Nejnovější

Blok proti islámu přiblížil svůj program, vrátí vás do všech minulostí světa

Docent Konvička, toho času ještě neobžalovaný z šíření nenávisti. Zdroj fotky: Karel Havlíček

Jelikož se však program Bloku proti islámu a Úsvitu zdál být mnohým komentátorům příliš plochý, rozhodl se jej Petr Hampl v jednom ze svých blogů trochu osvětlit. Obecně jej nazývá švýcarizací a ačkoliv se zdá být boj proti islámu to hlavní, není tomu tak. Předkládat jej celý, umučil bych čtenáře, proto jsem vybral jen ty pasáže, které vážně stojí za to.

Hned v úvodu Hampl upozorňuje, že program Bloku a Úsvitu se nesmyslným extrémům, které před volbami slibují běžné strany, úmyslně vyhýbá (jen by zakázal islám). Při procházení samotného textu si čtenář několikrát položí otázku, co je vlastně extrém. Zrušení neziskovek nejspíš není extrém, protože extrém by byl, kdyby nějaké lidové soudy postavily členy v batikovaných tričkách ke zdi a udělali jim puškou důlek pro třetí oko.

Bezpečnost a nezávislost

Zdá se, že BPI usiluje o bezpečnou a naprosto nezávislou zemi, která ovšem leží uprostřed Evropy a je fakticky závislá na ekonomice okolních zemí. To ovšem v žádném případě nebrání „zavedení branné výchovy do škol a vojenského výcviku pro mladé lidi (nikoliv povinné vojenské služby), podporu masového sportu, zřízení regionálních dobrovolnických Sborů obrany státu, obnovu Pohraniční stráže, ale také např. otázku ochrany vodních zdrojů“.

Dám čtenáři odstavec na to, aby se vzpamatoval, a zavzpomínám na dětství strávené u babičky. Má babička byla velmi mírná žena, její vlasy již dávno protkaly stříbrné nitě dlouhověkosti a zástěru měla vždy škrobenou. Ráda krmila husy a kachny. V neděli chodila do kostela, aby nejen vyslechla kázání, ale také aby vyslechla nejnovější drby.

Takže BPI by prosazovalo zavedení takových Hampljugend, nejspíš by se už na prvním stupni učili maloši ovládat bojové drony a střílet čmoudy. Fakt, že prohlášení o podpoře masového sportu zní na první dobrou jako z Třetí říše, ničemu nepomáhá. O zřízení Sborů obrany státu (tzv. Sosáci) se hovoří již nějaký čas, ale nikdo přesně neví, co by tihle lidé přesně mohli dělat, kdo by je reguloval nebo k čemu je vlastně potřebujeme. Paragraf končí ochranou vodních zdrojů, což je tak strašná dada, že kdyby ji tam nedal Hampl, tak ji připíšu já.

„Zahraniční politika musí být důsledně vyvážená a nezávislá (po vzoru Švýcarska),“ pokračuje Petr Hampl v divokém fantazírování. „Dalším bezpečnostním tématem jsou politické neziskovky. Politický program počítá s jejich okamžitým odříznutím od peněz českých poplatníků a se zavedením dohledu nad těmi, které přijímají peníze ze zahraničních zdrojů,“ nevynechává proklínané neomarxisty Hampl. Jak by ovšem podobné kroky dopadly, si můžeme jen představovat (alespoň doufám). Kdo přesně by rozhodoval o míře političnosti, nám Hampl také nenastiňuje.

Vzdělání

Abychom mohli být suverénní stát, nesmíme mít dementní děcka, ba co víc, dementní děcka ve třídách s našimi malými génii. „Ke zvýšení výuky mají vést dodatečné mzdové prostředky přidělované na základě toho, co škola žáky opravdu prokazatelně naučí. To by pomohlo mnohem více než nákupy nevyužívané techniky,“ přihrává na smeč Hampl. Opravdu prokazatelně škola naučí žáky to, že většina učitelů jsou totální gumy a můžeme se poměrně beztrestně smát tlustým dětem.

„V rámci vysokoškolského studia bude stát financovat pouze ty obory, které česká ekonomika potřebuje. To bude znamenat radikální snížení počtu studentů humanitních oborů. Oproti tomu je důležité vybudovat takový systém dálkového a distančního studia, aby si pracující lidé mohli snadno doplňovat vzdělání, případně měnit obory,“ přináší autentický pravicový sociolog náhled na českou akademickou půdu. Nenávist k humanitním oborům je dlouhodobý trend, za kterým stojí skupinka sociopatů studujících na oborech technických a ekonomických plus všichni s vysokou školou života. Navíc podobné proslovy od vystudovaného sociologa znějí skutečně pokrytecky.

Liberálně okleštěný trh

„Mnohé sociální dávky by měly být nahrazeny sociálními pracovními místy. Je lepší, aby člověk pracoval v dotované firmě, než aby celé dny seděl doma, ztrácel schopnosti a měl spoustu příležitostí ke kriminálnímu jednání. To, ostatně, potvrzují i zkušenosti z českých měst, kde probíhají pilotní projekty,“ přináší BPI nepřímý můstek do problematiky Romů. Nelze v tomto případě nápad zcela odsoudit, ačkoliv nám připomíná minulý režim, kdy každý musel pracovat.

„Budeme také usilovat o takovou změnu struktury hospodářství, aby nikdo nebyl závislý na jediném zaměstnavateli a aby si lidé mohli snadno najít jinou práci, nebudou-li spokojeni. To je lepší záruka dobrého zacházení se zaměstnanci než tisíce předpisů, dokumentů a control,“ míní programoví tvůrci. Takže zaměstnavatel nebude vlastně příliš tušit, kdy se mu zaměstnanci seberou a půjdou jinam, protože párek. Navíc, pokud tušíme, podobné vztahy bývají poměrně pevně zakotveny v pracovních smlouvách na dobu určitou, neurčitou etc. Ale asi nějaké novoty.

„Potřebujeme prosperující ekonomiku, která bude vytvářet pracovní místa a bude odolná vůči krizím. Že to není žádná utopie, to nejlépe ukazují příklady Bavorska a Švýcarska, jejichž zkušenosti je možné převzít. To znamená zrušit téměř všechny regulace a papírování pro živosti a mikrofirmy, zabránit vzniku dalších předpisů a naopak zrušit investiční pobídky pro korporátní montovny. Na nadnárodní korporace se také musí zaměřit snahy o zvýšení výběru daní.“ Liberální trh si tedy udržíme formou státních zásahů. Nevýhra.

„Zemědělská politika bude klást větší důraz na ochranu české krajiny, udržení zalidnění venkova, podporu regionálních potravin a bude také usilovat o to, aby co nejvíce půdy patřilo konkrétním osobám, které na ní reálně hospodaří,“ dumají agrárníci v Bloku a Úsvitu. Jako milovník regionálních potravin nemohu vznést proti tomuto bodu protest, ostatně, nelze čekat, že úplně každý bod bude naprostá kravina. Jak ovšem udržet zalidněný venkov, kde není práce, je nadmíru náročná otázka. „Obnovení potravinové soběstačnosti se ukazuje jako nedosažitelný cíl, měli bychom se k němu nicméně alespoň přiblížit. Zatímco některá opatření jsou poměrně snadná (např. povinné procento českých a regionálních potravin pro supermarkety, daňové zvýhodňování malých zemědělských výrobců a ukončení podpory biopaliv), další musí být zaváděna postupně a citlivě,“ nakládají liberálové další a další omezení a příkazy.

Dunaj – Odra – Labe

„Dopravní politika bude, mimo jiné, zahrnovat tlak na omezení tranzitu kamiónů. Není žádný důvod, aby české silnice ničily náklaďáky, které u nás nic nevykládají ani nenakládají. Podporu výstavby kanálu Dunaj-Labe-Odra (pokud se podaří vyřešit související ekologické problémy) chápeme jako záležitost nejen dopravní, ale především bezpečnostní.“ Pokud se podaří vyřešit související ekologické problémy, a když ne, tak se poručí větru dešti. Fakt, že by tento projekt nejspíše realizoval čínský korporát, jim najednou nevadí?

Přímo nepřímá demokracie

„Prvním a základním krokem musí být přijetí takového zákona o referendu, kdy občané budou moci snadno vyvolat lidové hlasování a kdy budou moci rozhodovat o důležitých věcech, včetně mezinárodních smluv. Dalšími klíčovými prvky jsou přímé volby starostů, hejtmanů (s odpovídající úpravou pravomocí), ombudsmana a dalších funkcionářů i jejich odvolatelnost. Z dlouhodobého hlediska je pak cílem přijetí takových ústavních změn, kdy přímo volený prezident osobně povede vládu a kdy kraje získají samostatnost rozhodování blízkou švýcarským kantonům.“ Bolí vás hlava? Chcete další odstavec o mé babičce? Ne? Dobrá. Otázka referend se řeší již nějaký ten pátek. Je podivná iluze, že lidé by měli rozhodovat o úplně všech věcech. Zastupitelská demokracie nabízí možnosti, jak zvolit kompetentní osoby (pravda, ne vždy se to daří), aby o důležitých věcech mohly rozhodovat, protože jim rozumí, popřípadě zastávají názory totožné s mými. Velmi výživná je část o přímo voleném prezidentovi, které osobně povede vládu. Na podobný krok nemusíme čekat moc dlouho, neformálně to tak nejspíš dopadne po příštích volbách, až vyhraje ANO.

Lebensborn

„Je zapotřebí, aby Češi znovu dostali chuť mít děti a starat se o ně.  Vztahy by měly být alespoň tak stabilní, aby většina dětí nepoznala traumata vyplývající z rozvodu rodičů. A musí být také obnovena úcta k mužnosti jako hodnotě. Státní správa nemůže nic z toho nařídit, ale mnohé může podpořit rozumným nastavením podmínek,“ jsou přesvědčeni v BPI. Nabízejí i určité možnosti, jak docílit toho, aby Češi měli chuť mít děti (snadnější dostupnost bydlení, mateřská). Co je ovšem obnovená úcta k mužnosti jako hodnotě, není jasné. Pravděpodobně to bude něco, co vydedukoval Konva při objíždění republiky, popřípadě při pohledu do zrcadla. Tento macho kult (který tolik kritizují u islámu) nejspíš půjde ruku v ruce s dětmi, které půjdou z vojenského cvičení a společně udělají něco, o čem nikdo neví, co vlastně je, a rozhodně to nechci zjišťovat.

Kultura

Nejděsivější odstavec pak najdeme v pojetí kultury, která by ve zkratce neměla hanobit rasu a národ, což dekadentní umělci velmi rádi z našich peněz dělají. „Občané ze svých daní přispívají na kulturu, aby tak udrželi povědomí o národním dědictví a národní hrdost. Rozhodně neplatí za to, aby vznikala ‚díla‘, která zesměšňují vlastní národ či vyzdvihují výstřední životní styly, a už vůbec neplatí za to, aby je televizní komentátoři převychovávali a aby se filmoví umělci mohli stěhovat do ještě větších vil. Rozhodně nechceme zavádět cenzuru, ale některá ƒ‚dílaƒƒ‘ nechť si vytváří každý za své,“ hlásí. Ačkoliv tvrdí, že nechtějí zavádět cenzuru, je naprosto zřejmé, že veřejný prostor by v pojetí BPI měl být plný vlajek, národních písní a zcela nekritického pohledu na národní dějiny, a můžeme divoce spekulovat o tom, jak dlouho by trvalo, než by taková idea byla vnucena i do zcela soukromých sfér. O tom, co jsou výstřední životní styly, se také můžeme dlouze dohadovat. Jak Petr Hampl redakci doplnil, v jeho pojetí státu by měli lidé v referendech rozhodovat, na jakou kulturu chtějí přispívat. V tom případě si lze představit, že Zdeněk Troška a Filip Renč by nevěděli, kam dřív skočit. Tento bod programu jasně ukazuje, jakým směrem se chce strana profilovat. Běžná divadelní veselohra tak bude pravděpodobně o bílém Čechovi, který má rád svou vlajku, své pivo, svou manželku, která obdivuje jeho macho odér, a vše budou doprovázet národně laděné písně Aleše Brichty v podání dětského pěveckého sboru Rozsudek. Jediné pozitivum bych našel, a to jistotu, že by nehrozil comeback Sámera Issy.

Na závěr už se jen dozvíte, že Národní divadlo ovládá skupina uzavřených intelektuálů, kteří v něm provádí své divoké a zvrhlé experimenty, čemuž je pochopitelně třeba zamezit. Mimochodem, v textu se i ve zkratce mihne zmínka o tom, že Blok proti islámu chce zamezit šíření islámu v České republice, popřípadě jej rovnou zakázat (jen zatím neví, jak to přesně udělat), ale nenechme se zmást povrchním názvem. Jak se ukázalo, toto hnutí má daleko větší potenciál, jak z nás udělat naprosté šašky za zvuku Smetany, Janáčka, Dvořáka a Brichty.

Jakub Mikel
Jakub Mikel (Články)
Kryptosluníčkář, šéfredaktor a ostentativní metrosexuál. Je student žurnalistiky na FF UP. Trpí utkvělou představou, že je vtipný. Není, ale je správce oslího Twitteru.

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*