Děti se baví o pornu jako o seriálu, říká psychoterapeutka Vendula Loo

Porno na internetu je věkově omezeno. Okénko „je mi více než 18 let“ by ale dokázala odkliknout i cvičená opice. Nikoho proto nepřekvapí, že se na stránky se zakázaným obsahem dostanou i mladí jedinci vyššího druhu. Sexuálně nevybouření, plní zvědavosti a očekávání, avšak také neschopní vyhodnotit obsah, který konzumují. O vlivu porna na děti mluví pro Houpacího Osla adiktoložka a psychoterapeutka Vendula Loo.

Loo pracuje především s dětmi. Výsledky terapeutických setkání, nikoliv však jejich obsah, následně konzultuje na společných sezeních i s rodiči, kteří simultánně procházeli péčí jedné z její kolegyň ze Zařízení sociální intervence v Kladně.

„Děti se o pornu baví jako o seriálu. Více než dříve mluví o tom, kdo se na co dívá. Porno jim tak také předává falešný obraz o intimitě a fungování pohlavního styku,“ říká.

Jak si dítě najde cestu k pornu?

Většinou to bývá náhodou. Třeba sledují různé youtubery a probírají se všemožnými videi na Instagramu a dalších sociálních sítích. Pokud o pornu slyší něco ve škole, dokáží si o něm něco zjistit samy.

V jakém věku k tomu dochází?

Klidně už v osmi letech.

A jak při zhlédnutí pornografického materiálu dítě reaguje?

To nedokážu přesně říci. Pokud však má nějakou míru reflexe, určitě ví, že sex je něco, o čem se nemluví, což je většinou nastaveno jeho rodinným prostředím. Tehdy na to nejspíš reaguje prostě tak, že je to tabu a že by se o tom nemělo mluvit. Ty mladší děti se jdou zeptat rodičů a řeknou jim, co viděly. Děti v tomhle věku už o sexu ví a je u nich přítomna zvídavost. Mladší akorát ještě nezažívají sexuální vzrušení.

Vyhledávají ho pak znovu?

Určitě je to k němu táhne zpátky. Myslím si, že chtějí získat informace, a zároveň je to pro ně něco nového, co nikdy neviděly. U těch starších je porno nástrojem získání respektu a uznání v kolektivu. Konečně se mohou se svými vrstevníky o pornu bavit a už se mohou pochlubit, co všechno viděly a případně se zeptat, zdali ostatní ví, jak se dělá toto a tamto.

U dětí a mladistvých je těžké vidět nevýhody. Ne tolik pro okolí, jako pro ně samotné. Pro ně je to vlastně výhoda.

Týká se to i holek?

Ano, hodně holek se dívá na porno. I ve velmi nízkém věku.

Takže se tedy děti baví o pornu jako o seriálu?

Ano.

Děti se o tom nestydí mezi sebou mluvit?

Ta hranice se posunula někam jinam, což se projevuje třeba i posíláním nahých fotek. To je mezi teenagery běžná věc, žádná abnormalita. Tady má hrát roli vzdělávání rodiči, kteří by jim měli říct, že se vlastně jedná o trestný čin. Jakmile si teenageři začnou posílat své nahé fotografie, jedná se o tvorbu a šíření dětské pornografie. Pokud je například kluk, požadující po dívce zasílání svých nahých fotografií, starší patnácti let a ona nezletilá, tak páchá trestnou činnost a může za ni být stíhán.

Porno jako cesta ke vzdělávání? Raději ne

Říkala jste, že jde o způsob, jak může dítě v kolektivu získat uznání, a také tak získávají nové informace. Liší se nějak to, co si ze sledování porna odnesou kluci a co holky?

U kluků to hodně souvisí s fyziologickým poznáváním svého těla, často se učí, co vlastně znamená erekce a kdy nastává. To se holkám neděje. Největším motivem pro sledování porna je proto získání informací o tom, jak funguje sex a jak se co dělá. To je ten hlavní důvod, proč dívky sledují porno.

Porno však není zrovna nejlepší zdroj, pro získání těchto informací…

Je to přesně o tom, že zakázané ovoce chutná nejlépe, což vede k tomu, že děti získávají špatné představy o sexu. Sice jej tedy sledují za účelem získávání informací, ale nejsou to správné informace. Opravdový sex nefunguje jako ten v pornu, což si většina dětí neuvědomuje.

Samozřejmě je především třeba s dětmi o sexualitě mluvit. To by měli dělat ideálně rodiče. A pokud ne oni, tak někdo nebo něco jiného, třeba škola.

Existuje nějaký návod, jak s nimi o takových věcech mluvit?

Ideálně tak, aby to nebylo tabu. Nějak přirozeně, protože sex je přirozená věc. Je taky potřeba rozlišovat mezi sexem a sexuální výchovou nebo internet a nebezpečím v kyberprostoru. To není to stejné.

O sexu mohou rodiče se svými dětmi mluvit odmalička. Začnou například popisováním pohlavních orgánů, později přidají informace o menstruaci a fyziologických procesech obecně.

A jak mluvit o tom nebezpečí na internetu?

To je druhá věc a souvisí s tím právě i porno. Co se ho týče, tak je v prvé řadě důležité si říct, o co vlastně jde. Tedy, že je to byznys a co za ním stojí a kdo jsou častokrát ti lidé, kteří se jím živí, to znamená, v jaké se nacházejí životní situaci. Za jakých podmínek se natáčí a že není opravdové, že takto reálný sex nefunguje. Dále by se mělo dítě dozvědět, k čemu dlouhodobé sledování porna může vést.

Nemělo by se ani zapomínat mluvit o tom, že intimita neznamená pouze sex. Je to i dotek, společné trávení času s milovanou osobou a podobně a dítě by mělo vědět, že toto všechno by mělo předcházet pohlavnímu styku. To se z porna samozřejmě nedozví.

Pornozávislost

Mohla byste přiblížit, jak konkrétně ubližuje dítěti sledování pornografických materiálů?

Určitě tak, že jim předává falešný obraz o intimitě a fungování pohlavního styku. Vyvolává v nich nesprávná očekávání. Když eventuálně dojde k pohlavnímu styku, mohou prožívat pocity nedostatečnosti – vždyť takhle to v pornu nebylo a teď to ani nevyšlo tak, jak si představovaly.

Čím více porna viděly, tím silnější mají tendenci vyhledávat extrémní materiál, což poté může vést k problémům s erekcí a neschopnosti mít sex, jelikož realita takto extrémně stimulující není. Pokud mají porno jako pomyslnou zbraň v tom smyslu, že se chlubí tím, co všechno viděly, tak v budoucnu s tím mohou mít problém. Ve třinácti až šestnácti letech to může být něco, co jim zajistí respekt a hodnotu, jenže jejich hodnoty by později měly spočívat v něčem jiném.

Může se stát člověk na pornu závislý?

Co se týče fungování samotné závislosti, tak ta vzniká v mozku a funguje stejně jako každá jiná. V amygdale se nachází oblast, která nese název systém odměn. Tam se vyplavují neurotransmitery. Pokud zažíváme dobrý pocit, spíme, sportujeme, jíme dobré jídlo, vyplavuje se nám serotonin, dopamin atp. Tyto hormony se vyplavují i při sebeuspokojování. Pokud je sebeuspokojení spojeno s podnětem ve formě porna, což tak bývá obzvlášť u kluků, i když to není pravidlem, tak pak přichází problém. V mozku se vytvoří spojení, mozek si zapamatuje, že se poté bude cítit lépe, čili je pak velmi těžké se závislosti zbavit. Čím dříve se takové spojení vytvoří, tím složitější je se jej zbavit.  

Jsou klienti, se kterými se běžně setkáváme v klinické praxi, u kterých se opravdu projevují znaky závislosti v souvislosti se sledováním porna. Je to určitě problém.

Jaké znaky?

Různé zdravotní poruchy, snížené libido, problémy s erekcí a ejakulací, neschopnost mít sex, deprese, snížená motivace, úzkosti, neschopnost se soustředit, strach z toho, že pornu propadnu ještě víc, že na to někdo přijde, že z toho bude problém. Dále se to prolíná i do psychické stránky člověka ve formě sníženého sebevědomí a pocitu studu ze sebe samotného. Po sociální stránce to pak může vést k neschopnosti navázat a mít vztah. V extrémních případech se to týká i přátelských vztahů.

Normalizace porna

Řekla jste, že je masturbace spojena s pornem převážně u chlapců. Proč?

Kluci jsou mnohem více vizuálně zaměření. Platí to i ve vztazích. Netroufám si to až tak generalizovat, jsou i holky nebo ženy, které zajímá vzhled, ale většinou vyhledávají spíše pocit bezpečí.

Jakou tedy mají dívky motivaci sledovat porno, když jej vlastně „nepotřebují“?

Každá holka to nepotřebuje, ale jsou i holky, které mají sebeuspokojení spojené s pornem. Jak jsem již říkala, tak mohou porno sledovat za účelem získání informací nebo ze zvědavosti. U starších je to určitě nástroj k rychlému uspokojení, který je dostupnější než běžný sex. Není tak snadné najít sex na jednu noc. Ne, že by to nešlo, ale porno je mnohem přístupnější a prakticky během minuty jej můžete sledovat. Dalším důvodem mohou být pocity osamělosti, úzkosti, nebo normální depka. Když se dívka cítí osaměle a je nervózní, tak si prostě udělá dobře a ten prožitek se změní.

Jak pracujete s dětmi, které vám sdělí, že sledují porno, nebo dokonce na něm jsou závislé?

Ze všeho nejdřív pracuji na důvěře v našem vztahu. Pokud mi řeknou, že sledují porno, tak to většinou znamená, že to žádný jiný dospělý neví. Rodiče a učitelé to neví určitě. Pracuji na edukaci. Ptám se jich, co jim to přináší, co je na tom pozitivního a co je na tom negativního a poté se zaměřujeme na utváření osobního postoje k užívání pornografie.Záleží na jejich věku. Čím je klient starší, tím je samostatnější. Pokud mi to ale řekne devítiletý klient, musím informovat rodiče a spolupracovat s nimi. Řešit, co bude dál a závest i nějaká praktická opatření, například že dítě bude moci používat počítač jen v obýváku.

Proč je legální sledovat porno od osmnácti let, ale mít pohlavní styk od patnácti? 

V osmnácti letech už totiž člověk zpravidla ví, že pornografie nereflektuje reálný sex a že jde pouze o prostředek sebeuspokojení.

Žijeme v době normalizace porna?

Souhlasím s tím, že se dnes mnohem více mluví o tom, kdo se na co dívá a podobně. To dříve nebylo.

Myslím si, že to hodně souvisí s pop kulturou. Sexualita je určitá zbraň, marketingový produkt. Sex prodává, což si můžeme ověřit u různých významných osobností. Pornoprůmysl jako takový mi ale vadí. Sledováním porna vlastně podporujete všechno, co za ním stojí.