Královská rodina jako kamarád na dopisování? Začalo to kocourem Mikešem

V době internetu má posílání dopisů své nevšední kouzlo. A co teprve, když Vám přijde dopis z Buckinghamského paláce. Takovou zkušenost mají stovky příznivců monarchie po celém světě. A mezi nimi i autorka tohoto textu.

Někdo sbírá známky, někdo rybaří a někdo fotí vlaky. Já sbírám cokoliv, co má nějakou souvislost s britskou či švédskou monarchií. K britskému rodu Windsorů mám blízko už od dětství. Část mé širší rodiny pochází ze Severního Irska, které je součástí Spojeného království, proto u nás byla britská královská rodina odjakživa tématem.

Byla nebyla, jedna svatba

Vášeň ale propukla naplno v den svatby prince Williama s Kate Middletonovou 29. dubna 2011. Ležela jsem zrovna nemocná doma a volný čas jsem zabíjela na YouTube. Hned na domovské stránce mě ale zaujal odkaz na livestream královské svatby, který nešel přehlédnout.

O Williamovi a Kate jsem tehdy měla jen mizivé povědomí. Znala jsem je z ranních zpráv předešlého dne. Pobavila mě i historka o tom, jak museli navzdory protokolu na oficiální výzdobě prohodit jejich iniciály, aby nevznikla zkratka WC. Sledování obřadu mě však úplně pohltilo, přestože mé znalosti angličtiny tehdy odpovídaly žákyni páté třídy.

Tehdy jsem ale ještě články o královské rodině nesbírala, s tím jsem začala až v roce 2015. Ten rok byl pro mé hobby klíčový hned v několika ohledech. Největší z nich je asi ten, že jsem při návštěvě Londýna měla možnost Vévodu a Vévodkyni z Cambridge osobně vidět. Byl to sice jen zlomek vteřiny, ale pro fanouška jako já velký zážitek.

Krátce po mém návratu z britské metropole, odkud jsem odjela s taškou plnou pohlednic se členy Windsorského rodu, se narodila princezna Charlotte. Články o jejím narození mám již archivované, některé jsou z doby, kdy nebylo známé její jméno. Když měla malá princezna křtiny, byla již zmiňovaná část rodiny zrovna v Británii, proto jsem po jejich návratu dostala hned několik britských výtisků. Titulní strany patřily výhradně křtu nejmladší členky rodiny. Ve sbírce mám díky cestování mojí rodiny i speciální výtisk deníku Daily Mail, který vznikl jako pocta královně Alžbětě II. k 90. narozeninám.

S růstem sociálních sítí se mi otevřely další možnosti. Díky instagramovým stránkám fanoušků z celého světa jsem se seznámila s Estonkou Katri, která jednoho dne na svůj Instagram nahrála otevírání odpovědi Kensingtonského paláce na její přání k Vánocům. Do té doby jsem neměla vůbec ponětí, že britská královská rodina takové věci dělá. Netušila jsem ani, jestli mám k přání přidat i obálku a známku. Katri mě však ujistila, že stačí napsat na zadní stranu svoji adresu a že odpověď trvá měsíc až dva.

Kocour Mikeš míří do Kensigtonského paláce

S narozením prince Louise se mi hned naskytla příležitost ověřit si Katrinino tvrzení. Hned po škole jsem nakoupila modrou obálku a vytvořila přání s Ladovým kocourem Mikešem, kde jsem novopečeným trojnásobným rodičům pogratulovala k narození potomka. A opravdu, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Měsíc na to jsem ve schránce našla dopis s razítkem britské pošty. Nejsem zas tak naivní, je mi jasné, že je to práce převážně PR týmu, což mi na radosti neubralo.

Od té doby se pro mě vyrábění přání k narozeninám a Vánocům pro členy stalo tradicí, pokud to časové a finanční možnosti dovolí. Na poště jsem už u toho zažila spoustu vtipných momentů, pracovníci za překážkou přeci jen nejsou zvyklí, že si někdo dopisuje s královnou. A co si myslí pošťačka, když mi dopis z Buckinghamského paláce doručuje, radši ani nechci vědět. Brexit naštěstí tuto aktivitu výrazně neovlivnil. Doručení dopisu stojí pořád stejně (cca 30 Kč), musím však vyplnit celní prohlášení, což je zdlouhavé a lidi stojící za mnou ve frontě mě pak nemají moc rádi.

Švédská královská rodina jako nástroj k zlepšení se v jazyce

Monarchistické zřízení státu však nemá jen Velká Británie, ale například i Švédsko. O korunní princezně Viktorii jsem se poprvé dozvěděla z časopisu People, když se rozhodla otevřeně promluvit o anorexii a úzkostech, které ji provázely během dospívání. Už na první dojem mi budoucí švédská královna byla velice sympatická, o to víc, když do společnosti přivedla tabuizovaná témata. I Švédsko a jejich kulturu mám spojenou s dětstvím díky pohádkám Astrid Lingren.

Když se mi tedy při studiu vysoké školy naskytla možnost studovat švédštinu, neodolala jsem. Touha po kariéře zahraniční reportérky vybízí k naučení se co nejvíce světových řečí a švédská kultura, kterou díky učení se jazyka poznávám, mi přijde zajímavá. Videa z kanálu Kungahuset , které nabízí švédské i anglické titulky, jsou mi pozitivní motivací při učení.