Češi se učí slavit státní svátky

GLOSA – Máme za sebou další státní svátek. Kdo očekával pouliční občanskou válku, nedočkal se. Nikdo nepřišel k žádné významné úhoně, a tak se dnes už s trochou vtipu a nadhledu můžeme podívat na letošní oslavy dne Boje za svobodu a demokracii.

Sedmnáctý listopad byl od roku 2014 ve znamení jakýchsi žabomyších válek mezi Zemanovci a Antizemanovci. Vtipné je, jak celý problém gradoval. V roce 2013 si občasné zvolili na Hrad Miloše Zemana, jehož opětovný návrat do politiky překvapil jako silničáře první sníh. Roku 2014 však měl popularitu pouze u něco málo přes 30 % občanů a spousta lidí mu tak vystavila za jeho chování – a taky možná trošku jako zadostiučinění za zpackané volby svého kandidáta – červené karty. Plýtvání vejci jako základní surovinou, bez které se student zkrátka neobejde, mně osobně už přišlo krapet přes čáru. Nehledě na fakt, že to nahrálo konspiracím o spiknutí, jehož stopy vedly někde mezi americkou ambasádu, neziskovky a nadnárodní společnosti, které nás práškují chemtrails. Putin hadra, všechny nás brání prezident Zeman.

Za rok jsme tedy mohli očekávat vendetu. A skutečně. Albertov zabral dnes už rozhádaný Blok proti Islámu a připravil prezidentovi po vajíčkové sprše a červených kartách trošku masáže jeho ega. Obrovský banner s nápisem „Ať žije Zeman“ polechtal prezidenta minimálně na jedné z jeho brad. Tím to zdaleka neskončilo. Nejen že organizátoři pečlivě vybrali lidi, kteří pod pódiem budou stát, ale také mu dosti neoriginálně jako reakci na červené karty vystavili karty zelené. Už asi nešlo o fotbalovou metaforu, ale spíše o hru na semafor.

Letos se naštěstí dokonce i vzpomínalo

Abychom tedy v metafoře zůstali, v letošním roce má prezident asi žlutou. Všechny demonstrace orientované nějakým způsobem na jeho osobu dopadly dost bídně. Většinou se jich zúčastnilo několik stovek lidí. Nikdo se, kromě malé potyčky mezi nácky z Národní demokracie a Antifou, neporval. Vše proběhlo docela korektně. Tedy asi plichta.

Dokonce i studenti se dostali letos na Albertov. Ten protentokrát zamluvila včas Univerzita Karlova. Naštěstí se zde nekonala žádná akce, která by se opět opřela do současné hlavy státu. Ta se tentokrát moudře stáhla na svůj zámek v Lánech. Tím snad byl částečně taky narušený scénář, který přetrvával z let minulých. Přístup na Albertov měl v tomto roce kdokoliv. Ale kdo by tam za těmi „levičáky, feťáky, havloidy a sluníčky“, jak každý správný vlastenec pojmenuje studenty, šel.

Výsledek je takový, že novinář, očekávající senzaci, se jí zkrátka nedočkal. Velikým kladem je, že se v tomto roce více vzpomínalo než válčilo. A takhle to má vypadat. Ať nám už je hlava státu sympatická či nikoliv, tenhle svátek přece není o prezidentovi. Ostatně to vypadá, že každý významný státní svátek je důvodem vytáhnout portréty Miloše Zemana a buď je uctívat jak hind krávu, nebo na ně plivat. V tomto roce byl svátek zase o vzpomínání, snad jsme se tedy konečně naučili slavit státní svátky.