Na TikToku točí videa o dezinformacích. „Média tuhle platformu nepokrývají, škodí si tím,“ říká novinář

Přestože mohla sociální síť TikTok být ze začátku místem plným krátkých videoklipů, na kterých lidé jen tančili a zpívali, postupně získala mnohem větší potenciál. O tom je přesvědčený novinář a redaktor serveru HlídacíPes.org Jan Žabka, který se dlouhodobě zabývá factcheckingem a datovou žurnalistikou. A se svými kolegy zde nyní spustil projekt věnovaný tématu dezinformací i jak se jim bránit. „Na TikToku působí jen zlomek českých médií. A jestli tam nepůjdeme coby novináři lidem naproti, tak někdo jiný určitě půjde,“ upozorňuje Žabka v rozhovoru pro Houpacího Osla.

Jak se dá v minutových videích efektivně veřejnosti vysvětlit, jak bojovat proti dezinformacím?

V minutovém projevu je možné říct zhruba 160 slov. Na informování o konkrétních tématech z oblasti dezinformací se to může zdát jako málo prostoru, ale je potřeba pochopit, že ta videa nemají za cíl obsáhnout veškeré aspekty tématu. Na to jde o příliš složitou problematiku. Každé minutové video věnujeme jednotlivému aspektu dezinformací, případně jednomu nástroji sloužícímu k jejich ověřování, jde o jeden díl skládačky.

Teprve celý profil, který bude obsahovat několik desítek videí, budeme moct vnímat za ucelenější vhled do oblasti. Téma dezinformací je stále aktuální a svým způsobem i atraktivní, přičemž se mu nikdo na této sociální síti aktivně nevěnoval.

Neočekávám, že u videí o dezinformacích budeme mít hned miliony zhlédnutí. Přeci jen je to edukativní obsah na ne úplně jednoduché téma, u kterého student po škole úplně vypne. Na druhou stranu věřím, že si to najde svou základnu diváku, kteří to budou šířit dál.

Narážím i na to, jestli tohle zkratkovité vysvětlování nemůže problematiku dezinformací naopak zhoršit.

Jedním z důvodů, proč jsem s tímto projektem začal, je to, že okolo falešných zpráv a manipulací koluje řada mýtů. Například o dezinformacích se mluví v poslední době všude, ale málokdo je dokáže definovat. Někteří si můžou myslet, že dezinformace vypouští i nějaký satirický profil na Facebooku, což ale vede k situaci, že cokoli, co není pravda, je považováno za dezinformaci: „Udělalo médium chybu? Šíří dezinformace! Děláš si ze mě srandu? Šíříš dezinformace!“ Takový přístup je problematický, protože tím rozšiřujeme definici pojmu a ztrácíme pojem o tom, čemu čelíme. Podle mě je to způsobeno tím, že se ten pojem jednoduše nadužíval. 

Proto se ale nechceme v těch videích věnovat pouze dezinformacím, ale i třeba rozdílům mezi jednotlivými typy nepravdivých informací a zpráv. Cílem je v tom udělat pro naše diváky pořádek, na základě ověřených definic a expertních pohledů.  

 
 @hlidacipes.org Chodí vám, vašim rodičům či prarodičům manipulativní řetězové e-maily? #FactFeed #Stars4media ♬ původní zvuk - HlidaciPes.org 
 
 

Musím ale dodat, že nechceme dělat nějaké žebříčky dezinformátorů a přesvědčovat někoho, co si má myslet nebo co má číst a koho nemá sledovat. Nabídneme definice, postupy, jak závadný obsah rozeznat, a nástroje k jeho ověřování. Je pak pouze na lidech samotných, jestli je budou využívat a zda nám budou důvěřovat.

Proč jste si vybral zrovna TikTok? 

TikTok má v Česku zhruba 1,5 milionu aktivních uživatelů, ale fungují tam pouze média jako Prima CNN, televize Nova a pár bulvárů. Chyběla mi tam aktivní účast médií, která já osobně považuji za informačně kvalitní. Tak jsme se dohodli v redakci HlídacíPes.org, že to můžeme zkusit sami. Přijde mi škoda, že se média zatím nevydala touto cestou, třeba změní brzy postoj.

Novináři v kleci z pozlátka

Že by novináři neměli být „zamrzlí“ jen na Twitteru, jste ostatně v minulosti zmiňoval i ve svém komentáři na HlídacíPes.org.

Jsou novináři, kteří fungují na Twitteru, Instagramu a Facebooku, ale TikToku se vyhýbají. Často to zdůvodňují tím, že nemají čas na další sociální síť.

Mám ale pocit, že se bojí a představují si, že tam jde jen o tančení a zpívání, na čemž ta platforma byla skutečně původně postavena. Případně, a tomu rozumím, nechtějí být propojení s čínskou sociální sítí. Ale jinak si to neumím vysvětlit.

Když se na začátku roku rozjel Clubhouse (sociální síť založená na skupinových hovorech, pozn. red.), novináři na něj naskočili s vidinou, že tady je nová sociální síť, kde budou moct vést konverzace na úrovni. Tehdy to byla bublina, která rychle splaskla, ale šlo o důkaz, že i novináři kapacitu na novou síť mají.

TikTok už není pouze trend, funguje zde dlouhodobě a jeho uživatelská základna v Česku roste nejrychleji ze všech síti. A jelikož obsah na této platformě konzumuje především mladá generace, a to i několik hodin denně, přijde mi smutné, aby jim za celou tu dobu na obrazovce nevyskočilo pár edukativních nebo informačních účtů, včetně těch novinářských. 

Jenže jakou motivaci by měli novináři mít, aby šli na TikTok?

V momentě, kdy by novinář začal na TikToku informovat kupříkladu o své kauze nebo tamním uživatelům přiblížil svou práci, tak se jeho žurnalistický obsah může dostat k úplně novým lidem. Ta sociální síť pro to potenciál má. Ale přiznávám, že vytvořit video na TikTok je náročnější než sdílet příspěvek na Twitteru. 

Pro zpravodajská média by mělo být motivací, že je v Česku skupina asi třiceti procent lidí, kteří vůbec nekonzumují zpravodajství a jsou to právě z části i lidé, kteří využívají aktivně sociální sítě. Pokud se aspoň nepokusíme pokrýt tu nejrychleji rostoucí síť a nepůjdeme těm lidem naproti, tak si škodíme a můžeme na to v budoucnu doplatit, protože někdo jiný těm lidem naproti určitě půjde. 

A kdo je vaší cílovou kategorií? 

TikTok využívají převážně mladí lidé do třiceti let, mezi nimi samozřejmě mnoho těch, kteří ještě nedosáhli dospělosti. Já si ale myslím, že i to je skupina, na kterou máme coby novináři cílit. Noviny by neměly být jen pro dospělého člověka, ale i pro mladé, kteří se do informačního prostoru teprve dostávají.

Jenomže podle statistik jsou to právě lidé starší 60 let a lidé bez maturity, kdo má nejnižší mediální gramotnost. Proto si říkám, jestli to není krok vedle, jestli byste neměl zacílit právě na tuto skupinu, která je ale úplně jinde.

Nesouhlasím s tím, že lidé nad šedesát let mají nejnižší mediální gramotnost. Mediální gramotnost se skládá z různých aspektů a například senioři mají oproti ostatním věkovým skupinám vyšší gramotnost v porozumění textu.

Pokulhávají pak trochu v orientaci mediálního obsahu na internetu. Mají totiž dlouhodobou zkušenost s médií, ale v minulosti byli zvyklí na určitý počet novin, které byly vedeny novináři.

Internet najednou umožnil, že se za novináře může vydávat kdokoli, i ten, kdo při práci na textu nenaplňuje novinářské standardy. Vlivem sociálních sítí se pak ještě více smazává rozdíl mezi novináři a laickou veřejností.

Média by se měla kontrolovat navzájem

Co je příčinou toho, že společnost neumí efektivně bojovat proti dezinformacím?

Dezinformace míří na živočišné pudy, vzbuzují v nás pocity strachu a frustrace. Když člověka negativní emoce přemůžou, může snadno uvěřit, že dochází k nějakému spiknutí elit nebo se na nás valí hordy migrantů, i když to není pravda nebo pro to nejsou žádné důkazy. Může se to týkat kohokoli, nehledě na vzdělání, věk či finanční situaci.

Sílou dezinformací totiž není ani tak jejich kvalita, ale kvantita. Pokud jste bombardováni tisícovkou různých zpráv o nějaké události, získáte rychle pocit, že ta oficiální verze přeci nemůže být pravdivá. Tomuto pocitu občas propadne každý, jsou ale i lidé, kteří se tak naučí přistupovat v podstatě k jakékoli oficiální informaci a vždy se postaví do opozice hlavnímu proudu. To je pak doprovázeno pocitem jistého disidentství a snahou nebýt ovce. 

Aby se to zlepšilo, je podle mě potřeba mít kvalitní média, která budou mít důvěru občanů. Tu si ale budou muset zasloužit neustále opakovanou kvalitní novinářskou prací. Pak by snad mohli lidé méně věřit dezinformačním médiím a alternativním zprávám.

Nedávný výzkum Český učitel ve světě médií ve svých závěrech uvádí, že 80 procent oslovených pedagogů během studia nemělo předměty, které by se zaměřovaly na mediální výchovu, přesto 47 procent z nich ji ve svých předmětech reflektuje. Nabízí se otázka, jestli za tuto neinformovanost mohou školy, které nevyučují mediální výchovu, nebo média samotná, která mají moc oslovit celkovou veřejnost.

Myslím si, že vina je na obou stranách. Podle mě je problém v tom, že lidé moc nechápou, co to znamená být novinář a jak to v takovém seriózním médiu funguje. To by měla dělat jak sama média, tak učitelé při mediální výchově, protože od toho se odvíjí v podstatě všechno ostatní, včetně pochopení problematiky dezinformací. 

Základem je pochopit rozdíl mezi tím, že si někdo něco neověřeného napíše na Facebook, a mezi tím, že médium vydá článek s informací, která musí být podle žurnalistických standardů ověřena z několika zdrojů a že nejde o práci novináře-jednotlivce, ale že se na výsledku podílí také nějaký editor a šéfredaktor.

Na to se nabaluje fakt, že u seriózních médií víme, kdo je financuje, kdo jsou autoři zveřejněných zjištění a že se na ně i čtenáři mohou obrátit s kritikou. To jsou první kroky k nějakému svědomitějšímu pohybu v informačním prostoru, které mohou odfiltrovat kvalitní informace od nekvalitních. 

To samozřejmě neznamená, že žádná seriózní média nedělají chyby. Dělají. Ale od těch neseriózních by je mělo odlišovat to, že jsou ve svých chybách transparentní a umí za ně přijmout zodpovědnost. Kvůli tomu tady musí být další média, která na tyto chyby poukazují. V Česku se to moc nedělá a za mě je to potřebné.

Není pro média téma mediální výchovy paradoxně těžko uchopitelné?

Ono to je obecně složité téma, protože zahrnuje spoustu různých směrů a postranních vchodů a východů. Nedokážu nyní říct, jak česká média informují o mediální výchově.

Co se týče ale toho, zda by lokální média měla „mediálně vychovávat“ společnost, tak myslím, že to je neoddělitelná role. Otázkou je, jak to dělají. V ideálním případě by totiž měla vzdělávat právě svou kvalitní žurnalistickou prací v souladu s mediálně etickými pravidly. 

Školy dezinformace reflektují. Neučí ale, jak vyvracet

Vraťme se ještě ke školám. Zastupujete roli učitele? 

Učitel je člověk, který se studentem tráví několik hodin týdně a má k němu mnohem bližší vztah. Přestože náš tiktokový účet bude informativně-edukativní, není jeho cílem roli učitelů suplovat.

Byl bych rád, kdybychom v budoucnu třeba některým učitelům posloužili jako podpůrný materiál s tím, že jsme lidé, kteří se tím v praxi zabývají.

Žurnalistiku jste studoval a pořád studujete. Do jaké míry se věnují tématu dezinformacím na českých katedrách žurnalistiky?

Myslím si, že každá taková katedra v Česku nějakým způsobem reflektuje oblast dezinformací. Je to tak rozsáhlé téma, že nelze ignorovat.

Co mi ale v Česku chybí, jsou přidružené předměty, které by se zabývaly využíváním otevřených zdrojů k ověřování informací. To je téma, které novinář nevyužije jen k ověřování informací nebo dezinformací, ale i v oblasti investigativní či datové žurnalistiky.

Měla by kvůli mediální gramotnosti více fungovat spolupráce mezi katedrami žurnalistiky a pedagogickými fakultami?

Umím si to představit, ale netuším, zda taková spolupráce reálně už neprobíhá. Za mě by bylo přínosné, aby každý předmět na pedagogické fakultě měl do specifických témat vhled někoho z praxe. A zrovna u médií to je jednoduché.