Věk lidí skončil. Čas skřetů nastal

Politolog Petr Robejšek představil ve čtvrtek novou politickou stranu – Realisté. Učinil tak na tiskové konferenci a zároveň na Youtube vypustil video, ve kterém vysvětluje ideje nové strany a v pozadí za ním stojí buď umělecká instalace, nebo náhodné uskupení českých vlajek. Robejšek je mediálně provařený odborník úplně na vše, a tak se zájmem hledíme na dny budoucí a očekáváme, jakému zájmu veřejnosti a médií budou Realisté čelit.

Nástup Realistů na politickou scénu je mocný. Petr Robejšek, mentor strany a pravděpodobný budoucí předseda, obdržel necelý měsíc před představením nového politického subjektu státní vyznamenání, zaplnil mediální prostor a kul železo, dokud bylo žhavé. Nejspíše proto přišli Realisté s teorií, že by mohli ve sněmovních volbách získat 20 % hlasů. Co na tom, že by tím vlastně museli vypálit rybník téměř celé pravici, pokud o něčem takovém můžeme v našem prostředí ještě hovořit. Obvykle jednotní odborníci na politiku z redakce Houpacího Osla jsou nejednotní. Část říká, že Robejšek nemůže uspět, jelikož posbírá okrajová křídla ODSky, Svobodných a možná pár jedinců u Okamury, čímž se při nejlepším vyšplhá na 3 %. To však kontruje jiná část redaktorů, která si všímá faktoru mlčící většiny diskutující pod články na iDnesu a Novinkách, kde Robejšek sbírá plusy téměř rychleji než Václav Klaus džejár. Tuto schizofrenní situaci v Oslu vyřešíme jednoduše tím, že redakci budeme řídit jako firmu, ovšem už jen fakt, že došlo k takovému rozkolu, musíme vnímat jako malou egyptskou ránu a předzvěst apokalypsy.

Pareto a dvacet procent problémů

Realisté staví celou svou ideologii na dokumentu, který má pětačtyřicet stran, a v zásadě se v něm dozvíme, že tradiční politické strany dávno dosáhly svých cílů a nyní pouze politikaří, aby udržely status quo, který jim vyhovuje (což například nedělaly už na konci devadesátých let a oposmlouva nebyla politikaření). Jako typický příklad je uváděna sociální demokracie, která již zařídila relativní ekonomickou rovnost (nezařídila, ale to ponechme stranou), a proto se teď realizuje prosazováním práv národnostních menšin nebo na otázkách genderu (nerealizuje, jde o marginální a v současné době potlačované křídlo). Realisté říkají, že na rozbití tohoto molochu půjdou přes Pareta. Vilfredo Pareto přišel s několika různými teoriemi, mimo jiné se dvěma, které měly fatální vliv na formaci italského fašismu (jako myšlenky) a zároveň na formaci Realistů. Jde o poměrně logický most, jelikož Pareto své myšlenky na počátku 20. století formoval na základě stejných pocitů a zklamání z politikaření buržoustů na vysokých politických postech, jaké nyní pociťují Realisté. Stejně jako Pareto, i Robejšek se velmi aktivně věnuje pohledu na postavení elit ve společnosti.

Pareto představil koncept cirkulace elit, ke kterému má Robejšek blízko. Robejškova rétorika a názory nám dávají důvod domnívat se, že byť se vymezuje vůči elitám, sám by se chtěl jednou z nich stát.  Ačkoliv sám tato osočení dlouho popíral s tím, že nechce veřejnou funkci, založení Realistů zcela jasně potvrzuje to, co si politologovi kritici již nějaký čas mysleli. Druhý paretovský princip mají Realisté už v samotném manifestu. Jde o koncept 20/80, který se objevuje již v názvu institutu, ze kterého celá strana vzešla.

„Jedna pětina silných proměnných zpravidla ovlivňuje čtyři pětiny výsledků. Každý podstatný děj, který kolem nás probíhá, se tímto pravidlem řídí. Práce s pravidlem 20/80 vyžaduje odbornou znalost řešeného problému a politickou vůli se touto odborností řídit. Vyžaduje také odvahu nezabývat se věcmi, které se touto optikou jeví jako nepodstatné, a neplýtvat na ně energií a prostředky. Paretovo pravidlo se v politice nepoužívá právě proto, že je pro politiky nepohodlné,“ píše se v Deklaraci Realistů. Pravidlo 20/80 se obvykle používá v podnikání, jelikož má obchodníkům pomoci vydělat co nejvíce peněz s vynaložením minimálního úsilí. V poslední době navíc Pareta objevili osobní kouči, kteří skrze toto pravidlo chtějí měnit osobnosti mladých manažerů a dělat z nich naprosto dokonalé lidské bytosti. Byť tento model může velmi dobře fungovat v obchodě, v osobním rozvoji nebo reál politice dopadá asi takhle:

via GIPHY

Římský klub a Penta

Petr Robejšek se na svých oficiálních stránkách netají také tím, že patří k zakládajícím členům německé společnosti Club of Rome. Římský klub je nadnárodní think tank, který se proslavil svým naprosto cynickým realismem při návrzích na řešení globálních problémů. V zásadě vychází z myšlenky, že lidstvo je nádor, a tento nádor je potřeba vyříznout. Pochopitelně, ve spojení s Paretovým pravidlem zavání podobný přístup apartheidem, zvláště, akcentují-li Realisté ve svém programu národní identitu. Každopádně, na podobné programy potřebuje strana peníze. Marek Dospiva, šéf Penty, se netají tím, že by Realistům rád pomohl, ostatně finančně dotoval již zmíněný Institut 2080. Robejšek sice finanční podporu strany od Dospivy popírá, nicméně i Andrej Babiš přiznal, že ví, kdo za Realisty finančně stojí a ukázal svým prstem právě na majitele Penty.

PanTomio a souboj institutů

„Jaké má Robejšek a jeho reálpartaj šance? Vypadají asi takto; jedou dva vlaky, jeden na západ, druhý na východ. Ten na východ je narvaný k prasknutí, ten na západ volný. Robejšek se dere do vlaku na východ, kde už je plno,“ glosoval Robejškovy šance na úspěch Martin Fendrych. Zda-li tedy dokáže inťouš Robejšek porazit pana Tomia, nebo snad celý kolos Institutu Václava Klause, je otázka, na kterou zatím nenabízíme odpověď. Rozhodně ovšem stojí za povšimnutí fakt, že v jedné věci mají Realisté pravdu. Doba „tradičních stran“ pomalu končí. Nejrůznější hnutí a strany přímo napojené na nejbohatší ryby v rybníku se hlásí o své místo u kormidla. Miliardáři (říkejme jim třeba oligarchové) zakládají politické strany a think tanky, skrze které se derou k absolutní moci. Koncentrují moc v nejdůležitějších odvětvích průmyslu a obchodu, ať už hovoříme o zemědělci a chemikovi Babišovi, o novém energetickém gigantovi Křetínském, hazardním králi Valentovi nebo obchodníkovi s realitami Dospivovi. Každý z nich má svá vlastní média, vlastní zájmy a pomalu si parcelují republiku. Věk lidí skončil. Čas skřetů nastal.