„Uhlí, ropa, plyn, to patří do dějin!“ Aktivisté na několik hodin zablokovali provoz ostravské koksovny

Aktivistická skupina Limity jsme my! uspořádala v rámci týdne Klimakemp 2022 přímou akci občanské neposlušnosti. V sobotu 8.10. během ní více než stovka klimatických aktivistek a aktivistů pronikla do areálu koksovny Svoboda v Ostravě. Chtěli upozornit na její škodlivost pro obyvatele přilehlých čtvrtí, stejně jako na neudržitelnost fosilního průmyslu.

Stejně jako každý rok i letos se týdenní Klimakemp konal v lokalitě výrazně postižené fosilním průmyslem. Tentokrát šlo o Ostravu. Ta má podle mluvčí sobotní akce spoustu problémů, koksovna je ale jedním z nejvýraznějších.

Právě proto si ji organizátoři vybrali jako cíl nejradikálnější akce celého kempu, a to aktu občanské neposlušnosti. V rámci té zpravidla dochází ke vniku na pozemky spojené s ničením životního prostředí a jejich blokováním. To má probíhat formou nenásilného protestu.

My jsme příroda, která se brání

Akce začala kolem půl deváté ráno. Tou dobou jedna z okupačních skupin vnikla do areálu koksovny. „Proběhli jsme dovnitř otevřenými vraty a pokusili jsme se ji společně nenásilnou formou zablokovat,“ vypověděl jeden z aktivistů. Všichni se podle něj dostali do dvora.

Skupina v prostoru koksovny strávila zhruba dvě hodiny. Během toho skandovali různá hesla upozorňující na problematičnost fosilního průmyslu. Někteří aktivisté si ale i zatančili. „Měli jsme mezi sebou bubeníky, kteří dělali skvělou atmosféru, tancovalo se a zpívalo.“

Hlavně pryč od koksovny

Chvíli po vniknutí aktivistů byla brána uzavřena. Na její druhé straně se shromáždila skupina cyklistů, která měla aktivisty v areálu podporovat,
i další členové klimatického hnutí. „Jsme tady, protože koksovnu považujeme za jeden z hlavních důvodů, proč se lidé stěhují z kraje. V minulém roce šlo zhruba o 5 500 obyvatel. Je dokázáno, že emise karcinogenního benzo(a)pyrenu ničí zdraví místních,“ řekla zde mluvčí akce Hedvika Stachovcová. Dále uvedla, že jde o objekt fosilní infrastruktury, proti které se hnutí dlouhodobě vymezuje.

Během dopoledne bylo protestujícím oznámeno, že byl provoz koksovny dočasně přerušen. „My jsme tu ale proto, aby se zavřela a už neotevřela,“ řekla Stachovcová i přes všudypřítomnou radost ze zprávy.

Smysluplnost akce rozporoval mluvčí koksovny Jindřich Vaněk. „Ze všech studií vyplývá, že náš vliv na okolí je minimální. V případě některých látek je zcela nepatrný. U benzo(a)pyrenu jde o jednotky procent emisí vypouštěných do vzduchu. Demonstrace je zaměřena proti nejmenšímu škůdci životního prostředí, jehož vliv se tady v ostravské části Přívoze projevuje,“ uvedl pro novináře.

Dodal, že se aktivistům pokusili vysvětlit, proč je pobyt v areálu pro ně bezpečnostním rizikem. Když neuposlechli, obrátili se na policii ČR.

Zůstat, nebo odejít?

Ta na místo přijela kolem deváté. „Policie zasahuje v celém areálu. Snažíme se s aktivisty vyjednávat,“ řekla novinářům policejní mluvčí. Nejprve na místo dorazil antikonfliktní tým, poté se přidala městská i státní policie. Po jejím příjezdu si aktivisté měli sednout na zem a čekat, až budou odtaženi z místa. To se také po třetí výzvě k opuštění pozemku stalo.

„Rozhodovali jsme se už po první výzvě,“ řekl později jeden z účastníků. „Vždycky, když přišla nová výzva, rozhodovali jsme se společně, jestli chceme zůstat, nebo ne. Kdo chtěl, mohl v průběhu odejít. Většina ale zůstala.“

Mezi těmi, kdo se rozhodli odejít dřív, byla skupina bubeníků. „Dohodli jsme se, že nám dává větší smysl se rozdělit. Chystáme se ale zůstat za bránou koksovny a podporovat tady ostatní.“

Chvíli po jejich odchodu se na místo začali sjíždět těžkooděnci v policejních dodávkách. Kolem půl dvanácté začali demonstranty nakládat do autobusu. Ti se podle svých slov nijak nebránili, zároveň ale sami své stanoviště neopustili.

Je to vaše vina, tahle rakovina

Současně s akcí na dvoře koksovny obsadila další ze skupin také jinou část areálu. Zhruba padesátka lidí pronikla dovnitř. Poté vylezli po žebřících na překladiště koksu, kde vyvěsili transparenty. Na střechách přes výzvy policistů zůstali dalších několik hodin.

Hned po příchodu se podle jednoho z aktivistů konalo plénum, kde se řešilo, jak dlouho se na střeše zůstane. „Byla tam příjemná atmosféra, ale hodně foukalo a rozhodli jsme se, že nemá cenu tam zůstávat přes noc. Bylo nám jasné, že ještě strávíme nějaký čas na policejní stanici.“

To se také stalo. Aktivisty a aktivistky nebylo možné ze střechy po žebřících odtáhnout. Policie proto musela čekat, až slezou sami. Původně podle aktivisty slibovali, že nechají skupinu odejít, pokud hned sleze. Nakonec se ale stejně zatýkalo.

Dole měla čekat skupiny těžkooděnců, která je hned obklíčila. Všichni účastníci odmítli možnost nechat se identifikovat a byli stejně jako druhá skupina odvezeni policejním autobusem.

To všechno probíhalo za podpory bubeníků a bubenic. Ti se mezitím přesunuli k druhé části areálu koksovny Svoboda. „Je to vaše vina, tahle rakovina,“ ozývalo se z obou stran brány.

Jedeme do Splitu?

Po akci se aktivisté z obou skupin shodli, že s nimi policie nenakládala nijak surově. Jejich zásah jim jen přišel trochu zmatený.

„Na začátku jsme všichni mohli do svých tašek, později nám to zakázali. Několikrát se měnilo, jestli můžeme jíst svoje jídlo nebo ne. Nakonec nám povolili jablko, ale chleby ne, protože by v nich mohlo něco být,“ vypověděl jeden z účastníků přímé akce.

V autobusech byla nicméně pořád dobrá nálada, někteří z aktivistů s policisty dokonce vtipkovali. „Ptali jsme se, jestli jedeme do Splitu, mačkali jsme tlačítko stevarda. Myslím, že dva policisté se smáli s námi, třetí dělal, že je nevidí,“ vyprávěl aktivista.

Dobrá nálada podle aktivistů přetrvávala ještě na stanici, pak ale začala přicházet únava. „Po příjezdu na policejní stanici nás dali do jedné tělocvičny. Byli jsme dost unavení a jeden z policistů kopal do židle, abychom nemohli spát. To nebylo vůbec potřeba, nebyli jsme nijak agresivní.“

Jelikož se aktivisté odmítli identifikovat sami, musela je policie vyfotografovat. Hned poté je začala propouštět.

Před policejní stanicí se mezi tím začaly tvořit solidární demonstrace.
Na propuštěné čekal podpůrný tým, který jim dal jídlo a postaral se o jejich dopravu zpět do kempu.