Nejnovější

Černý Petr: jde o rasismus nebo ne? Výroční konflikt mezi Nizozemci

Mikuláš a Černý Petr (Zdroj: Wikimedia Commons) Mikuláš a Černý Petr (Zdroj: Wikimedia Commons)

KOMENTÁŘ. Říkají tomu „národní debata“ a nastává to každý rok kolem Mikuláše. Sinterklaase, nizozemskou folklórní postavu, provázejí na cestě ze Španělska sluhové černé barvy pleti. Jedni říkají, že je to rasismus, a druzí, že se jedná o tradici spjatou s místní identitou.

Opět se jedná o příklad diskuze, kde nikdo nikoho o ničem nepřesvědčí a která vždy končí konstatováním, že se jedná o nevinnou slavnost pro děti. Svérázný svátek začal vadit dokonce i Spojeným Národům.

Mikuláše jednou zakázali, dnes jezdí na parníku ze Španělska

Nizozemsko, země s většinově kalvinistickou tradicí, uznává za rok jen jednoho svatého – Sinterklaase. Ten přichází, aby hodné děti obdaroval sladkostmi a dárky.

Tuto folklorní postavu vždy doprovází sluha, kterému říkají Zwarte Piet (Černý Petr). Jedná se o obdobu naší trojice anděl, čert a Mikuláš.  V Nizozemí a Vlámsku je to ale trojice Sint, Piet en Paard, tedy Svatý, černý Petr (někdo překládá Péťa s tím, že Peter je Petr a Piet je domácká verze) a kůň, který Svatého veze.

Příjezd Sinterklaase do země na parníku ze Španělska je pak celonárodní slavností. Tento rok se jí Nizozemci dočkali 17. listopadu, kdy se Sinterklaas vylodil ve městě Zaanstad. Už od roku 2011 se do jeho kostýmu obléká herec Stefan de Walle.

Tradice dnes neodmyslitelně patřící k nizozemsky mluvícím zemím má ale turbulentní historii. Ve středověku se na svatomikulášský den pořádaly trhy a slavnosti. Pak do severního Nizozemí přišel protestantismus a noví klerikové se pokoušeli tradici vymýtit. Příkladem může být její zákaz roku 1600 v Delftu. Tradici se však pošlapat nepodařilo. Jen se transformovala z církevního svátku dosvátku lidového.

Reakce lidí z různých částí světa na tuto tradici (Zdroj: Youtube/Wikimedia Commons)

Ačkoliv původní Sv. Mikuláš pocházel z Malé Asie, jeho dnešní představitel přijíždí do Nizozemských měst ze Španělska. Nikdo přesně neví proč. Obecně se má za to, že to souvisí se španělskou nadvládou nad Nizozemím, které trvala do roku 1585. Druhá teorie hledá souvislost v aktuálnímu umístění ostatků sv. Mikuláše, které by se měly nacházet v části Itálie, která v minulosti náležela koruně aragonské.

Parník – na kterém Sinterklaass se svými druhy přijíždí – mu pak vymyslel učitel a básník Jan Schenkman v 19. století.

Jak vznikl Černý Petr

Jan Schenkman byl také prvním, kdo připojil k Sinterklaasovi černého sluhu, a nizozemskou tradici tak po erbenovsku ucelil. Z jeho dětské knížky o Mikulášovi pochází také první vyobrazení Zwarte Pieta z roku 1850. Předtím se tradice různila. Někdy býval zobrazován i s čertem jako v Čechách, jak dokládá Peter van Trigt ve své knize 1000 jaar Sinterklaas… en nu het warfe verhaal van St. Nicolaas en zijn knecht. 

Jméno sluhy se ustálilo až roku 1890. Postupně ho na jeho cestě začalo doprovázet více Pietů s různými funkcemi a v Belgii i jiné pohádkové postavy.

Mapa zobratující procento lidí v Nizozemsku, kteří si chtějí uchovat a nebo změnit tradici Černých Petrů. Mimo větší města se tradice stále drží beze změn. Pietové v Amsterdamu anebo Rotterdamu bývají buďto vícebarevní, nebo jen umazaní od uhlí (roetveegpieten).

Diskuze o tom, že tato tradice by mohla být rasistická, přichází v šedesátých letech. Hlavně levicovým aktivistům se od té doby nelíbí , jak stereotypně černošsky Piet vypadá a že se živí podřadnou prací sluhy. Odkazuje to prý na otroctví a koloniální mentalitu.

Doba, ve které tradice dostala své dnešní obrysy, tomu také napovídá. Faktem je, že řada surinamských migrantů, kteří přišli do Nizozemska, se stala obětí rasismu v souvislosti s podobností Zwarte Pietovi.

Piet tehdy ostatně vystupoval jako někdo, kdo nemluvil, a kdo jednal méně inteligentně. Dnes již tomu tak není a všichni se shodují, že jde o veselou a svéráznou postavu.

Svátek vadí OSN, historii navzdory

Pokud ovšem půjdeme ještě dále do historie, zjistíme, že spojovat samotnou tradici s rasismem a otrokářstvím je naprosto nelogické.  Jednak proto, že svatý Mikuláš z Myry proslul osvobozováním lidí z otroctví, a jednak z toho důvodu, že oproti prvotním představám nebyla nálada doby v západoevropském království až tak nepřátelská.

Když Zwarte Piet dostal své jméno, už třicet let vycházel román Max Havelaar, literární obžaloba kolonialismu založená na zkušenostech místodržícího v Indonésii, která byla v té době nizozemskou državou. Tato kniha, která je v Nizozemsku brána jako jedno z nejznámějších domácích děl vůbec, přispěla k prvním zákonům zmírňujícím koloniální režim.

Navíc bylo otrokářství zrušeno v Nizozemsku roku 1863, stejně jako v USA. I když Schenkman napsal svou knížku třináct let předtím, teprve až sedmadvacetlet po zrušení otroctví se stal Černý Petr Černým Petrem.

Video nizozemské veřejnoprávní televize, zobrazující přípravu na Mikuláše na ostrově Curacao, kde většina obyvatel není evropského původu. Místní nadšenec si na svou pleť nechává nanášet černou barvu a představě rasismu se směje. (Zdroj videa: Youtube/Ton Rooster)

Toto ale vůbec nebrání představitelům OSN, aby tradici označovali za rasistickou. Profesorka Verene Shepherd, výzkumnice OSN,  ji podle Volkskrantu označila roku 2013 dokonce za „návrat otrokářství“.

Těžko říct, zda-li výzkum této věci spadal pod Radu OSN pro lidská práva, ve které jsou dnes takové lidskoprávní velmoci jako Čína, Saúdská Arábie, Kuba či JAR.

Filip Horák
Filip Horák (Články)
Čtvrtohorní útvar studující nizozemštinu a žurnalistiku v Holomóci. Narodil jsem se v Pardubicích, odmaturoval v Chrudimi a bydlím v Železných Horách. Making idiot of myself, since 1996.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit