„S Kafkou mám problém. Je pro mě nejhorší na uchopení,“ prozradila v rozhovoru Karolína Zoe Meixnerová známá jako @cojezoe_

Bohemistka a popularizátorka literatury 19. století se stala hostem nultého ročníku studentského festivalu FFest. Vystoupila se svým úspěšným stand-upem Make Kafka Czech Again inspirovaným tvorbou a životem Franze Kafky. Ještě před besedou mile přikývla na rozhovor, ve kterém například prozradila, jakou knihu připravuje nebo jaký vztah má ke zmíněnému literátovi.

Jak jste se těšila na dnešní besedu?

Hodně. Do Olomouce se vždycky moc těším a už jsem tady byla vlastně dvakrát. První besedu jsem si organizovala sama, ta byla super. Na druhou jsem byla pozvaná organizátory z nějaké univerzitní akce. Velmi mě překvapilo, kolik lidí přišlo, mělo to krásnou atmosféru. I kdyby dnes tolik lidí nedorazilo, tak Morava je na tu náladu prostě vždycky kouzelná.

Líbí se vám naše univerzita?

Líbí. Říkala jsem si, že kdybych nestudovala bohemistiku v Praze, tak v Olomouci. Přijde mi jako jedno z nejlepších univerzitních měst.

Jak jste s besedováním začínala? Co vás k tomu vedlo?

Začínala jsem s vypravováním v podcastu a lidé si sami řekli o nějakou offline verzi, protože to ode mě chtěli slyšet naživo. Na základě toho jsem naplánovala svoji první besedu.

Úplně první beseda proběhla ještě před covidem, to jsem ještě vůbec nebyla aktivní na Instagramu, nebo jsem rozhodně neměla tolik sledujících. Vyprávěla o Boženě Němcové a byla taková divadelní. Dělali jsme ji dva i s Markem Blažíčkem, který mi hrál jejího muže. Stihli jsme ji odříkat třikrát. Pak přišel covid a celé to krachlo.

V jednom rozhovoru jste uvedla, že byste nechtěla své scénky ze sociálních sítí předvádět před živým publikem. Změnilo se od té doby něco?

Něco se asi změnilo. Kromě té první besedy, kde to trošku stylizované bylo, máme ještě jednu takovou o Honze Krejcarové a Egonu Bondym. Tam jsme v rolích spisovatelů. Nějakým zvrhlým způsobem mě to vlastně baví. Možná je to ta cesta, kterou máme v plánu jít a dělat podobné divadelní besedy.

Spíš jsem to tehdy myslela tak, že bych před lidmi nechtěla vystupovat v kostýmu, s knírem a dělat ze sebe kašpara. Pokud to má být vyloženě divadelní představení, tak s tím nemám problém.

Co máte na vaší tvorbě nejradši?

Miluju na ní, že je různorodá a že si ji můžu naplánovat podle nálady. Každou chvilku mě baví něco jiného. Mám vlnu kreativity, kdy mě baví vytvářet obsah na sociální sítě a dělat podcasty. Pak mám extrovertní vlnu, kdy se zase chci vidět s lidmi a plánuji si besedy. Na nich je nejzábavnější zpětná vazba od lidí – když za mnou přijdou a řeknou mi, že se jim třeba líbí moje knížka nebo že moje povídáni bylo zajímavé.

Když mám naopak introvertní fázi, tak se zavřu doma a píšu knížky. To je také důležitá součást mé práce. Teď píšu čtvrtou knihu. Jedná se o třetí pokračování Národního opruzení. Kromě toho jsem napsala povídku do Antropologie českých povídek, která vyjde teď v prosinci. Je na kafkovské téma, protože si připomínáme jeho úmrtí.

Jaká další témata pro besedy máte?

Mám asi osm různých témat. Začíná to Karlem Hynek Máchou, potom mám přednášku o Karlu Havlíčku Borovském a Boženě Němcové. Dále dílo Naši Furianti, Viléma Mrštíka a Jaroslava Vrchlického. Teď mám nově i Buřiče.

Dnes to bude hlavně o Kafkovi. Co by na to asi on sám řekl?

S Kafkou mám trošku problém. Na uchopení je úplně nejhorší. Myslím si, že spousta osobností, o kterých mluvím, by mi odpustila. Dělám si z nich trochu srandu nebo jejich problémy zlehčuji, jak to u legrace bývá. Ale zrovna Kafka by se bral asi až moc vážně a nerad by to poslouchal. On je pro mě celkově nejkomplikovanější autor a sama si nejsem jistá, jestli všechno, co o něm říkám, je pravda, nebo jestli je to dílo mystifikátorů.

Tenkrát jsem ho jako téma zpracovala na objednávku, takže jsem to dělala z komerčních důvodů. Těch besed mělo být jen pár, nakonec měl Kafka docela úspěch, tak jsem si řekla, že ho zařadím mezi svoje normální témata. On byl vlastně prvním autorem, u kterého jsem vybočila z 19. století.

Kdyby si měl Kafka vybrat knihu od novodobých českých spisovatelek, po které by sáhnul?

Vzhledem k tomu, že Kafka nepokrytě obdivoval i práci žen, například Mileny Jesenské, tak by se určitě po silné vlně ženských autorek nestyděl sáhnout. Liboval by si v knihách Petry Dvořákové nebo Petry Soukupové. Podle mě by si jknihu Vrány od Dvořákové moc užil.

Do jakého časopisu by dnes mohla Milena Jesenská publikovat?

Určitě by po ní skočil Respekt. V rozhovoru se šéfredaktorem Erikem Taberym jsem slyšela, že by ji měl v redakci hrozně rád.

Vy jste zmiňovala spoustu různých projektů. Jsou ještě nějaké další?

Spravuji zámek a ubytování, ale to je úplná odbočka od toho, co dělám normálně. Já mu říkám literární zámeček. Apartmány, které tam pronajímám, pojmenovávám po spisovatelích, takže ono to s tím taky souvisí.

A jak vás napadlo koupit zámek?

Hledali jsme s přítelem byt v Praze a cenově jsme se dostali na takové položky, že jsem prohlásila, že za takové peníze si koupíme zámek. Potom jsme se ze srandy dívali, za jaké peníze jde zámek pořídit a shodou okolností jsme našli tento. Tak strašně se nám líbil, že jsme si ho fakt koupili.

Připadáte si jako aristokratka?

Ne, připadám si jako služebná. (směje se)

Chtěla byste žít v době vlastenců?

Ne, ale chtěla bych se tam třeba na den podívat. Ono to 19. století zní romanticky a pohádkově, ale žádná doba nebyla jednodušší než ta naše. Postavení žen ve společnosti bylo ještě pořád dost šílené, takže bych v té době rozhodně žít nechtěla. Jako muž možná, ale i tak si myslím, že dnešní svět je lepší.

Který z literárních umělců 19. století je vám nejbližší?

Každý má něco a každý má i své chyby. Je dobré přemýšlet nad tím, že backstory spisovatelů není vyloženě černobílá a nejsou jenom ikony a padouši. Každý mě inspiruje v něčem jiném. Nejvíce jsem asi fascinovaná životem Karla Havlíčka Borovského. Nepřišel mi povahově ryzí, ale takový nejstatečnější. Opravdu bojoval za národní obrození všemi možnými zbraněmi a nástroji, takže mi z toho vychází vlastně nejlépe.

K jakému období se budete uchylovat, až vám dojde 19. století?

19. století už dávno došlo, ale pořád se to dá různě recyklovat a připomínat, protože studenti dostudují a přijdou noví. Otázkou ale je, jestli budu chtít po vyčerpání svých témat pokračovat a věnovat se jinému období. Přece jen to 19. století tvoří čtyři až pět let mojí soustavné práce, a nevím, jestli budu mít chuť, energii a čas se pouštět v podobném zápalu do něčeho dalšího. Spíš přemýšlím nad budoucností Literární hysterie.

V jednom rozhovoru jste mluvila o knize jako módním doplňku. Používáte ji takto?

S oblečením to úplně neladím, protože od té doby, co jsem se odstěhovala mimo Prahu, nechodím moc ven. Když ale čtu něco, co chci, aby ostatní věděli, tak si ji hrdě nosím. Neschovávám knížky do batohu nebo do tašek, ani do žádných obalů. Takže ji spíš beru jako takovou pózu.