Jeden svět Olomouc: Hranice Evropy – vytřeštěné oči a husí kůže

V poutavém dokumentu režírovaném známou novinářkou Apolenou Rychlíkovou se v kůži další novinářky Saši Uhlové vydáváme po stopách mnoha tisíců chudých lidí, kteří kvůli špatným platovým podmínkám ve své zemi vyjíždějí za prací do zahraničí. Je to často práce nelegální, špatně placená, ve které jsou zaměstnanci nuceni si odpracovávat zcela absurdní přesčasy.

Saša Uhlová v přestrojení za cizinku nejdříve začíná pracovat na farmě v Německu, kde jezdí v otřesných podmínkách pracovat mnoho chudých Poláků. Zažívá tam například i práci v noci na potemnělém poli. Při dalším pracovním výjezdu je přijata jako pokojská do hotelu v Irsku, kam pro změnu jezdí pracovat hodně Slováků. Nakonec podniká ještě třetí výjezd, při kterém míří do Francie, kde pracuje jako pečovatelka o seniory.

Všechny tyto práce zachycuje skrze kamerku zabudovanou v brýlích, skrze svůj deník a také hovory se svým manželem, které jsem během sledování obzvláště ocenil, jelikož do jinak seriózního a částmi velmi smutného snímku přináší takovou odlehčenou, chvilkami i docela vtipnou atmosféru. Člověk má díky tomu pocit, že se má Saša i v tak těžkých podmínkách stále o koho opřít, stejně jako plno jejích spolupracovnic, které alespoň takto udržují kontakt se svými rodinami.

V dokumentu se hodně pracuje s faktem, že lidé, kteří takto odjíždí pracovat do zahraničí, na dlouhou dobu opouští svou rodinu. Někdy je jejich zaměstnavatelé z práce nechtějí pouštět domů ani na pohřby svých blízkých. Jeden by si proto řekl: „Proč tam teda jezdí?“ Kdyby tam nepracovali, tak své rodiny nejsou schopni uživit z platů, které jsou v jejich rodných zemích ještě nižší. Takže se ve výsledku rozhodují mezi tím, že svou rodinu buď neuvidí, nebo jejich děti nebudou mít co jíst, protože nebudou mít dost peněz.

Po každém ze tří pracovních výjezdů, které jsou v dokumentu zachyceny, se Saša musela dlouho dávat psychicky i fyzicky do kupy. Přesně tak se cítí i divák, když dokument sleduje. Podmínky, ve kterých je novinářka nucena pracovat, je totiž opravdu náročné i jen sledovat. Divák je pak rád za krátké „odpočinkové“ části ze Sašina běžného života, kterými jsou výjezdy prokládány.

Ve výsledku jsem si sledování dokumentu opravdu užil a cením si práce, kterou na tomto snímku celý tým odvedl. Je to opravdu podařené dílo, ze kterého se divák dozví poměrně dost zajímavých a zároveň znepokojujících faktů o životech chudých lidí, kteří takto jezdí pracovat do zahraničí. Střihačka dokumentu v debatě po promítání řekla, že účelem tohoto snímku je hlavně na toto téma vyvolat diskusi ve společnosti. A tento potenciál toto dílo opravdu má.