Nejnovější

Krize českých nacionálů: kde je Fýrer a co je víc než národ?

KOMENTÁŘ: "Jejich hnutí je decentralizované, otevřeně se k němu hlásí přibližně 3–5 tisíc osob, roztroušených v malých, nezávislých regionálních skupinách," vyjadřuje se naše tajná služba o neonacistech. Stejná pravda platí i o naší rádoby alt-right scéně, která má s nimi společné kořeny. Čím to je, když jde přeci o záchranu evropské civilizace a boj za a̶r̶i̶j̶s̶k̶o̶u̶ ̶r̶a̶s̶u̶ křesťanskou kulturu? Nebo o to nejde? 

Ani ne tak historické pozadí

Buďme fér. Opravdu nevíme jestli s nácky, nebo s Evropou.

Od roku 2011, kdy se nejen v souvislosti s válkami v severní Africe a na Středním východě zvýšil počet lidí z různých pohnutek se stěhujících na starý kontinent, uplynulo více než šest let. Někdy se to nezdá, ale alarmující zprávy o „hordách“ nájezdníků s iPhony nás bombardují už takto dlouho. A protože na náš světadíl utíká spousta odpůrců terorismu a totalitních režimů, plíží se za nimi – mnohdy neodhaleni – i pašeráci, zločinci a islámští radikálové. Evropa poprvé od Troublů v Severním Irsku proto zakusila terorismus ve větší míře. Opět ve spojitosti s náboženstvím a šovinismem, tentokráte s jiným, než tehdy. Mluvíme-li o naší kotlině, muslimská invaze už šest let a sto osmdesát osm dní nikde. Která invaze v moderní historii lidstva trvala šest let? Mají radši mladí muslimové coca-colu a fotbal, nebo mladí Češi Korán? Opravdu nás tu něco válcuje?

S tímto souvisí i postupný pokles preferencí stran, které migraci jako hrozbu akcentovaly a akcentují. Tento pokles je jako boží mlýny – pomalý a jistý. Pouze s občasnými výkyvy, když někde v Evropě dojde k teroristickému útoku. Takové anomálie jsou ale stále menší, poněvadž v nově nastalém prostředí je čím dál tím více lidí schopno rozlišovat evidentní rozdíl mezi slušnými muslimy, jichž je většina, a teroristy. Také strany hlavního proudu (mainstream je žánr jazzu, já mám to slovo takhle rád a jinak ho používat nebudu!) částečné převzaly jejich agendu. Ve vrcholném období uprchlické krize nás překvapil Brexit a posledním velkým vítězstvím nacionálně konzervativních sil ve světě byl triumf Donalda Trumpa. Poté už nic. Dominový defekt se už neopakoval ani v Nizozemí a ani ve Francii. PEGIDA a Alternative für Deutschland adorují v Německu také víceméně jen Ossis, o kterých si už nějakou dekádu ostatní Němci šuškají vtipy.

Co všechno je víc, než národ ?

Odpověď na tuto otázku se naskytla na počátku letošního léta v Chotětovicích v severních Čechách. Z devátého na desátého června se

Dominový defekt. (Zdroj: twitter G. Verhofstadta)

tam měl konat festival předních nacionalistických kapel. Vstupné 30 euro nebo 1000 korun, což je na to, co nás tam mohlo čekat, řekněme víc než dost. Obzvlášť, když věrný tradici Rozkasu pro Obyvatele obsahuje plakát skoro stejně chyb v angličtině, jako zmíněný výnos německé wehrmacht v češtině. Nadto 30 euro je v současnosti něco kolem osmi stovek, jinými slovy čeští vlastenci by byli zkrouhnuti o více než dvě stovky. A to je dnešní nacionalismus ve zkratce. Vlastně úplně vše – a hlavně peníze – jsou jim víc než národ.

Legendární dokument, který je pravopisným vzorem současných internetových vlastenců. Obsahuje i slovo Votze, což je psáno s F německy … pan prezident by vám to řekl. (Zdroj: wikisource)

Le Penovou můžou ve francouzských kuloárech místo „Bonjour“ zdravit úslovím „Dluhy v česko-ruské bance“. Jistá kapela, o které se v Houpacím Oslovi celkem dost píše, má mikinu dražší než Rammstein, a to hraje defacto po zábavách. Nejmenovaný docent entomologie zase pořád vybírá na „Antidžihád“ tak sebeponižujícím způsobem, že žádná politická strana mu v tomto nemůže konkurovat. Spor mezi hnutím Úsvit a tímto hmyzoznalcem o 60 milionů korun je taktéž známý. A nakonec ještě jedna úvaha: co si myslíte, že je pravděpodobnější? Že je celý svět ovládán ilumináty a židozednáři, kteří nás chtějí islamizovat, anebo že předsedu malé české strany, neúspěšné v komunálních volbách, financuje český podnikatel Vít Bárta? Třeba připomenout, že Bárta stál již za politickým projektem Věci Veřejné a jeho firma má docela blízko ke stavění pohraničních zdí.

Mimo tento trend není ani kamarád Le Penové a předseda hnutí SPD Okamura. Jakmile v jeho straně Úsvit přímé demokracie začala hrozit přímá demokracie, okamžitě ji opustil a začal svůj nynější projekt. A tím by výčet toho, jak naši národovci dodržují největší českou tradici – politikaření, kšeftaření a pletichy – rozhodně nekončil. Nebudeme tedy daleko od pravdy, když prohlásíme tyto lidi za politické Horsty Fuchse. Až na to, že Horst je cool.

Kdo pozvedne můj meč?

Toliko filipika proti obchodníkům se slovem národ. Musíme ale také přiznat, že v této zemi je spousta normálních lidí, jejichž strach z islámu je, když už ne oprávněný, tak pochopitelný. Velké procento Čechů, mnohdy rozumných lidí, stále ještě tento fenomén považuje za stěžejní problém Evropy a jejich nespokojenost plyne prostě jen z touhy po spravedlnosti, kterou nikde nevidí. Ať už tato spravedlnost je, anebo není. A jejich uchu jsou někteří naši politici blíž než Brusel, skoro tisíc kilometrů vzdálený od Prahy a od české duše ještě dál. Mezi jinými i náš prezident Miloš Zeman.

Zdravotní stav pana prezidenta je stále ten samý, jak všichni dobře víme. (Zdroj: TV Nova, autor Herbert Slavík)

Poprvé vyvěsil na hradě vlajku EU, jako politik nevystupoval proti přijetí 3,5 tisíce muslimských občanů z Bosny za války v Jugoslávii a za jeho premiérství jsme vstoupili do NATO. To se nejspíš musí stále připomínat, neboť se to ztrácí z paměti jak jeho odpůrců, tak příznivců. Dnes vystupuje v docela jiné úloze a jeho současný zdravotní stav napovídá tomu, že ve službách našeho státu brzy skončí.

Podobně jako jeho předchůdce Klaus, obklopuje se Zeman na Hradě zvláštními lidmi: kde měl předchozí prezident Petra Hájka, co tvrdíval, že Usáma bin Ládin neexistuje, popíral lidskou evoluci, homosexuály považoval za úchyly a věděl, že se blíží konec světa, má Zeman Ovčáčka. Rudého novináře, co srovnává dnešní média s komunistickými a čas od času použije slovo „chucpe“. Jeden příklad za všechny. Doby Pátečníků na Hradě jsou dlouho ty tam.

V očích lidí je ale mnohdy právě Zeman ikonou boje proti migraci a pro národoveckou scénu je bez významné výjimky (promiň, Mílo Sládku) jediným berným kandidátem v příštích prezidentských volbách. Vydrží zdravotně volební období, i kdyby vyhrál? A mají rudohnědí náhradníka? Neudělá z dnes módní vlny „vlastenců“ odchod Zemana opět hitlerovce na okraji společnosti, volebních statistik i gaussovy křivky inteligence? To všechno jsou otázky, jejichž odpovědi ukážou, zda-li se pro nacionalismus bude zase opakovat debakl z mnoha voleb a přinejmenším jedné světové války.

Filip Horák
Filip Horák (Články)
Čtvrtohorní útvar studující nizozemštinu a žurnalistiku v Holomóci. Narodil jsem se v Pardubicích, odmaturoval v Chrudimi a bydlím v Železných Horách. Making idiot of myself, since 1996.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*