Helaas, pindakaas, Geert: Nizozemsko má ještě svědomí

Obrázek: pravé Nizozemsko podle Wilderse: uzavřené hranice a žádné peníze do větrných elektráren. Uprostřed sám Wilders, jak zastavuje přílivovou vlnu migrantů (autoportrét)

KOMENTÁŘ: Úvodní fráze by se nechala volně přeložit jako “Geerte, máš to těžký, zabiješ koně a mažeš pěšky.” (ale v Nizozemí si mažou spíš burákové máslo na chleba a tak doslovný překlad je bohužel burákové máslo). Velká světová média dnes v království pod hladinou čekala prohru liberální demokracie, ukázku toho, že Evropa je v multikulturní krizi, a zdrcující vítězství toho nejholandštějšího Holanďana, který chce zavřít hranice a nedávat již více peněz na větrné elektrárny a umění. Leč nestalo se a volby vyhrála středopravicová VVD současného premiéra Rutteho.

Pro nás suchozemce to znamená minimálně to, že se vztahy s jedním z našich nejvýznamnějších zahraničních investorů zůstanou stabilní. Nizozemsko je zemí malou a barevnou – a odráží se to i v Tweede Kamer, obdobě naší Poslanecké sněmovny. Zasedá zde celkem jedenáct politických stran: od liberálně-konzervativní (ano, jde to) VVD, přes národoveckou Stranu pro Svobodu (PVV), levicové a zelené síly, až po zástupce radikálních kalvinistů, důchodců a ochránců zvířat. Sebevětší strana si proto nemůže dovolit plně prosazovat svůj program, a moderní nizozemská politika je tak nekonečným seriálem koalic. Již od brexitu a voleb v USA se čekalo, že i tuto zemi neminou velké změny a hegemonem se stane dlouholetý bojovník proti islámu Geert Wilders. V prvotních průzkumech mu to vycházelo celkem dobře – není divu: média se dnes a denně hemží příběhy násilníků, v nichž se mnohdy víc než to, co provedli, pitvá jejich barva kůže a náboženské vyznání (asi proto že občané si s nimi chtějí povídat o Bohu nebo jim kupovat do basy opalovák) a Geert se toho nikdy nebál využít. Pak ještě ta prohnilá EU a samozřejmě rozlézající se NATO. Na druhou stranu je třeba přiznat, že s přistěhovalci jsou problémy, islámský radikalismus je hrozbou a všichni někdy zůstáváme koukat na to, jak si Unie svými poťouchlými rozhodnutími kope hrob. A Le Penová, Trump nebo Wilders se tváří jako alternativa. Proč ale tentokrát ta wannabe alternativa nezvítězila?

Důvodů je mnoho: počínaje faktem, že v Nizozemí je málo periferních oblastí a lidé, co nepotkali živého muslima zde téměř neexistují, přes jinou úroveň vzdělání, povahu nizozemského národa a jeho politického systému až po události nedávno minulé, a to hlavně diplomatickou roztržku s Tureckem. V ní šlo o to, že jistý turecký sult…, pardon, ještě prezident Erdoğan chtěl v Evropě u tureckých občanů zde pracujících prostřednictvím svých ministrů agitovat za rozšíření svých pravomocí doma. V Nizozemí ale narazil a jeho emisarům nebyl z praktických důvodů do země povolen vstup. Následovaly Erdoğanovy infantilní reakce typu “Nizozemci jsou pohrobci fašistů” nebo svalování Srebrenického masakru na Nizozemce, kteří tam tehdy působili pod vlajkou OSN. Rozumný čtenář listu De Telegraaf pak smíchy cukal koutky, když se dozvěděl o tom, jak v tureckém Samsunu pálí příznivci Erdoğana domnělou nizozemskou vlajku – ve skutečnosti trikoloru Francie. Nemístné poznámky ze strany Ankary si nenechal líbit ani sluníčkář Rutte a ze svých pozic neustoupil ani o píď, čímž si snad na poslední chvíli získal srdce rozumných kritiků islámských poměrů. Jediné, co je na pováženou je, že se Nizozemska v té chvíli nikterak nezastala EU jako celek.

Dalším hřebíčkem do rakve PVV je již zmíněný princip nizozemské politiky. I přes optimistická vyjádření Geerta Wilderse, velký propad socialistů z PvdA a značné posílení strany je druhé místo ne úplně tím, co chtěl. Posílením vlastních pozic se totiž můžou chlubit i například GroenLinks. První místo totiž v Den Haagu zaznamená přednostní právo na sestavení vlády a to bojovníkovi proti islámu ve volbách uniklo. Stejně se ale spekuluje, že by toto právo neuměl využít – žádná z ostatních sil se s ním totiž přímo ztotožňovat nechce. To, že i v Nizozemí si strana jako PVV zajistila dobrý volební výsledek, lze ale v jistém směru vnímat i pozitivně – vládní kabinet bude mít silnou opozici a v Tweede Kamer častěji zazní i názory, které slyšíme neradi, což je jen k užitku. Obzvláště bude-li Wilders pokračovat v odkazu Pima Fortuyna, nizozemského kritika islámu, ale zároveň zastánce demokracie, který byl před patnácti lety zavražděn. Nicméně volební hlasy říkají, že velká většina Nizozemců krajní pravici nevybrala. Proto si my, zaprodanci a havloidi, rádi oddychneme, že krom architektury, cyklostezek, větrných elektráren a elektromobilů je v Nizozemsku opět “vše při starém”.