Stačí jeden člověk

KOMENTÁŘ. Skupina fanoušků fotbalového klubu Sigma Olomouc minulou sobotu napadla v tramvaji Afričana. Nadávala mu a házela po něm citróny, následně ho strhla na zem a kopala do něj. Muž později zmáčkl tlačítko nouzového zastavení a požádal řidičku, aby zavolala policii a záchranou službu. Ona údajně nechápala proč. „Jsem zklamaný, že mi nikdo nepomohl. Odmítla mě i většina lidí, které jsem v tramvaji požádal o svědectví,“ později vypověděl napadený muž.

Muž žije v České republice přes deset let, má doktorát z jedné z pražských univerzit, pracuje jako programátor a jako dobrovolník učil děti ve školce francouzsky. Podle jeho slov se snažil “zapadnout” ze všech sil. Po události se strhla debata, zda na lhostejnost spolucestujících nemohlo mít vliv to, že je černoch. Jev “apatického svědka” nebo “efekt přihlížejícího” však zafungoval spolehlivě i v mnoha dalších případech.

Teorém efektu přihlížejícího říká, že čím větší skupina lidí je svědkem takové události, tím menší bude snaha každého angažovat se. Lze to pozorovat i na banálních příkladech – ve velké skupince studentů ve třídě jedinci spoléhají na to, že někdo bude jednat za ně. Efekt přihlížejícího funguje na takovém principu, že nikdo ze skupiny se neodváží sám vystoupit proti.

To prokazuje i takzvaný test konformity, který v roce 1951 provedl polsko-americký sociální psycholog Solomon Asch. Asch dal účastníkům srovnat délku tří čar,  se všemi kromě jednoho se ale domluvil, aby odpovídali záměrně špatně. Ukázalo se, že jen 26 % lidí nikdy nepodlehlo nátlaku skupiny, 47 % udělalo chybu alespoň jedenkrát. Výsledky se ovšem dramaticky změnily, odpovídal-li kromě něj správně ještě další člověk.

Je nutné, aby si společnost uvědomila, že i jako jedinci mají ve svých silách takovou situaci zvrátit. Aby dali dotyčnému či dotyčným najevo, že ji nebudou tolerovat, a dokázali se proti násilí spojit. Aby mohla nastat změna, je jeden člověk málo, postačí ale jako hnací síla. Mnohdy stačí jediný člověk, který nemá strach.