Nejnovější

Zradil Jidáš, maturanti, nebo školství?

Zdroj: vignette3.wikia.nocookie.net

Na sociálních sítích se po letošní státní maturitě z českého jazyka strhla lavina komentářů a hysterických záchvatů. Jak asi většina čtenářů zaregistrovala, mohl za to Jidáš Iškariotský. Novozákonní biblická postava, známá zradou Ježíše Krista, se objevila v jiném kontextu, než by leckterý maturant očekával, což je nečestné a nesportovní a hlavně naprosto marginální. 

Považuji za svatou povinnost ukázat milým čtenářům, jak vlastně slovutná a zrádná úloha vypadala.
22314_914791061918231_6187784812387763204_n

Masakr, co? Kontext zřejmý a počet hvězdiček navíc odpovídá počtu písmen ve jméně Jidáš (což na druhou stranu vede až k otázce, zda tím autoři nechtěli říci něco víc – Převorství sionské?). Průměrně inteligentní a informovaný jedinec se možná pozastaví, proč ho obtěžují podobnými drobnostmi a jede dál. Po letošní zkušenosti to však vypadá, že nikdo nikam nejede a bude se trucovat. Proč se vůbec pozastavujeme nad podobnou banalitou?

Protože část maturantů vyšiluje natolik, že sepisuje petice a jen lenost ve spojení s možností nadávat na facebooku jim brání vyjít do ulic s vidlemi a pochodněmi. Udělám jim tu službu a pokusím se o něco méně cyničtěji ponořit do celé problematiky a prozkoumat část kritických komentářů.

Náboženství a maturita z češtiny se nemíchají

První argument, proč Jidáš nepatří do maturity, staví na premise, že Jidáš je postava biblická, tudíž spojená s náboženstvím, tudíž v sekularizovaném státě, jako je ten náš, nemá co dělat v maturitě z češtiny (originální komentáře to podávají asi nějak takto – pyčo vole nejsu nějakej katolík abych znal bybly a Jídáše a vúbetsc). Takový argument se vyvrací snadno, neboť Jidáš skutečně má své neodmyslitelné místo ve Svaté knize, avšak jeho přesah do lidové slovesnosti a běžné konverzace je mohutný. Zmínky o Jidášovi nalézáme v běžných textech publicistických a co víc, také v popkultuře (například Arnolda J. Rimmera). Jako důkaz vlastně slouží samotná maturitní otázka, která odkazuje na seriál Jistě, pane ministře.

O něco spornější je však argument, vztahující se k samotnému principu úlohy. Jak souvisí doplnění jména s maturitou z češtiny? V tomto případě navíc přeci jen kontext mírně pokulhává. Zadání by se spíše hodilo do nějakého testu obecných studijních předpokladů, které vytváří společnost Scio k přijímačkám na vysokou školu. Abychom byli spravedliví, zde by se možná hodilo, přeci jen, uznat určitý nárok maturantů na stížnost. Ponechme stranou, že pokud student směřuje k maturitě, očekává se, že má alespoň základní povědomí o světě. Nicméně studenti se připravují na otázky pravopisné a čtou (alespoň část z nich) knihy z povinné četby. Nemyslím, že by měli být při maturitě z češtiny testováni z obecných znalostí. Proč? Protože státní maturita.

Státní maturita možná může za vaše “posrané” životy

Autoři testu pravděpodobně počítali s takovou variantou, ve které k maturitě míří žáci ambiciozní, směřující na vysokou či vyšší odbornou školu. Realita je taková, že dnes maturuje každý. Kámen úrazu spočívá v dvojím přístupu. Na jedné straně je ministerstvo školství a na druhé straně skutečný svět. Ministr Chládek, můj nejvíc nejoblíbenější ministr ve vládě, se ustavičně snaží povznést náš vzdělávací systém. Ostatně, abych mu měřil stejným metrem, neliší se od svých předchůdců. Dělá to však neobratně a ještě u toho debilně mhouří oči. Státní maturita má nadělit všem stejně a její obtížnost by tedy měla být adekvátní mainstreamu. Jenže úroveň škol, na kterých se k maturitní zkoušce přistupuje, se leckdy liší naprosto diametrálně. Pro maturanty z gymnázií (vím to, sám jsem loni zkoušku absolvoval) je státní čeština brnkačka. Co platí pro gymnázia, nemusí  platit pro většinu dalších vzdělávacích institucí. A pokud se na problematiku podíváme z tohoto úhlu pohledu, hned se nám Jidášův případ sype pod rukama.

Měli bychom znát základní pojmy, ale netestovat je

Můj názor na celou kauzu je takový, že patří k dobrým mravům znát některé postavy jak z Bible, tak z Koránu, nebo například starořeckých mýtů (další sporná otázka se týkala jména Pallas Athény). Názor, že můj zájem o historii a češtinu nemám právo cpát ostatním, je lichý už jen proto, že hovoříme o elementárních znalostech rozšiřujících naše povědomí o světě a umožňujících společenskou konverzaci na úrovni. Už třeba jen polemika, zda byl Jidáš zrádce, nebo neodmyslitelná determinující složka Ježíšova poslání vás může zabavit na pořádnou chvíli. A ještě něco mi leží na srdéčku. Za tuhle otázku mohl řešitel dostat dva body. Pokud ji nevyplnil, tak se mu maturita určitě nesložila a pokud složila, pak bych hledal problémy přeci jen někde jinde.

Jakub Mikel
Jakub Mikel (Články)
Kryptosluníčkář, někdejší šéfredaktor a ostentativní metrosexuál. Je student žurnalistiky na FF UP. Trpí utkvělou představou, že je vtipný.
  1. Jan Zubalík | 9.5.2015 v 17:11 | Odpovědět

    Otázka s doplněním Jidášova jména možná byla špatně nastavená, nicméně pořád to je otázka za 2 body (z 50), takže si myslím, že aféra Jidáš je naprosto nesmyslná a k pláči.
    Celá ta petice o maturitě je k pláči. Že prej mají málo času, říkali. 60 minut vs. 32 otázek? Málo času?

    • Jakub Mikel Jakub Mikel | 10.5.2015 v 15:58 | Odpovědět

      Nelze než souhlasit…když se začaly objevovat první zmínky o Jidášovi, tak jsem je považoval za vtip a troll. Až o pár hodinách zkoumání mi došlo, že se to vážně děje! :O

  2. Marek Tvrdý | 12.5.2015 v 10:05 | Odpovědět

    Mohl by mi autor píšící článek o maturitě z češtiny laskavě vysvětlit, co znamená jeho výraz “nejvíc nejoblíbenější”?

    • Jakub Mikel Jakub Mikel | 12.5.2015 v 10:14 | Odpovědět

      Mohl a dokonce na příkladu. Jako mladý, začínající lékař, měl jsem hrozně moc oblíbeného plyšáka. Pak jsem ve školce viděl, že ostatní děti mají také plyšáky, ale ne pěkné plyšáky, ošklivé plyšáky a ten můj byl prostě nejvíc nejlepší a nejoblíbenější. No a ministr Chládek nyní nahradil mého plyšáka, protože už jsem starší a moudřejší.

  3. Tomáš Bok | 31.5.2015 v 22:23 | Odpovědět

    Připadá mi vcelku humorné, že v jedné větě autor bagatelizuje maturitu z ČJ a v následující udělá hrubku, kterou by člověk s gymnaziálním vzděláním a se zájmem o češtinu asi udělat neměl. Zkrátka “těmato” určitě ne! :)
    Letos jsem z českého jazyka maturoval a dovolím si tvrdit, že 60 minut na 32 otázek bylo poměrně málo. Jidáše a poprsí Pallady bych dal stranou. Spíše mě zaskočila úloha, v níž bylo uvedeno, že mám najít v (poměrně dlouhém) výchozím textu všechny pravopisné chyby. Ale kolik? 1, 3, 5 či 10? A právě v takovýchto úlohách se ztrácely drahocenné minuty.
    Kdybych měl porovnat letošní didaktický test s tím loňským, tak je to 100 a 1. Loňský test byl opravdu triviální, a možná proto někteří maturanti 2015 podcenili přípravu. A zde se nabízí otázka, zda je možné se na didaktický test z ČJ vůbec připravit. Podle mého názoru by to možné být mělo.

    • Jakub Mikel Jakub Mikel | 1.6.2015 v 9:50 | Odpovědět

      Děkujeme za korekturu. Článek byl reakce na vlnu hysterie právě kvůli úlohám, které jste dal stranou. Státní maturity jsou už od samotného vzniku nedomyšlený a zbrklý projekt odsouzený ke každoroční oprávněné kritice. Souhlasím, že podobný koncept úlohy s hledáním chyb je naprosto zcestný a slušelo by se alespoň uvést požadované množství hrubek. Avšak jak jsem již zmínil, původním podmětem pro napsání mého článku se staly stížnosti na úlohu s Jidášem a věřím, že tématu jsem se držel. Nevyváženost maturit v jednotlivých letech a celý jejich koncept přísluší hodnotit spíše pedagogům, my OSLOVÉ pouze vybíráme drobné střípky. :)

Napište komentář

Váš e-mail nebude publikován.


*


Rozhoupali jsme se k nové publikaci. Objevte s námi Svět 3.9 Koupit