Město, které dohromady spojuje dva světy

Jak velké rozdíly lze pozorovat nejen v rámci jednoho města nebo ulice, ale dokonce i jedné budovy? Bombaj je město, které se rychle rozvíjí a je obchodním a finančním centrem Indie, zároveň je ale také městem, kde je chudoba všudypřítomná a nikam se neschovává. Pohled na Indii mýma očima. Můj život v Indii mě překvapuje každý den, někdy se může zdát děsivý, ale skrývá i spoustu krásy.

Bombaj je nejlidnatějším městem Indie, žije zde přes 13 milionu obyvatel obyvatel a spadá tak mezi 10 nejlidnatějších měst světa. Je to město, které se rychle rozvíjí, je obchodním a finančním centrem Indie a vlastní největší přístav v Arabském moři. Také je sídlem indického filmového a reklamního průmyslu, například v indickém Bollywoodu se natočí nejvíce filmů na světě. Přestože se většina obyvatel Evropy zděsí při představě života v Indii, Bombaj je městem, kde naleznete luxusní restaurace, hotely, obchodní domy, také je zde normálně přístupná doprava, rozvoz jídla a další běžné věci.

Pro většinu návštěvníků však bude pravděpodobně nejsilnějším dojmem chudoba, kterou lze pozorovat všude. Na rozdíl od jiných států se tu mísí s bohatstvím dohromady. Indie zažívá ohromný ekonomický růst, který vytváří protiklady, tyto rozdíly jsou nejvíce vidět právě v Bombaji. Žije zde čtvrtina indických miliardářů (počítáno v miliardách indických rupií – 1 Česká koruna = 3,74 Indická rupie), na druhou stranu jsou tu také největší chudinské čtvrti. Nachází se tu druhý největší asijský slum Dharavi.
Je to jedna z nejhustěji obydlených oblastí na světě, na 2,39 km² zde žije okolo jednoho milionu obyvatel.

V jednom městě vedle sebe můžeme pozorovat dva odlišné světy. Rodiny, které žijí na chodníku vedle luxusních obchodních center, kam chodí jiné rodiny nakupovat drahé značkové věci. Děti, které prochází dopravní zácpou, klepou na okénka drahých aut a prosí o jídlo a peníze. „Domečky“ postavené z pár klacků, krabic a dek jsou běžnou součástí ulic, nad kterými se tyčí mrakodrapy. Lidé žijí ve slumech s omezenými zdroji pitné vody, minimální kanalizací a téměř bez zdravotní péče, jiní chodí po nocích do VIP klubů.

Tři měsíce v Indii jako modelka

A v tomto městě teď žiji. Do Indie jsem odletěla na začátku října tohoto roku, moje cesta nebyla zrovna dvakrát příjemná, nestihla jsem navazující let a indické aerolinky ztratily můj kufr, až potom jsem se pomalu začala sžívat s chodem Bombaje. Důležité je říct, že do Bombaje jsem odletěla dělat na tři měsíce modeling a právě modelingové odvětví patří mezi jednu z bohatých sfér bombajského trhu. Proto vím, jak velké rozdíly lze pozorovat nejen v rámci jednoho města nebo ulice, ale dokonce i jedné budovy.

Náš modelkovský apartmán je klasicky zařízený domek, pro přiblížení vypadá, jako když jedete s rodinou do Chorvatska. Většina obyvatel Bombaje by ale tento apartmán považovala za luxus, který si zdaleka nemohou dovolit.

Pokud máme pracovní den, agentura nám objedná na daný čas řidiče, který nás odveze do studia. Projíždíme skrze ulice, ve kterých začíná ráno, lidé vstávají a ze svého příbytku vytváří stánek se zeleninou, ovocem, indickými snacky, jídlem nebo třeba dárkovými předměty. Řidič nás vysadí u staré budovy, ve které už sami musíme najít studio. Což je občas hned po ránu oříšek. V budově je všechno možné, od místností na draní peří přes kanceláře až po naše luxusní studio, ve kterém je nejdražší vybavení.

Ve studiích máme pokaždé zajištěný dostatek pitné vody, většinou jsou to plastové lahve o objemu 0,2 l. Představte si, kolik takových lahví vypije celý tým studia a modelky za jeden den. V Indii se netřídí odpad, což je na ulicích rozhodně poznat, odpadky leží úplně všude, na ulici nenajdete odpadkové koše. Celá Evropa se zabývá tříděním, změnou plastových brček na papírová, snažíme se odpad co možná nejvíce minimalizovat, zatímco v Indii se děje toto.

O problému se můžeme dočíst i na stránkách Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Hospodaření s odpady v Indii nestíhá držet tempo s extrémním nárůstem odpadu, který plyne z rozvoje ekonomiky a růstu populace. Indie patří mezi země s nejviditelnějším problémem odpadu ve veřejném prostoru na celém světě. Pramení to také z chyb v systému, zastaralých technologiích ale i v kulturních odlišnostech.

Po práci nás opět vyzvedává řidič a vyrážíme do života ulic. Cesta zpět kvůli dopravním zácpám trvá dvojnásobek času. Kolem aut prochází prodavači jídla nebo malé děti, které rodiče vyslali žebrat o jídlo a peníze. Je mi jich tak líto, dotkne se vás, když k vašemu okénku přijde asi desetiletá holčička s miminkem v náručí a prosí.

Časem jsem se ale od obyvatel dozvěděla, že Bombaj je centrem organizovaného zločinu v Indii. Mafie drží mnoho chudinských čtvrtí. Děti, které takto žebrají na ulici, z vydělaných peněz nakonec nemusí dostat vůbec nic. Dále se také jedná o obchod s drogami (kde je Indie jedním z největších producentů nelegálního opia v ​​Asii), obchod se zbraněmi, ale i s lidmi. Indie schválila zákon proti boji obchodování s lidmi teprve v roce 2021.

Noční klub aneb ZOO

Modelky a modelové mají zdarma přístup do VIP nočních restaurací a klubů, jídlo i pití zde máme zdarma. Potkáváme se i s dalšími modely z ostatních agentur, což je na jednu stranu zpříjemnění hektického života v Bombaji, na druhou stranu velmi zvláštní zážitek. Modelové sedí a tančí ve středu klubu obklopeni bohatými Indy Bombaje, mezi nimi žádná žena. Každý zírá, vidět bílou krásnou Evropanku v šatech v Indii rozhodně není běžné. Cítíme se trochu jako v zoo, naštěstí je mezi námi i pomyslná klec a nikdo se jen tak nepřiblíží.

Začala jsem chápat, jaký smysl má pro vlastníka klubu pozvat tolik lidí a zaplatit jim jídlo a pití. Pokud jste v Indii bílý občan z Evropy, automaticky jste bohatá, veřejně známá osobnost, lidi na ulici nebo především u památek se s vámi chtějí fotit. Na stejném principu to fungovalo i s restauracemi a kluby: „Sem chodí bohatí evropští modelové? Tam musím být taky.“ Nikdo už ale neví, že modeling v Indii vám nevydělá miliony a už vůbec ne, že všechno za vás platí vlastník klubu. Kolik má majitel restaurace peněz, že toto může každý večer dělat? Kolika dětem by peníze, co za nás utratí, zachránily život? Kolik bohatých lidí se ten večer sešlo? Proč nikdo nic nedělá?

Kasty stále dělí Indii

Indie stále funguje na kastovním systému. Pro cizince je obtížné se v kastách vyznat, každý indický region je má postavené trochu jinak. Základ je ale stejný, jsou čtyři hlavní kasty, bráhmani (kněží), kšatrijové (válečníci), vaišjové (obchodníci) a šúdrové (služebníci), ty pod sebou mají další podkasty. Uniknout ze své kasty je velmi obtížné, základem indické společnosti je rodina, každého vážou velmi silné rodinné vazby. Odejít by tak znamenalo vzdát se své rodiny, i bez toho by to ale bylo stále velmi obtížné. Kastovní systém se tu neustále vyvíjí a bude se nejspíše vyvíjet i nadále.

Indie je velmi silně náboženská země. Víra v hinduistického boha Šivu, uctívání Ganéši a celkově bohatá náboženská tradice jsou stále součástí běžného života Indů. To se projevuje i v povaze Indů. Přes všechny špatné životní podmínky, kasty a mafii je většina obyvatel pokorná, vděčná za svůj život, za vše, co v něm dostane, přijímá svůj osud. Každý je velmi přátelský a nápomocný. Denně se mi stává, že se při hledání studia ztratím. Stačí se ale zeptat kohokoliv, koho potkáte na ulici, a on vám poradí, navede vás na správnou adresu a popřeje krásný den. Necítím tu žádnou závist, zášť, zlost nebo nenávist. Vše jako by tu plynulo v klidu a míru.

Kdyby se mě někdo zeptal, jak bych popsala Bombaj nebo Indii jedním slovem, nevěděla bych co odpovědět. Je to město, kde najdete všechno, vyspělou ekonomicky rostoucí strukturu, která pod sebou skrývá obrovskou chudobu, zároveň cítíte neuvěřitelnou energii kulturního bohatství a spojení všech obyvatel náboženstvím a rodinnými vazbami. Rozbombardované město, luxusní mrakodrapy, ale i nádhernou přírodu a památky.