Syrští rebelové svrhli Asadův režim. Rychlostí blesku obsadili tři klíčová města a pak i Damašek

Foto: ahmed akacha | pexels.com

Města Aleppo, Hamá, Homs a teď i Damašek padla do rukou syrských vzbouřenců. Tuto nečekaně efektivní operaci začali 27. listopadu a nyní už oslavují v ulicích hlavního města. Režim padl. Diktátor Bašár al-Asad je na útěku.

Jen málokdo předvídal, že se válečná situace v Sýrii změní takhle náhle. V roce 2016 Syrské ozbrojené síly, vedeny režimem Bašára al-Asada, vkročily do města Aleppo a vyhnaly odtamtud vzbouřenecké milice. Tehdy by se nenašlo mnoho válečných analytiků, kteří by tvrdili, že se tito rebelové ze své porážky ještě někdy vzpamatují. Od roku 2020 fronta na severu země víceméně zamrzla a v důsledku jiných krizí, jako byla covidová pandemie a ruská agrese na Ukrajině, se na tento dlouhotrvající konflikt téměř zapomnělo. Ovšem nyní, skoro na výročí bitvy o Allepo, se karty naprosto a fatálně obrátily.

V bleskurychlé vojenské operaci se těmto samým vzbouřencům totiž podařilo město dobýt zpátky a během necelých dvou týdnů zvládli také převzít kontrolu nad městy Hamá a Homs. 8. prosince Britská rozhlasová společnost BBC informovala, že rebelové zaútočili na hlavní město Damašek a brzy ho dobyli.

Předchozí průběh

Ofenzíva povstaleckých skupin směrem na Aleppo začala 27. listopadu a za pouhých jedenáct dnů dosáhla naprostého vítězství. Syrské ozbrojené síly se dlouho pokoušely zastavit jejich postup, ovšem nakonec se jejich vzdor zlomil. Bašár al-Asad se před několika dny krátce objevil v Moskvě na konferenci s Vladimirem Putinem, který mu slíbil další vojenskou pomoc. Ovšem ruská flotila se podle zprávy webu navalnews krátce nato stáhla ze své tamější námořní základny kvůli nebezpečí jejího obsazení. To samé udělaly iránské pozemní jednotky. Povstalci poté vtrhli do Damašku a zajistili ho překvapivě bez velkého krveprolití. Bašár al-Asad uprchl ve svém letadle do Moskvy, kde mu byl podle ruské zpravodajské agentury TASS poskytnut azyl.

Kdo tu vlastně proti komu bojoval?

Na jedné straně byly Syrské ozbrojené síly, které byly oficiální armádou Sýrie a přijímaly tak rozkazy od vládnoucí strany Baas (Socialistická strana arabské obrody) a od prezidenta Bašára Asada, jehož vláda se už od jeho nastoupení v roce 1999 projevovala jako vojenská diktatura. Bašára podporovalo velké množství teroristických organizací, jako Hizballáh nebo Al-Káida. Na jeho straně také bojovaly jednotky Ruska a Íránu. Tato vojenská koalice se už od roku 2011 pokoušela potlačit ozbrojené povstání protivládních skupin a to i chemickými zbraněmi.

Na druhé straně stála Svobodná syrská armáda, která povstala proti režimu Bašára Asada po krvavém potlačení protestů během arabského jara v březnu 2011. Nyní funguje spíše jako zastřešující organizace pro skupiny, které se pokoušely svrhnout Asadův režim, nejvýznamnější z nich je jednotka vojáků a vojenských důstojníků, kteří po vypuknutí občanské války dezertovali ze Syrských ozbrojených sil. Údajně bojují za demokracii a syrský nacionalismus. Mezi neoficiální spojence a podpůrce této organizace patří:

• Lidové obranné jednotky (milice kurdských obyvatel) (YPG a YPJ), které se snaží o vybudovaní Kurdistánu – společného státu pro kurdský národ.
• Turecko (které však v roce 2016 provedlo invazi do severních kurdských oblastí, a jsou tak prakticky nepřáteli Kurdů).
• Británie, Francie, USA a Saudská Arábie (převážně finanční a materiální podpora).

Vyhlídky do budoucna

V tento náhlý epilog Asadovy vlády úpěnlivě doufaly celé tisíce utlačovaných Syřanů. A co dál? I přes nynější optimistické nálady tu hrozí jisté nebezpečí, že vítězná strana bude nevědomky kráčet v diktátorových šlápějích. Velitel Svobodné syrské armády Abu Mohammed al-Golani, sice tvrdí že jeho cílem je nastolení více svobodného státního uspořádání, ale co přesně tím myslí, to se ještě dozvíme.