Povinnost nosit hidžáb bere íránskými ženám svobodu. Protestů i mrtvých přibývá

Protesty v Íránu pokračují a mrtvých stále přibývá. Nedávná smrt šestnáctileté dívky vyburcovala už tak neklidnou společnost. Nejde jen o povinnost nošení hidžábu, ale o symbol moci nad ženami, který představuje.

„Hidžáb je symbol skromnosti a soukromí,“ stojí v Encyklopedii islámu a muslimského světa. V Íránu se ale nyní stal symbolem kontroly a utlačování kvůli nedávnému incidentu.

Protesty odstartovala smrt dvaadvacetileté Kurdky. Mahsa Amíní zemřela ve vazbě íránské mravní policie. Ženu policie zadržela kvůli příliš volně nasazenému hidžábu, podle očitých svědků byl ale policejní zásah nadmíru brutální. Údajně ji mravní police měla opakovaně bít – Amíní krátce po zásahu zemřela.

Íránské úřady to ale odmítají. Tvrdí, že se ženě z nenadání zastavilo srdce v důsledku její nemoci. Amínína rodina je ale přesvědčena, že jejich příbuzná byla naprosto zdravá a zemřela kvůli zásahu policie. Podobných zásahů íránské mravní policie se v minulosti stalo více.

„Situace v zemi je již delší dobu napjatá a onen nešťastný incident s kurdskou dívkou nechal všechny emoce vybublat naplno na povrch. A co je zde také speciální, je vyšší zapojení mladé generace střední třídy do protestů, a především velká přítomnost žen,“ popisuje pro Houpacího Osla Josef Kraus z MUNI vyučující politologie zaměřené na Islámskou republiku.

Otázka svobody 

„Když byla v průzkumu veřejného mínění v Íránu položena otázka, zda by státní autorita měla zahalování žen vymáhat, výsledek byl výrazné NE. Polovina Íránců je pro zahalování žen na veřejnosti, ale menšina populace je zastáncem toho, že by to měl vymáhat stát zákonem, který odepírá ženám svobodu volby,“ vysvětluje Josef Kraus. Přesto má mravní policie pravomoci kontrolovat a potrestat ženy, které tak nečiní. A to často i bez odůvodnění.

Povinnost íránských žen nosit hidžáb symbolizuje mnohem víc než jen nucené zahalování. „Je to mocenský nástroj, který používají primárně k šikaně žen, ale vlastně i celé společnosti. Na prvopočátku kvůli smrti Amíníové demonstrovaly především ženy, dnes v podstatě celá společnost. Také hesla už nejsou jen o tom, že se chtějí zbavit hidžábu, ale jsou především o svobodě,“ uvedla pro iRozhlas novinářka Tereza Engelová. 

Tato povinnost bere ženám možnost volby vzít si hidžáb jako symbol vlastního vyjádření. Nemůžou ho nosit protože chtějí, ale protože musí. To naprosto ničí význam nošení hidžábu a stává se vynutitelnou nepříjemností.

Protestů i mrtvých přibývá

Protesty ještě podnítila nedávná smrt Niky Šakarami. Šestnáctiletá aktivistka zmizela po tom, co odešla protestovat proti vládě. Deset dní na to se její tělo našlo v márnici. Úřady uvedly, že dívka byla nalezena na dvorku budovy mrtvá.

„Když jsme ji šli identifikovat, nedovolili nám vidět její tělo. Jen její tvář na několik sekund,” řekla teta šestnáctileté dívky Atash Shakarami. Rodina dívky uvedla, že na ně úřady vyvíjely tlak, aby potvrdila vládní verzi o důvodu úmrtí. „Zabili mi dceru a teď mě nutí dělat falešná vyjádření,“ uvedla matka.

Podmínkou vydání těla rodině byl taky soukromý pohřeb kvůli zamezení protestům. Den po vydání ale dívčino tělo vláda zabavila a pohřbila bez rozloučení s rodinou. Její teta, která o případu veřejně mluvila, byla zadržena policií. Při protestech, které stále přibývají, už zemřelo více než osmdesát lidí.

Změna nejspíš nenastane

Podle politologa Krause ale ani neutichající protesty vládní teror nezměkčí. „Současný režim v Íránu se přes více než 40 let prakticky vůbec nezměnil. Aplikace náboženského práva do společenských záležitostí je přitom stavebním kamenem systému vlády duchovenstva. Jeho odstranění by nutně vedlo i k odstranění režimu jako takového.”

Podle něj je pak jediné možné řešení odstranění celého systému. „To ovšem nemusí být ideální případ, protože v kontextu regionu Blízkého a Středního východu jakákoli revoluce a změna politického řízení hrozí výbuchem násilí, občanskou válkou či rozpadem státu. Proto se systém tak moc brání změnám,“ uzavírá.