Svět plný očekávání: Proč muži nemohou být citliví a ženy musí být silné?

Genderové stereotypy jsou stále hluboce zakořeněny v naší společnosti. Tyto představy o tom, jak by se měli chovat muži a ženy nás omezují a brání nám v tom být sami sebou.

Mám kamaráda, který se na jakékoliv sešlosti při otázce ohledně jeho zájmů brání zmínit jeho dlouholetou vášeň pro romantickou literaturu a lyrické básně – protože to prý není dostatečně „chlapské“. S kritickou salvou se mimo jiné setkal také doma, kdy mu otec všechny jeho knihy vyházel a ostře řečnil: „Až si začneš lakovat nehty, tak poletíš z baráku i ty!“ Muži jsou i nadále vychovávaní k tomu své emoce skrývat, neprojevovat se a být chladní, protože to přeci budí image „silného chlapáka.“

Ženy na tom nejsou o moc lépe. Často jsou nuceny skrývat své ambice něčeho dosáhnout ve strachu z toho, že budou považovány za „nepříjemné, příliš dominantní furie.“ Zejména na sociálních sítích bývají vzkazy mužů se sebevědomím odporujícím standardům, doplněny o výzvu k opětovnému návratu žen k plotně.

A co výběr povolání? Ženy přece musí mít rády péči o děti a muži si libují v technice, že? Prvotní známky tohoto absurdního rozdělování na základě pohlaví se začínají projevovat už ve škole – dívky do osvěty o zdraví a chlapci do dílen. Proč bychom nemohli mít více chlapců ve výchově dětí nebo dívek v technických oborech? Stereotypy nám brání vidět potenciál každého jedince bez ohledu na pohlaví.

Stejně jako muži jsou i ženy často pod tlakem, musí být silnými i emocionálně stabilními zároveň. A když se jim to nepodaří? Jsou označovány za hysterky, nebo jsou kritizovány za nedostatečné profesionální úspěchy. Muži mohou mít kariéru bez toho, aby byli současně emocionálně inteligentní – proč tohle očekávání neplatí naopak?

A takhle bychom mohli pokračovat donekonečna. Ale abychom se vrátili k mému kamarádovi s vášní pro romantickou literaturu – nakonec si nehty nenalakoval, ale otec mu nakázal číst alespoň něco od Hemingwaye, aby měl „pravé chlapské čtení.“ A víte co? Na protest začal sám tvořit básně, kde tyto nesmyslné stereotypy boří. Jeden z jeho nejnovějších počinů například pojednává o Hemingwayově nenaplněné touze po nalakovaných nehtech. Otec o tom sice nemá tušení a kdyby měl, nejspíše by ho to sžíralo více než žraloci starého kubánského rybáře, kteří se ve slavné novele mlsně ženou za úlovkem.