Nic jako soukromý účet novináře neexistuje, říká komentátor Jindřich Šídlo

Nic jako soukromý účet novináře neexistuje. Sociální sítě je dnes nutné brát jako zdroj informací. Některé publicistické a zpravodajské servery by nemohly fungovat nebýt sociálních sítí. Takto chápe fenomén sociálních sítí ve vztahu k žurnalistice komentátor a šéfreportér Seznam Zpráv Jindřich Šídlo.

„Jsem zakladatelem pseudožánru ‘jak se novinář nemá chovat na sociálních sítích’,“ zahajuje Jindřich Šídlo svou přednášku v rámci Studentské žurnalistické konference v Olomouci.

Vysvětluje to případem, kdy v roce 2009 jako vedoucí domácí redakce zpravodajství České televize na Facebooku nazval tehdejší čínskou velvyslankyni „arogantní bábou”. Ačkoli si za tímto označením Šídlo dle svých slov stále stojí, v té době tím vyvolal první diskuze o osobních názorech a soukromí novinářů na internetu. Šídlo také dodává, že tehdy vyvázl bez úhony se slibem řediteli, že už se to opakovat nebude.

To však podle něj neznamená, že si trest skutečně nezasloužil. „Tím, že mě nepotrestali, zavdali příčinu myslet si, že jsem protičínský.“ Šídlo uvádí, že každého aspoň trochu známého novináře vnímá jako veřejnou osobu, u něhož neexistuje nic jako soukromý účet či názor.

A tak dává budoucím novinářům radu: „Když sedíte večer po třech pivech u Facebooku, tak je něco špatně. Po čtyřech pivech radši už vůbec nic nepište a omezte se jen na prohlížení.”

Politici na Twitteru a Facebooku

Využívání sociálních sítí politiky a jejich snaha o delegitimizaci médií jsou další témata, kterým se Šídlo věnuje. Jako příklad nejprve uvádí prezidentské kampaně ve Spojených státech, které v podstatě celé probíhaly na sociálních sítích. Byly podle něj důkazem, že politici, jako například vítěz těchto voleb Donald Trump, vlastně média vůbec nepotřebují.

„Twitterový účet amerického prezidenta si tak klidně může určovat agendu a novinářům nezbývá, než se s ním naučit pracovat jako se zdrojem informací,“ dodává Šídlo.

Nezapomíná také na kontroverzní účet prezidentského mluvčího Jiřího Ovčáčka, se kterým prý běžně na Twitteru soupeří. „Prezidentský mluvčí, kterého odmítám jmenovat, má dost divnou taktiku. On vždycky něco kvákne a pak na sebe nechá házet špínu,“ komentuje Ovčáčkovu aktivitu na sociálních sítích Šídlo.

Vysvětluje dále, že by pro mluvčího měla platit stejná pravidla jako pro všechny ostatní soukromé účty. Tedy za předpokladu, že se skutečně o soukromý účet jedná.

Jako posledního zmiňuje i Tomia Okamuru, který podle něj využívá internetový prostor skvěle. Okamurova videa na Youtube mají podle něj tu správnou délku a údernost, přestože jsou mnohdy amatérsky připravená. „Každý aspoň trochu kvalitní Youtuber se té kvalitě vysměje, ale mezi jeho fankluby se to šíří jako lesní plamen,“ vysvětluje Šídlo.

Sociální sítě jako základní kámen nových serverů

Na závěr zmiňuje i pozitivní stránku sociálních sítí. Tedy to, že sociální sítě pomohly některým médiím vybudovat si svou pozici na české mediální scéně.

„Je třeba uznat, že nejen Facebook, ale sociální sítě celkově mají potenciál rozšířit obsah i publikum,“ uzavírá Šídlo s odkazem na servery HlídacíPes.org, Echo24 nebo některé projekty nakladatelství Economia, které existují pouze na internetu.