Šance na změnu? Kauza Michalik ukázala, že s novou vládou se nic nezmění

KOMENTÁŘ. Jestli snad někdo čekal od Starostů krutou sebereflexi a sypání popele na hlavu, tak se mýlil. K vlastnímu pochybení okolo svého kandidáta na post ministra průmyslu a obchodu Věslava Michalika se totiž staví „lidsky“.

Jestli letošní volby lze vystihnout v jediném hesle, hodilo by se „chuť po změně“. Étos změny byl ve společnosti cítit již delší dobu. Covidová krize pak posloužila jen jako katalyzátor občanské nespokojenosti. Během ní bylo pro mnoho lidí již zcela evidentní, že řídit stát jako firmu zkrátka nejde.

Touha po změně se pak projevila i v nebývale vysoké volební účasti. Výsledky voleb potvrdily, že voliči už nejsou spokojeni s tím, jakým směrem se naše země pod vedením Andreje Babiše ubírá.

Této společenské nálady skvěle využila demokratická opozice. Slibovala právě požadovanou změnu, a to nejen v řízení státu, ale i změnu celé politické kultury. Čtyři roky aktivně kritizovala Babiše a jeho způsob vlády a upozorňovala na jeho nekalé praktiky. Zejména pak na jeho střet zájmů.

Opozice káže vodu, ale sama by pila víno

Celou dobu občané slýchali, jak je nepřípustné, aby premiér země vlastnil firmy, kterým by mohl účelově předávat státní zakázky a dotace. Kvůli tomu opozice i opakovaně vyzývala k nedůvěře vládě. Stavěla se tak vůči němu do jasného protikladu.

I přestože opozice volila nekompromisní anti-korupční rétoriku, stejný metr neuplatňuje sama na sebe. Jinak by nebylo možné, aby kandidát na ministra průmyslu a obchodu za STAN Věslav Michalik mohl být nařčen z možného střetu zájmů.

Michalik v minulosti totiž zakládal solární elektrárny. Energetikou se zabývá právě ministerstvo průmyslu a obchodu. A přestože své elektrárny vložil do investičního fondu, střet zájmu by mohl i přesto nastat. Koneckonců, Andrej Babiš měl své firmy též v investičním fondu.

Tím ale pochybnosti okolo Věslava Michalka nekončí. Investigativní novináři z Deníku N vypátrali, že Michalikova firma si půjčila téměř pět milionů eur od firmy sídlící na Kypru. Tato společnost se důkladně stará o to, aby její vlastník zůstal skrytý.

Sám Michalik není schopný uspokojivě vysvětlit odkud tyto peníze pocházejí a na co je použil. Nepřímo uvedl, že by za touto tajemnou firmou mohla stát jeho manželka. To by ale vzneslo hned několik dalších otazníků. Zaprvé, z jakého důvodu by si manželé přeposílali desítky milionu korun přes anonymizovanou kyperskou firmu? A zadruhé, na co tyto peníze využili? Na tyto otázky Michalik odmítá odpovědět.

Lidský přístup Starostů

Na rozdíl od dosluhujícího premiéra se ale Michalik pod náporem médií své funkce vzdal. Michalik se tak k ministerskému křeslu nakonec nedostane. Jestli snad někdo čekal od Starostů krutou sebereflexi a sypání popele si na hlavu, tak se mýlil. Starostové se totiž k vlastnímu pochybení staví „lidsky“.

„Rozhodnutí Věslava Michalika mě lidsky velmi mrzí. Rozumím tomu, že informace, které se v souvislosti s jeho osobou objevily v médiích, mnohé naše příznivce rozladily. Nepůsobily dobře. Podnikání na Kypru u nás nemá dobrý zvuk,“ uvedl předseda Starostů Vít Rakušan na svém twitterovém účtu.

„Jsem přesvědčený, že – mimo jiné i díky všem svým předchozím zkušenostem a znalosti prostředí – by byl skvělým ministrem průmyslu. Lidsky jeho rozhodnutí rozumím, tlak, pod kterým byl on i jeho rodina, byl jistě nepříjemný. Jako předsedu strany mě mrzí, protože v něm ztrácíme vynikajícího, pracovitého kolegu ve vládě,“ pokračuje Rakušan později ve vláknu.

Rakušan dále tvrdí, že STAN chápe, co od nich voliči chtějí, a proto je prý dobře, že Michalik odstoupil. Přesto je to ale nepříjemný precedens. Starostové totiž pustili na jedno z nejdůležitějších ministerstev člověka se stejně podezřelým podnikáním, vůči kterému se do nedávna vymezovali.

Starostové tak ukazují, že potenciální střet zájmů u vysoce postavených politiků je vůbec nezajímá. Kdyby jim to skutečně leželo tak hluboko v žaludku, jak tvrdili před volbami, prověřili by si přece, zda Michalikovo podnikání nemůže vzbuzovat nejasnosti. Způsob, jak se ke kauze svého člena postavili, prozrazuje, že střet zájmů je jim úplně jedno. Nebýt tak novinářů a tlaku médií, Michalik by se ministrem stal.

Působí to tak, že změna politické kultury byla pouze politická hra. Tahle rétorika na voliče sice zabrala, ale o reálné nápravy politické kultury v zemi se pětikoalice nijak zásadně snažit nebude. Vše zůstane relativně při starém. Korupce se naše země nezbaví a pochybné vládní tahanice zůstanou i se všemožnými kauzami. A Michalikův střet zájmů je jen prvním důkazem.