Politické zpravodajství Houpacího Osla 9. 10.

Opět se ponoříme pod hladinu politické žum…horské říčky. Hlavní hvězdou je tentokrát Miroslav Kalousek. Zastavíme se také u multitaskingu člena ANO, u rozvoje pozapomenutých lidových tradic a nespokojenosti našich volených zástupců v místech, kde je jen pláč a skřípění zubů – v komunální politice.

Kalouskovo vítězství…

Vládní koalice v bitvě proti Miroslavu Kalouskovi přiznala porážku. Projednání návrhu poslance Volného o protihazardní legislativě totiž blokoval Kalousek statečně, s úporností hodnou mnohem lepších lidí i cílů. Andrej Babiš k tomu prohlásil, že „návrh poslance Volného přeměníme ve vládní návrh“. Snad se bude transformace odehrávat před televizními kamerami, docela rád bych ji viděl. Kalousek ovšem ještě neslíbil, že tento postup blokovat nebude. Je to docela kuriózní, máme nejstabilnější vládní koalici za dobu existence ČR, která disponuje přesvědčivou většinou, ale stejně se musí přizpůsobovat politickým manévrům jediného, byť velmi schopného a zkušeného opozičního poslance. Co všechno by pan Kalousek mohl dokázat, kdyby byl (opět) u moci!

…a jeho problémy

První místopředseda TOP 09 zároveň poskytl rozhovor Hospodářským novinám. Jakožto korunní princ své strany se chystá nahradit Karla Schwarzenberga v pozici předsedy. Pokud to dokáže beze ztráty preferencí strany, půjde o obdivuhodný výkon. Asi je z toho nervózní, v rozhovoru byl k novinářům dosti agresivní a z jeho výroků o rozpadajícím se politickém manželství s hnutím STAN jde cítit, že by starosty nejradši někam poslal. Je velmi obtížné najít v interwiew jakoukoli pozitivní myšlenku, Kalouska možná přepadá zoufalství z klesající voličské přízně, což se dá po dvou letech v opozičním vyhnanství docela pochopit. Na druhou stranu je pan místopředseda známý politický kaskadér, ekvivalent švába po atomovém výbuchu a politickou smrt přežil již tolikrát, že by mohl být podezírán ze zaprodání duše (nejen té svojí) mocnostem pekelným. Již teď se těším na další nezapomenutelný kousek, který nám předvede.

Staré nešvary u nového hnutí

Předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek má problém. Tedy nemá ho on, nýbrž jeho syn, který je členem hnutí ANO, místopředsedou představenstva městské firmy Teplárny Brno a zároveň asistentem poslance Vyzuly. Jak už to tak bývá, mediální pozornost není způsobena starostí o přepracovanost tohoto mladého muže, ale spíše zájmem o jeho bankovní konto a nepříliš zakrývanými spekulacemi o protekci. Já osobně bych v tom neviděl žádný problém, pokud má na obě pozice kvalifikaci a odvádí dobrou práci. Je ale poněkud legrační, jak se hnutí ANO, které bylo vyneseno k moci hlasy lidí rozhořčených z údajné všudypřítomné korupce a klientelismu, chová úplně stejně jako jeho předchůdci. Předseda Babiš z toho není zrovna na větvi a diskrétně (přes MF DNES) Faltýnkovi mladšímu vzkázal, že by měl z představenstva Tepláren odejít. Ten se nechal slyšet, že bude o celé věci přemýšlet do konce roku. Velmi dobrý důvod ho vykopnout: jestli jeho intelektuální kapacitě zabírá toto rozhodování tři měsíce, měl by se radši věnovat něčemu méně náročnému, např. hraní si s vláčky nebo poradenství pro zdravou výživu na Pražském hradě.

Udávání – národní sport?

Migrační krize má kromě nesporných nevýhod i jedno velké pozitivum: náš národ si díky ní může opět procvičit dovednosti, které získal v časech minulých. Kromě armádních cvičení jde také o méně chvályhodnou činnost, totiž o udávání. Zejména v pohraničí jsou lidé často vyzýváni, aby hlásili podezření na nelegální imigranty. Toto úsilí přineslo, mírně řečeno, rozpačité ovoce. Policie řeší bizarní oznámení, například udání dvou Arabů, ze kterých se vyklubali lázeňští hosté, několik pracujících romů či trénující fotbalisty FK Maldá Boleslav. Bdělé oko moravské zase dokázalo lustrovat tři manažery firmy Intel tak úporně, že se po dvou dnech v ČR rozhodli jet utrácet peníze jinam. Tyto zprávy mě nutí k jedinému závěru: nebojím se fašizace „mlčící většiny“, ani fašizace pražské kavárny. Bojím se toho, co bych osobně nazval debilizací. Je evidentně na postupu na všech frontách a to u nás imigranti ještě ani nejsou.

Demonstrování demonstrativní rovnosti

V Praze budou mít starosti, přesněji řečeno starosty. Naše komunální politiky totiž nadzvedl vládní návrh o změně rozpočtového určení daní, podle kterého dostanou přidáno kraje, ale nikoli obce. Zdá se, že představitelé samospráv, ctihodní a často velmi zkušení lidé, neovládají naprosto základní politické znalosti, mezi které patří rovněž pohled do kalendáře – příští rok budou krajské volby, takže vládní koalice chce spojit příjemné (plusové body u voličů) s užitečným (chválihodná snaha o posílení postavení regionů). Takové harmonické skloubení obojího lze vládě upřímně závidět. Poslanec Volný z ANO se snaží starosty uchlácholit, že se na ně dostane v příštích letech (to se zase budou, dodávám já, blížit volby komunální). Asi to ovšem nebude stačit a Svaz místních samospráv se proto chystá uspořádat v Praze protest, na který chce svést několik set starostů z celé země. Po veřejných protestech nejrůznějších sociálních skupin od neonacistů přes taxikáře, komunisty, studenty až po zemědělce či odboráře, nás tedy čeká už i demonstrace samotných politiků. Konečně jsme si všichni rovni, ráj je dobudován.