Roky byl závislý na pornu, sám teď pomáhá ostatním. Pornografie mi ničila život, říká Church

Porno začal sledovat v devíti letech, že je na něm závislý si ale plně uvědomil ve svých 24. Když se rozhodl se závislostí „seknout“, napsal knihu Wack: Addicted to Internet Porn, ve které popisuje, jak porno negativně ovlivňuje životy lidí.Po letech zkušeností s pornografií se stal koučem a nyní pomáhá druhým s jejich závislostí bojovat. „Sledování porna může způsobit problémy ve všech oblastech života,“ varuje v rozhovoru Noah Church.

Pojďme to vzít od začátku. Sám máte zkušenosti s pornem.

Ano. Na porno jsem se díval od devíti let a trvalo mi to až do mých čtyřiadvaceti, než jsem zjistil, že je to problém. Tehdy jsem už roky trpěl něčím, co dnes nazýváme PIED (porn-induced erectile dysfunction), což znamenalo, že pro mě bylo možné dosáhnout vzrušení před obrazovkou, když jsem sledoval porno, ale toho stejného jsem nebyl schopen s opravdovou partnerkou.

Roky jsem nevěděl, proč tomu tak bylo a nedocházela mi ta spojitost mezi sledováním pornografie a sexuální dysfunkcí, ale ke konci roku 2013 jsem se celé problematice začal podrobněji věnovat a zjistil jsem, že existuje více mužů, kteří jsou jako já a prožívají stejné věci. Hned jsem se v jejich příbězích našel a pochopil jsem, že je to i můj problém. Rozhodl jsem se tedy hodit porno za hlavu a nechat jej v minulosti. Byl jsem rozhodnutý se zotavit a konečně být schopen plně prožívat intimitu s reálným člověkem v opravdovém vztahu.

Jak se to povedlo?

Pustil jsem se do toho se záměrem získat zpět své sexuální funkce, ale později jsem zjistil, že pornografie na mě měla mnohem větší vliv, než jsem si kdy uvědomoval. Omezila mou schopnost ztotožnit se s ostatními lidmi a znecitlivěla mě ve všech aspektech mého života.

Když jsem přestal sledovat porno, začaly se mi postupně navracet mé emoce a opět jsem byl schopen třeba plakat, což se mi předtím nestalo více než dvanáct let.

Najednou jsem byl i více motivovaný a získal jsem mnohem větší zájem o svou rodinu a přátele. Začal jsem se více stýkat s lidmi a socializovat. Také jsem byl ambicióznější v práci a koníčcích a obecně se cítil mnohem šťastněji a vyrovnaněji. Po všechny ty roky, co jsem sledoval porno, jsem neměl nejmenší tušení, že na mě mělo až tak negativní dopad. Omezovalo můj potenciál a nemohl jsem si kvůli němu naplno užívat svůj život.

Ze závislého koučem proti závislosti

A dnes pomáháte lidem s jejich závislostí na pornu.

Nebyla to má první volba. Na mé cestě k překonání této závislosti jsem si psal deník a své zápisky jsem dával na odvykací fórum pro lidi, kteří se potýkali se stejnými problémy. Bavilo mě sdílet svůj příběh a svou proměňující cestu.

Později jsem se rozhodl napsat knížku, kterou bych si byl potřeboval přečíst, když jsem byl teenagerem – „Wack: Addicted to Internet Porn“. Na jejích stránkách objevuji vědecké poznání toho, jak nás různými způsoby ovlivňuje sledování pornografie. Sepisuji v ní několik příběhů různých lidí, kteří zjistili, že porno pro ně bylo přítěží a rozhodli se skoncovat se svými problémy. Nechybí zde ani má zkušenost.

Poté jsem začal natáčet videa na YouTube, protože se mi v emailové schránce hromadily všelijaké otázky od mužů, kteří bojovali s pornem a chtěli odpovědi. Napadlo mě, než abych po jednom všem těm lidem odpovídal soukromě, že jim odpovím veřejně (a samozřejmě anonymně), aby lidé s totožnými otázkami mohli nalézt odpovědi. To byly mé začátky na YouTube.

A jak jste z YouTube přešel k osobnímu koučování?

Časem se to dostalo do bodu, kdy mi přicházelo příliš mnoho dotazů a zpráv a nezvládal jsem všem odepisovat, aniž by se z toho stala ústřední část mého života. Začal jsem tedy nabízet své služby jako kouč v sezeních jeden na jednoho těm, kteří byli ochotni si za takto strávený čas zaplatit.

Dělám to proto, že mě naplňuje přinášet svým klientům odpovědi a vést je. Nabízím jim paprsek naděje a sleduji, jak se mění jejich životy a jak jejich problémy, které je roky zužují, odcházejí pryč. Tato práce mi dává smysl a zároveň mi umožňuje stále zdarma vydávat nové informace ve formě videí a článků. Uvědomil jsem si, že musím dělat osvětu a pomoci lidem pochopit, že sledování porna, především pokud začalo v adolescenci či dříve a zároveň bylo konzistentní a během let se stalo kompulzivním, může způsobit všelijaké problémy. Ať už zdravotní, sexuální či vztahové.

Jaký byl váš prvotní impuls stát se koučem? Kdy jste o tom začal vážně přemýšlet?

Neměl jsem nějaký konkrétní okamžik, byl to vývoj. Nejspíš to začalo, když jsem rozepisoval svou knížku. Tehdy přišel ten impuls více pomáhat lidem.

Všechny ty roky, které pro mě byly po mnoha stránkách negativní a velmi bolestivé, jsem chtěl přetvořit v něco dobrého. Ten způsob, kterým jsem se rozhodl toho docílit, byl sdílení mého životního příběhu a pomoc druhým.

Chtěl jsem lidem ukázat, že pokud mají takové problémy, tak nejsou sami. Také že pornografie může být škodlivá a varovat je před jejími neblahými účinky. Od tohoto bodu už to šlo tak nějak samo. Inspiroval jsem se ostatními kouči a vytvořil si vlastní podnikání. Rozhodl jsem se nabízet hlubší osobní vedení těm, kteří si přáli takto postupovat.

Čili dnes se takto živíte.

Ano.

Jak dlouho trvalo, než se vám povedlo udělat z koučování zdroj obživy?

Začal jsem ke konci roku 2015 a ve své předchozí práci jsem dal výpověď dva roky nato. Trvalo pár let dostat se do bodu, kdy jsem se nebál opustit svou práci.

Je vaše práce podobná práci psychoteraputa?

Nemám lékařské vzdělání. Mohu ale poskytnout rady a vedení, které mnoho lékařů či psychoterapeutů nemůže, protože závislost na pornografii a sexuální dysfunkce způsobené pornografií nejsou stále moc dobře popsány a chápány medicínskými odborníky.

Možná je už vyučována na některých školách medicínského zaměření, nebo v kurzech pro poradce a terapeuty, ale většina dnes takto pracujících lidí toto vzdělání nemá, čili nemusí být schopna poskytnout tu formu pomoci, kterou lidé, se kterými pracuji, potřebují. Stal jsem se tedy koučem, který zalepil díru na trhu.

Upřímně doufám, že mé služby nebudou vždy potřeba a že terapeuti a doktoři jednoho dne budou mít takové vzdělání, vědomosti a nástroje, aby mohli pomoci lidem, kterým teď pomáhám já. Jednoho dne třeba opravdu budu nadbytečný.

Není to pro vás psychicky vyčerpávající, stále znovu poslouchat příběhy lidí? Sám jste si tím prošel.

Rada, kterou většinou dávám lidem, kteří se snaží skoncovat s pornem, je zaměřovat se na cokoliv jiného tak moc, jak je to jen možné. Na ty dobré věci v jejich životech, na své koníčky, na vztahy, svou kariéru a prostě a jednoduše si užívat život a snažit se na porno vůbec nemyslet.

Pro mě je to trochu složité, protože mou vášní je pomáhat lidem s jejich problémy týkajícími se porna a také si prakticky pořád o pornu povídám, poslouchám o něm různé věci, čtu si o něm atp. Je to občas trochu vysilující, ale nedá se to srovnávat s tím uspokojením, které mi přináší možnost pomáhat ostatním. To jistě překoná jakýkoliv negativní aspekt každodenního přemýšlení a mluvení o pornografii.

Jednou závislý, navždy závislý

Sdílel jste vaši zkušenost se zotavením, jak dlouho vám to vlastně trvalo? A skutečně jsou vaše problémy s pornografií pryč?

To je složitá otázka, jak už jsem zmínil, porno na nás má spoustu účinků. Normální sex jsem byl schopen mít dva měsíce potom, co jsem přestal sledovat porno. Trvalo však mnohem déle cítit se po sexuální stránce tak, jak bych se cítil, kdybych s pornem nikdy nezačal. Zhruba deset měsíců. Co se týče závislosti, řekl bych, že jde častokrát ruku v ruce se sexuální dysfunkcí. Ale ne vždycky.

Pracoval jsem s lidmi, kteří sledovali porno v takové míře, že si přivodili nějakou formu sexuální dysfunkce. Jakmile si ale uvědomili, co je původcem, neměli problém všeho nechat a vymazat porno ze svého života. Tady tito lidé se pravděpodobně nepotýkali se závislostí.

Naopak jiní lidé mohou být po sexuální stránce naprosto nepoznamenáni, ale třeba se na porno začali svým způsobem spoléhat, že jim dopřeje emocionální útěchu. Dívají se, když mají depresi, když jsou osamělí, když prožívají nějaký stres a nehledí na to, kolik negativních důsledků to do jejich života přinese. Mluvíme o vážných věcech jako je konec vztahu, ba dokonce i ztráta zaměstnání, pokud si nemohou pomoci a sledují porno v práci. Nedokážou přestat bez podpory. Mohou si tisíckrát slíbit, že omezí sledování porna nebo s ním přestanou úplně, ale stejně vždycky zjistí, že nejsou schopni ovládat své chování. A to je charakteristický znak závislosti.

Když jsem přestával s pornem, musel jsem si prvně uvědomit, že jsem závislý. To se neobešlo bez relapsů, ale z těchto zkušeností jsem se poučil a získal více pokory. Nebál jsem se požádat o pomoc své blízké.

Jak lze s pornem bojovat? A je možné nad ním zvítězit?

Věřím tomu, že jakmile se jednou stanete závislými, tak jimi už navždy zůstanete. To neznamená, že vás budou do konce života pronásledovat nutkání a relapsy, jež by omezovaly kvalitu vašeho života.

Já sám zvládám poklidně prožít několik měsíců v kuse bez toho, abych se střetl s nutkáním sledovat porno. Za všech okolností si ovšem musím být vědom toho, že pokud nechám ostatní aspekty svého života ladem, pokud přestanu dělat věci, které mě baví, díky kterým jsem na sebe hrdý a díky kterým mám pocit, že držím otěže svého života pevně v rukou, je pro mě potom velmi snadné dostat se do bodu, kdy se mi tato nutkání vrací. A v těch chvílích, třeba když prožívám rozchod nebo z nějakého jiného důvodu upadnu do deprese, přichází zpět myšlenky na porno.

Po mnoho let mého života to pro mě byl způsob, jak se od všeho úplně oprostit a zapomenout na své problémy. Když zrovna nemáte ten nejlepší den, je to velmi svůdná myšlenka. Bylo to ale právě v těchto situacích, kdy jsem se naučil, jak se zdravěji vyrovnat s podobnými emocemi a nebát se raději požádat své blízké o podporu a útěchu, než sklouznout k pornu.

Tohle je něco, co si kdokoliv, kdo se snaží uzdravit ze své závislosti, musí uvědomovat. Že je zranitelný a náchylný k navrácení se do starých kolejí a že se musí naučit, jak pracovat se svými emocemi zdravým způsobem. A nikdy se nevrátit k pornu.

Takže říkáte, že se jedná o závislost podobnou kterékoliv jiné. Jakmile si ji jednou vypěstujete, do konce života si budete muset být ostražití, abyste se k ní nevrátili.

Trochu se zdráhám říci, že je to boj do konce života, jelikož to může vzít lidem naději. Mohou si myslet, že to vždy bude tak těžké jako teď, když se snaží přestat, ale to rozhodně není pravda. Časem je to stále snadnější a my jsme silnější. Získáme nové dovednosti. Zjistíme, jak pracovat s našimi emocemi, jak překonat stres a jak najít útěchu a pokoj a seberealizaci na lepších místech. Není pravda, že každý den je boj, ale závislý si vždy bude muset být vědom nebezpečí ve formě uklouznutí a návratu do starých kolejí. Vždy bude muset být do jisté míry ostražitý.