie má v programu řadu bodů, se kterými se ztotožňuji a vzhledem k bezzubosti naší současné levice je třeba tento radikální (a nebojme se toho slova) projekt podpořit,” uvádí komentář Pantůčka Národní demokracie na svém webu.

Jedním z mediálně velmi propíraných témat byla také demonstrace, na které vystoupil jako jeden z řečníků právě Tomio Okamura. Tehdy se mezi demonstranty objevily makety šibenic a sám Bartoš při projevu máchal oprátkou. Po mediální bouři se i Okamura od Bartoše nenápadně odtáhl. Reálná volební podpora Národní demokracie se zatím přesně vyčíslit nedá, jelikož na scénu se vrátili Republikáni Miroslava Sládka, kteří mohou pár voličů přiklonit na svou stranu. Více ukáží až krajské volby. „Myslím si, že Národní demokracie může mít kolem půl procenta voličské podpory,“ odhaduje Mareš.

Sionismus a antisemitismus

„V projevech Národní demokracie se vyskytovaly prvky konspiračních teorií, ale i latentní antisemitismus. Předseda strany Adam B. Bartoš vydal ve svém nakladatelství překlad Protokolů sionských mudrců, známý falzifikát, který se stal významným zdrojem antisemitismu počátkem 20. století,“ dočítáme se ve zprávě Ministerstva vnitra. Bartoš byl na svůj překlad velmi hrdý na svém facebookovém profilu několikrát zdůrazňoval, že je o knihu velký zájem. Antisemitismus je u Národní demokracie patrný, často jej používají k mediální prezentaci. „Národní demokraté se dále pokoušeli vyvolat mediální zájem prostřednictvím antisemitských aktivit. Bartoš (dříve odpůrce neonacistických antisemitských aktivit), Zemánek (dříve tajemník Svazu mladých komunistů Československa), Erik Sedláček (organizátor neonacistického shromáždění na pražském židovském městě k výročí tzv. Křišťálové noci v roce 2007) a Pavel Kamas (vydavatel Hitlerových projevů a podobně laděné literatury) se sešli v Polné, spojené s tzv. Hilsneriádou, aby pak veřejnosti prezentovali, že „Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena“,“ píše Ministerstvo vnitra. Na Bartoše byla za toto prohlášení podána žaloba a následně dostal podmínku. Sama Národní demokracie vydala na svých stránkách prohlášení týkající se jejich postoje k antisemitismu a sionismu, kterým se chtěla ohradit proti nařčením z antisemitismu. Paradoxně i v tomto prohlášení velmi balancuje na hraně. „…Proto právo na svou kulturu a náboženství mají přirozeně i Židé. Není to židovská kultura, židovský národ a židovské náboženství, proti čemu bojujeme. Tím, proti čemu bojujeme, je sionismus. Sionismus představuje ideologii nacionalistickou v tom nejhorším slova smyslu. Hlásá nadřazenost židovského národa a nezcizitelné právo Židů na území Palestiny, už po staletí obývané Araby muslimskými i křesťanskými … Zároveň se značně kritickým postojem k dennodenní praxi Státu Izrael nemůžeme přehlížet ani další skutečnost, a sice značnou moc osob židovského původu v řadě oblastí života společnosti. Mnoho z nich svou pozici a moc využilo ve prospěch celé společnosti a jejich zásluh je třeba si vážit. Avšak faktem zůstává i to, že nemálo z nich zasvětilo svůj život boji proti křesťanským národům, proti naší Evropě; nemálo z nich, vedeno zběsilou nenávistí vůči všemu nežidovskému, zasvětilo svůj život boji ve jménu svého domněle nadřazeného a vyvoleného národa. Nemůžeme mlčet k tomu, že v řadách revolucionářů a pokrokářů všech možných barev – bolševiky počínaje, liberály konče – osoby židovského původu měly a mají dominantní vliv. Nemůžeme mlčet k tomu, že mají v rukou klíčová světová média a banky (dynastie Rotschildů, G. Soros a další). Nemůžeme mlčet ani k tomu, že židovská lobby je nesmírně silná,“ uvádí se v prohlášení. „Kromě čistě neonacistických projektů bylo dosud nevídané, aby se jejich čelní představitelé vyzývali k vyřešení židovské otázky,“ připomíná Cemper.

Právě boj proti sionismu a také nejrůznější teorie o židovském spiknutí, které má údajně za cíl nabourat či dokonce zničit konzervativní hodnoty,  lze však najít i v ranné nacistické rétorice. Také teorie o židech, kteří ovládají média, není nová, lze ji dohledat například v Hitlerově Mein Kampf a také u některých rakouských politiků, u kterých se Hitler inspiroval. Pro jejich antiizraelský postoj se například od Národní demokracie distancovaly všemožné iniciativy, které se zrodily okolo Petra Hampla a Martina Konvičky. Přesto, když se teprve politicky formoval Blok proti islámu, dorazil na jeho schůzku v Olomouci i Václav Šimek, dnes jeden z kandidátů za Národní demokracii.

 S Ruskem na věčné časy a k tomu nám dopomáhej Národní domobrana

„S obrodou evropských národů může pomoci pouze Rusko, představující baštu konzervatismu a tradicionalismu a díky tomu i úhlavního nepřítele globální oligarchie usilující o vybudování Nového světového řádu, založeného na globalizaci, liberalismu, egoismu, relativismu, pokroku a vykořeněné, náboženských základů zbavené morálce čili na umně maskovaném otroctví. To je první důvod pro spojenectví s Ruskem,” dočteme se na webu Národní demokracie. Právě nekritická adorace Ruska je jedním z hlavních důvodů, proč je Národní demokracie nebezpečná. Kdyby zůstalo jen u slov, asi by se vzhledem k marginální voličské základně nestálo za to o Národní demokracii zmiňovat, nicméně u Národní demokracie dochází často k osobním kontaktům s ruskou stranou. Jak uvádí na svém webu publicista Jiří Hrebenar, Adam B. Bartoš má co dočinění s Eduardem Popovem, mužem, který šéfuje Ruskému institutu strategických studií, který je přímo napojen na Kreml a na prezidenta Vladimíra Putina. Institut například přišel se zajímavou teorií o šířící se nákaze AIDS v Rusku.

Dalším výrazným kanálem, který slouží ke komunikaci s federací je pak Národní domobrana, v jejímž čele stojí válečný veterán Marek Obrtel, František Krejča (předseda branné a armádní komise Národní demokracie) a politička Nela Lisková. „Tento registrovaný spolek stavěl na šíření strachu z imigrantů a odmítání Evropské unie a NATO,“ popisuje domobranu Ministerstvo vnitra. Národní domobrana, podobně jako Národní demokracie, účelově zveličuje svůj význam. Prezentuje se jako progresivní těleso, kterému neustále přibývají nové pobočky a přidávají se  k němu stále další domobranci. Reálně se však jedná spíše o virtuální projekt, což dokázali například redaktoři Hospodářských novin a Aktuálně.cz, kteří infiltrovali několik poboček a zjistili, že aktivita členů je minimální. „Jedinou výjimkou byly organizované střelby, které měly patrně zároveň i jistý komerční význam pro jejich organizátory,“ poznamenává zpráva ministerstva vnitra.

Významným posunem bylo vyjádření podpory Národní domobrany separatistům na východě Ukrajiny. V březnu a červnu letošního roku navštívila delegace z řad tohoto spolku Doněckou lidovou republiku. Členka Rady Národní domobrany Nela Lisková byla posléze jmenována „honorární konzulkou“ tohoto samozvaného kvazi-státu v ČR a následně došlo i k založení konzulátu v Ostravě. Toho se zúčastnil jako jediný politik Zdeněk Ondráček z KSČM. Národní demokracie se musela od domobrany oficiálně distancovat, jelikož jako politická strana nesmí být napojena na podobné uskupení, nicméně vazby mezi oběma subjekty nejspíše dále trvají.

Smutný svět podle Bartoše

Samotný volební program Národní demokracie je pak jako vystřižený z jiného století, jiného vesmíru a pravděpodobně neměl nikdy spatřit světlo světa. Namátkou můžeme vybrat některé konkrétní body, které jsou asi nejbizarnější a dokreslují smutný obrázek tohoto extremistického uskupení. “Vzhledem k negativním morálním dopadům pornografie budeme muset – navzdory nepopulárnosti takového kroku – přistoupit i k omezení přístupu k pornografickým materiálům, a to obzvláště na internetu,” nebo “Registrované partnerství ani homosexuální sňatek či adopce dětí těmito páry nepřipustíme. Otevřeně říkáme, že homosexualita je nemoc, která by měla být léčena – a v tom mají homosexuálové naši plnou podporu.”. Kromě správného pohledu na rodinu nabízí Národní demokracie i další užitečné rady v oblasti ekonomiky, sportu a čistoty rasy. “Pokusíme se i o obnovu spartakiádní tradice,“ a “Cikáni buď začnou pracovat a slušně žít, nebo poznají, co znamená řád a pořádek.”. Jak by vlastně vypadla Česká republika pod vládou Národní demokracie? Adam Bartoš vizi nastínil na svém facebooku.

Je tedy Národní demorakcie extrémistická? Národní demokracie je především marginální, a právě proto dělá vše proto, aby působila větší, silnější a mocnější. Její patologická snaha se zalíbit Rusku a vymezovat se vůči uprchlíkům koresponduje s momentálním společenským diskurzem, který z původně extrémistické scény prostupuje do většinové společnosti. Kdyby začínala na lokální úrovni jako DSSS a změřila se pouze na nenávist k cikánům, pravděpodobně by měla ještě menší šanci na úspěch. “Jak ukázal příklad Lucie Haškové, druhé na kandidátce Národní demokracie v Středočeském kraji, vyvolává Národní demokracie spíše konflikty uvnitř “národovecké” scény. Nicméně je fakt, že k jejich projektu se přidalo mnoho lidí z DSSS, bývalých republikánů a menších uskupení. Takže potenciál mají, ale ne příliš velký. Adam B. Bartoš má i jisté charisma, ale nemyslím si, že by měl sílu přilákat větší množství lidí,” je přesvědčen Cemper.

Můžeme říci, že ND je extrémistická, jak vyplývá z jejího programu a z četných prohlášení předsedy Bartoše. Opozici by v případě masivního úspěchu ve volbách nejspíše fyzicky zlikvidoval za pomoci paramilitantních jednotek a během vlády by Českou republiku zcela izoloval, nebo hůř, směřoval slepě k područí Ruské federace. Jakýkoliv podobný scénář s Bartošem ve vedení je nicméně spíše strašlivou antiutopií a jak naznačuje dosavadní působení Národní demokracie, její “sláva” skončí v propadlišti dějin spolu s migrační krizí, která se u nás vůbec nekoná.

Závěrem je třeba dodat, že redakce Národní demokracii oslovila s několika dotazy, ale na zaslaný email do uzávěrky textu  strana neodpověděla a předseda strany Adam Bartoš po telefonu potvrdil, že žádné odpovědi ani čekat nemáme.