Vůně trávy, vegeburgerů a nových knih. Letošní ročník Anarchistického festivalu knihy se těšil hojné účasti

Letos v sobotu 27. května se v Praze konal výroční desátý ročník Anarchistického festivalu knihy, který kromě prodeje knih od různých vydavatelů nabídl i další doprovodný program a také dobré jídlo za dobrovolný příspěvek či menší poplatek. Počasí bylo přívětivé a přilákalo spoustu návštěvníků.

I tento rok byl Anarchistický festival knihy uspořádán v prostoru Cross Clubu v Praze – Holešovicích. Na venkovním prostranství se rozkládal velký stan, kde měla stánky jednotlivá vydavatelství – výběrem například AFED, Broken Books, či Acerbic distribution až ze Slovinska.

Mimo knižní stánky tu byla také kulturní nezávislý čtrnáctideník A2, který nabízel své nejnovější, ale i starší vydání, a také merch v podobě plátěnek a kšiltovek. Dále například Demotivační citáty, což je tvůrčí skupina, která upozorňuje na problematiku motivace, osobnostního růstu, kariérismu či workoholismu. Vydávají také demotivační brožury či diáře.

Návštěvníci mohli také navštívit stánek Iniciativy nájemníků a nájemnic, která poukazuje na problémy spojených s nájmem a bojuje proti nim nebo si zakoupit merch Radical Graffity, kteří se věnují publikování anarchistických, antikapitalistických a antifašistických samolepek, plakátů, graffiti a street artu z celého světa.

Alex, která byla na festivalu poprvé, se podělila s Houpacím oslem o své první dojmy: „Velice se mi tu líbí. Je to fajn, jsou tu lidi, kteří prostě vajbují. Je tu skvělá atmosféra, podle které poznáš, co je tu za lidi a tady jsou strašní felláci, takže víš, že je tu safe space – bezpečný prostor.“

I Davidovi, který tento festival navštívil již předminulý rok, se letošní ročník velmi líbil. „Je to tady fajn, jsou tady fajn lidi a fajn akce obecně. Na minulém ročníku, kde jsem byl, bylo opravdu vedro a umíral jsem, takže počasí vyšlo líp. Taky mi přijde, že je tu mnohem víc lidí a program je taky o něco lepší.“ David se zúčastnil představování knihy Sbohem kapitalismu od nakladatelství Neklid. Přestože představení trvalo sotva 15 minut, tvrdil, že si přednášku užil a knihu si hned koupil.

Bezkontaktní placení a diskriminace

Venku se kromě prodejního stanu nacházela také stage, kde probíhalo kolektivní čtení eseje Bertranda Russela Chvála zahálky a následná diskuze. Kromě eseje se v následném programu četli v rámci kruhu intersekce i vybrané úryvky z knihy Pleasure Activism od Adrienne Maree Brown, která se tématu rozkoše a sebepéče věnovala ještě s dalšími autory. Kromě toho zde také proběhl workshop od skupiny F.O.R.K., což je zkratka od „Feministické organizace revolučního klikání.“ Workshop Anarchist*ky a internet se věnoval fungování internetu a diskutovalo se zde o politických důsledcích našich technologických rozhodnutí.

Ve vnitřních prostorech Cross Clubu pak probíhaly přednášky a prezentace různých nově vydaných knih zabývající se zajímavými tématy. Jedna z přednášek, která se také věnovala digitálnímu prostoru, především našim osobním datům v tomhle prostoru byla od organizací IuRe a NoLog s názvem Nemám co skrývat: praktická ochrana soukromí. Tato přednáška se blíže věnovala tomu, že existuje možnost fungovat digitálně i bez toho, aniž bychom byli sledováni. Snaží se vytvořit narativ že soukromí není luxus, který si nemůžeme dovolit.

Kromě toho se také probíralo téma digitálního vylučování. Hlavní otázkou přednášky se paky bylo, kde všude jsou lidé nuceni používat smartphone, což nutně vede k vyloučení nemajetných lidí z různých společenských aktivit. Lobbing za bezkontaktní placení je velmi hlasitý, ale o potřebě některých lidí platit hotovostí se už tolik pozornosti nevěnuje.

Tuto přednášku také navštívila Tereza, která byla na festivalu poprvé. Přednáška jí přišla velmi zajímavá, ale jelikož pracuje jako mzdová účetní, zamyslela se nad tématem i z druhé strany. Podle jejího názoru je uchovávání osobních dat v elektronické podobě efektivní a usnadňuje práci.

„Nedokážu si představit, že když musím hlásit zaměstnance na úřad práce, tak bych musela vzít seznam zaměstnanců, jít na ten úřad a tam ten seznam předložit. Myšlenka přednášky je hezká, ale myslím si, že v dnešní době 21. století se neobejdeme bez elektroniky a elektronických dat. Je to dobré i pro životní prostředí, protože nemusíme používat tolik papíru,“ řekla mi.

Ekologie, práce, poezie

Svou knihu Továrna na lži: výroba klimatických dezinformací v salónku kavárny Cross Club představoval i Vojtěch Pecka. Vydal ji ve spolupráci s A2larmem a během přednášky kolovala mezi přítomnými návštěvníky. Jak už název napovídá, věnoval se v ní především klimatickým dezinformacím. K tématu se dostal náhodou, když si dělal rešerši na své původní téma vztahu fosilních paliv a klimatických změn. Při pátrání zjistil, že klimatické dezinformace jsou rozsáhlý a reálný problém.

„Právě jsme probíraly, že to je dost vtipné, jak se člověk zabývá nějakým tématem a v rámci toho tématu narazí na něco jiného, co ho šokuje, protože se s tím nesetkal. Teď v tom začne pátrat dál a zjistí další odnož toho tématu, což je tady to šíření dezinformací. A na tom pak postaví přímo tu práci,“  sdělila mi své dojmy Jana, která přednášku navštívila společně s Eliškou. Některé informace, které Pecka sdílel, obě šokovaly. I Elišce se přednáška dost líbila. „Já jsem si z toho odnesla, že by bylo možno motivovat lidi k ekologii tím, že by se jim řeklo, že to škodí Rusku. Což by mohl být zajímavý úhel pohledu.“

Další z přednášek se věnovala příkladům bojů na pracovištích v Česku. Podle Jany byla velmi úderná a fascinovala ji organizace zdravotních sester z karlovarského kraje, která byla uvedena jako jeden z příkladů.

„Ty sestřičky se organizovaly i navzdory odborům. Ty totiž působí na jiné úrovni, která předává jen informace nějakému vedení a čeká na odezvu, zatímco ty sestry byly neskutečné. Hodně tam zaznívalo slovo boj – tam probíhal anti strukturální boj. A to bylo neuvěřitelné. Ty sestry neustoupily ani o píď, i když jim někdo dal deset milionů a chtěl to smést ze stolu,“ okomentovala blíže přednášku Jana.

Jana navštívila festival již dřív, když probíhal v prostorách Eternie a z toho letošního si odváží plnou tašku knížek. „Mě to hrozně pozdvihlo, že něco takového je možné, že to prostě je ono. Že ten boj zdola má tu sílu. Samozřejmě tam byly i různé jiné případy, kdy se to třeba nepovedlo, ale tohle mělo takovou sílu. Hrozně mě to potěšilo.“

Kromě přednášek a programu na venkovní stagy byla také možnost procházky s Pavlem Karousem, který zájemce provedl po Holešovicích a okomentoval výtvarné objekty ve veřejném prostoru. Jídlo, které si návštěvníci chválili, zajišťovali Food not Bombs a Kuchařky bez domova. Navečer se program přesunul do Komunitního prostoru Zdena, kde započal pásmem poezie a pokračoval hudebním programem.