Spisovatelka Lednická bojuje za památku zaniklého města, developeři touží po průmyslové zóně

Již delší dobu se v mediálním prostoru řeší kauza ohledně výstavby nové průmyslové zóny poblíž historicky cenného území Staré Karviné ve Slezsku. Ze zaniklého města zbyla pouze jedna budova, takzvaný „šikmý kostel“, který proslavila současná spisovatelka Karin Lednická. Ta se vyjádřila proti podnikatelským plánům spojeným mimo jiné i s miliardářem Zdeňkem Bakalou.

Českou společností již několik měsíců rezonují plány o výstavbě rozsáhlého průmyslového centra na historickém území zaniklého hornického města Karviná. Developerská společnost Panatonni ve čtvrtek 21. listopadu zveřejnila podrobnosti o projektu. Ten se má dle plánů uskutečnit již v roce 2026, kdy chce společnost začít s výstavbou. Stavba však zasahuje do archeologicky cenného území, kde se nacházelo středověké město. Za druhé světové války se navíc nedaleko od oblasti vyskytovaly dva nacistické pracovní tábory.

„Je alarmující, že by se toto území s čerstvě zhojenou přírodou mělo znovu stát cílem průmyslových záměrů, které nevyhnutelně povedou k opětovné devastaci regionu,“ vyjádřila se k developerským plánům Tereza Ondruzsová, předsedkyně spolku Stará Karviná. Průmyslové haly by měly zaujmout místo na pozemcích, které vlastní Asental, společnost podnikatele a miliardáře Zdeňka Bakaly. Ten se dříve podílel na privatizaci OKD (Ostravsko-karvinské doly), která mnohým obyvatelům způsobila finanční ztráty spojené s pronájmem bytů.

Lednická protestuje, stavět na historickém území je podle ní zločin

Proti plánům na zastavění zmíněné oblasti silně vystupuje spisovatelka Karin Lednická, kterou mimo jiné 28. října ocenil prezident Petr Pavel státním vyznamenáním za „navrácení identity hornickému Karvinsku.“ Lednická se proslavila především svou trilogií Šikmý kostel. Trilogie s podtitulem „Románová kronika ztraceného města“ pojednává právě o zaniklé Karviné a těžkém hornickém životě místních obyvatel. Podrobným bádáním a rozhovory s pamětníky se Lednické podařilo věrně zrekonstruovat historické události regionu, který se v současné době potýká s dalšími těžkostmi. „Region, který byl po téměř dvě stě let hospodářským tahounem, je v současné době zničený, zdecimovaný, a co hůř, na obzoru se zatím nerýsuje nic, k čemu by se dalo upínat s nadějí,“ komentuje aktuální situaci Lednická.

I mezi obyvateli Karvinska se zdvihá značný nesouhlas. Průmyslové haly mají totiž vyrůst na dohled od jediné zachované budovy zaniklého města – kostela svatého Petra z Alkantary. Ten je i hlavním symbolem románů Lednické – je jediným pozůstatkem města, které bylo za komunistického režimu kvůli těžbě uhlí srovnáno se zemí. I tak jej ale těžební průmysl znatelně zasáhl. Kostel je nakloněný a oproti původnímu umístění se kvůli poddolování propadl o celých 37 metrů.

Podpora společnosti Pannatoni a vlastníka pozemků Bakaly přichází především od karvinského primátora Jana Wolfa, který jde proti žádostem památkářů, aby se oblast nezastavovala moderními budovami. „Lidé chtějí v Karviné najít kvalifikované uplatnění, chtějí žít v prosperujícím městě a chtějí vyšší životní úroveň. Příchod investora tento cíl přiblíží realitě,“ míní Wolf. Karvinsko se dlouhodobě potýká s vysokou měrou nezaměstnanosti a Wolf vidí v projektu příležitost pro snížení odlivu mladých lidí z regionu. Podle průzkumu na karvinském gymnáziu plánuje v rodné Karviné zůstat jen 8 % dotázaných. Příchod investora by podle primátora Wolfa měl tento negativní trend zmírnit. Lednická s Wolfem nesouhlasí – plánovaná průmyslová zóna podle ní vyšší životní úroveň ani lepší profesní uplatnění nenabídne.

Rozkvět i likvidaci města mají na svědomí rozsáhlá ložiska uhlí

Na tiskové konferenci, která se týkala plánované průmyslové zóny, Wolf prohlásil, že výstavbu nelze přesunout na jiné místo, protože žádné neodpovídá požadovaným sto hektarům. Tvrzení, že Karviná nedisponuje jinou plochou o nutné velikosti, není podle Lednické pravdivé. „V blízkosti historického centra Karviné leží plocha, která nabízí potenciálnímu investorovi stejnou dopravní obslužnost a developerovi navíc skýtá nezpochybnitelné výhody,“ argumentuje Lednická proti Wolfovu vyjádření. Rozhovor o upřesnění dané problematiky primátor Wolf dlouhodobě odmítá, přistoupil pouze na psanou konverzaci.

Jestli Starou Karvinou čeká další změna, není ještě zcela jisté. Prudký rozvoj města nastal s objevem rozsáhlých zásob černého uhlí. Jeho masivní těžba se však městu stala i osudnou. Jak vyjadřuje Lednická v závěrečném díle Šikmého kostela: „Uhlí jako zdroj bohatství, ale pak i zmaru.“ Objevená ložiska skýtala pro obyvatele dobré pracovní možnosti, těžba však způsobovala narušování konstrukcí domů a klesání terénu. Po roce 1948 se komunistický režim, pro něhož byl těžký průmysl prioritou, rozhodl město postupně zcela zlikvidovat, aby mohla těžba probíhat efektivněji.

„Bylo tam krásně, místo mého mládí. Bydleli jsme kousek od školy a ty ulice v duchu vidím dodnes. Na původní místo nejezdím, protože je to tam k nepoznání,“ vzpomíná na Starou Karvinou Jiří Durczok, jeden z posledních pamětníků zaniklého města. Stará Karviná, která v 30. letech 20. století čítala přes 20 tisíc obyvatel, tedy postupně zmizela a zanechala po sobě jen „šikmý kostel“ a několik nenápadných připomínek, že se zde kdysi nacházelo městské centrum.