DXMIEN: Mým vzorem je Van Gogh. Do budoucna bych rád navázal spolupráci se slovenským undergroundem

DXMIEN, vlastním jménem Petr Damien, je mladý olomoucký raper pohybující se převážně v undergroundu. Ve své tvorbě kombinuje post-punk a emo rap. V rozhovoru jsme se bavili o tom, proč by radši hrál v „zaplivaném pajzlu“ než v luxusní restauraci, kdo ho v jeho rapové kariéře ovlivnil či o tom, co mu vadí na současné rapové scéně.

Jsi mladý začínající raper, co tě vůbec přivedlo k tvorbě hudby? 

K českému rapu mě přivedli interpreti jako Schyzo, Stein27 nebo Protiva. Okolo roku 2017 mě tenhle styl začal brát a do jejich skladeb jsem domýšlel svoje texty. Na zahraniční scéně jsem začal poslouchat interprety jako $uicideBoy$, XXXTentacion, Scarlxrd a další. Myslím, že právě tihle interpreti ovlivnili z velké části to, co dnes dělám. I když jsem v mládí poslouchal spíš rock, tento žánr mě natolik chytl, že jsem postupně sjel klasiky jako Eminem, 2pac, N.W.A. S hudbou jsem začal až kolem devatenácti. Kvůli zdravotním problémům jsem tehdy skončil v nemocnici a tam jsem si prostě řekl: kašlu na to, chci dělat hudbu a chci po sobě něco zanechat. Byla to hodně těžká životní fáze, která mi dala i vzala, chtěl jsem za tímhle udělat velkou tlustou čáru a začít znovu. Tehdy vzniklo moje první EP KREV.

Byl jsi vždy raper nebo jsi začínal s jiným žánrem? 

Začínal jsem s rapem, ale dneska bych to spíš nazval alternativním rapem až post-punkem. Aktuálně se mi navíc rýsuje i kapela jako takový side quest, ale to je zatím úplně v začátcích. Lákají mě i žánry okolo metalu a chtěl bych se zvukem experimentovat.

Potkal jsi se s nějakou nevolí ze strany rodičů či blízkých, nebo tě v tom od začátku podporovali?

Posměšky od začátku byly, jsou i budou – ale nedivím se. Než moje tvorba dostala nějaký tvar (na čemž se mnou od začátku maká Eclypse), bylo to prakticky neposlouchatelné. Moje hudba prostě není pro každého a musí si najít svoji cílovku. Rodina ze strany mámy mě vždycky podporovala ve všem, do čeho jsem se pustil, a jsem za to fakt vděčný. Máme mezi sebou super vztahy a vím, že ne všude to takhle funguje. Co se týče otce, tam je to složitější a upřímně ani nevím, co bych k tomu řekl. Každopádně teď zažívám obrovskou podporu — od kámošů, posluchačů a hlavně od mé drahé polovičky, Kamči.

Kde bereš inspiraci pro svoje texty? 

Moje texty jsou v podstatě odrazem mých myšlenek a života. Každý track vychází z nějakého pocitu, zážitku nebo problému, kterým jsem si prošel. Snažím se psát vždycky ze svého pohledu a zbytečně si nevymýšlet příběhy.

Kdo je tvým vzorem? 

Vzorů mám v životě víc — třeba Vincent van Gogh, Kurt Cobain nebo Jahseh Onfroy. Kurta jsem dřív bral skoro jako takovou otcovskou figuru. Na Vincentovi mě zase vždycky fascinovalo to, že ve své době nebyl uznávaný, měl spoustu problémů, ale dneska je z něj jedna z největších ikon umění, která kdy kráčela po této zemi.

S kým bys chtěl do budoucna navázat spolupráci? 

Hrozně rád bych do budoucna navázal spolupráci se slovenským undergroundem. Ať už by šlo o větší jména jako Fvck_kvlt nebo Dušan Vlk, nebo o menší interprety, třeba Mishino a podobně. Z české scény se mi hodně líbí třeba Grey256, Redzed či Cringe Prince, ale takové spolupráce mi zatím přijdou spíše nereálné.

Pro koho je tvá hudba určená? Máš nějakou cílovku nebo míříš na všechny? 

Sto lidí, sto chutí. Moje hudba asi nebude pro každého, takže míří spíš na určitou skupinu lidí, kteří mají podobný pohled na život. Ale věřím, že si svoji cílovku najde, a že jednoho krásného dne se všichni sejdeme, zazpíváme si a pak se obejmeme.

Co považuješ za svůj prozatím největší úspěch? 

Můj největší úspěch je pro mě to, že lidi poslouchají moji tvorbu, mají o ni zájem a chodí na koncerty.

V červnu jsi vydal album Always a losing dog, mohl bys čtenářům přiblížit proč zrovna tento lehce depresivní název? 

Album Always a losing dog mělo původně vyjít až po albu Underdogs, na kterém pracuju společně s Radzymem a Blxsskidem. Bohužel Underdogs ještě není dokončený, a tak tohle vyšlo dřív. Psal jsem ho v době, kdy jsem měl pocit, že se mi všechno rozpadá a já jsem ten imaginární pes, co vždycky prohraje. Jako by to byl canon event v každém vesmíru — něco, čemu se prostě nedá uniknout a mně se nikdy nebude dařit.

Jak bys ho ve zkratce shrnul? 

Je to album, které konečně zní tak, jak jsem si to vždycky představoval. Nejvíc mě baví třeba tracky ZE STŘECHY nebo Spal bych. Svoje starší věci mám také rád, ale tenhle sound jsem měl v hlavě už dlouho – a až teď se mi ho podařilo převést do reality, hlavně díky Eclypseovi, který mi dělá mix a master u většiny mé tvorby.

Pohybuješ se v undergroundu, jak vnímáš tohle prostředí, jsi si díky němu blíž s posluchači? 

V undergroundu se podle mě na nic nehraje — a to je přesně to, co na tom miluju. Je to „špinavé”, reálné prostředí, ve kterém se cítím dobře. Upřímně, radši budu v nějakém industriálním pajzlu než v luxusní restauraci. Nevím, jestli je to přímo undergroundem, ale s posluchači jsem si fakt blízko. Snažím se ke každému přistupovat individuálně a dát mu ze sebe maximum.

Co tě na současné rapové scéně baví? 

Slovenský underground mi nehorázně přirostl k srdci — miluju interprety jako Dušan Vlk, Temný Rudo, Fvck_kvlt, Edúv syn a další. Baví mě i ten „phonk sound”, který má třeba RNZ, nebo to, jak Fobia Kid poslední dobou míchá folklórní prvky s moderním alternativním rapem.

Pořád mám ale rád i oldschool – například to, co dělá MC Gey, nebo mainstream zvuk, který přináší Yzomandias či Viktor Sheen. A musím zmínit i svého kolegu Blxsskida, který teď tvoří vážně skvělý synthwave rap. To je něco, co si s přítelkyní často pouštíme na dlouhých cestách. Strašně moc doporučuju jeho poslední album Cosmopolitan.

Co tě naopak nebaví nebo štve?

Štve mě ta záplava wanna be gangsterů, co dělají pořád ten stejný „tvrdý” trap dokola. A taky to, že většina lidí chce spíš jednoduchou, generickou hudbu — kvantita prostě často převálcuje kvalitu. Na vlastní kůži jsem to poznal s parodickým trackem UNDER DAWGS, který se dostal až na první místo VIRAL CZ na Spotify. I přes to všechno chci ale dělat hudbu, která má význam a duši, ne jen další věc do playlistu.

Je ještě něco, co bys chtěl vzkázat svým fanouškům a posluchačům?

Aby se nebáli mluvit o svých pocitech. Je to velmi důležité téma, pokud se nemají komu svěřit, klidně mi mohou napsat. Jsem neskutečně rád za to, že podporují moji tvorbu a těším se na další setkání při shows, třeba zrovna v Brně v baru SPOT 25. října. Doražte!