Šťastní, uřvaní a polití pivem. Jak jsme se vydali na koncert Within Temptation v Praze

Nizozemská metalová skupina Within Temptation řadící se k metalovým skupinám s výrazným ženským elementem, tedy ženskou frontmankou, vydala další album s názvem Bleed Out, se kterým je momentálně na turné. Své osvědčené, ale i nové hity dovezla do Sportovní haly Fortuna v Praze. S nimi zahrála i Tarja, bývalá zpěvačka z Nightwish a Alex Yarmak, se kterým mají nový singl. Předskokany dělaly žánrově podobné kapely Blind8 a Annisokay.

I když jsem mnohažánrový člověk, na podobný koncert bych se sama od sebe možná v životě nedostala. Jenže Within Temptation je oblíbená kapela mého kluka a jejich tričko nosí téměř neustále, tak jsem koupila lístky. A přímo u pódia, ať to stojí za to.

Koncert se konal ve čtvrtek 24. října, to je sice pro mě den školou povinný, ale buďme k sobě upřímní, kdo si párkrát (a někteří možná víckrát) místo přednášky nepovyrazil? Já se považuji za šprta a podobné výstřelky dělám minimálně, ale co byste pro lásku neudělali.

Jakožto pro Moraváky je pro nás Praha neschůdné město, a tak byl stěžejní hotel, bez něhož bychom na koncert nemohli. Nebo možná mohli, ale takový punker nejsem. Při hledání toho správného hotelu jsem křičela možná víc, jak posléze na koncertě, ale ve výsledku to byl úplně normální hotel za přijatelnou cenu. No a protože jsme mohli bydlet, lítačka byla ready, přítel si vzal Within Temptation tričko a já se hodila do toho nejvíc metalového outfitu, razilo se.

Metaláci v černém

Metrem jsme tam byli šupem dupem a už v Holešovicích jsme viděli známé tváře. Přesněji řečeno, ty lidi jsme neznali, ale podle jejich oblečení bylo naprosto jasné, že mají stejnou cestu. Ani vám nebudu psát, jak moc mě bavily ty trapné vtípky „kam to všichni jedou?“

Před samotnou Sportovní halou už bylo dost lidí, všichni v černém. Nevybavuju si, že bych za celý koncert potkala někoho, kdo na sobě nemá něco černého, kromě brigádníků v bufetu. Koncert byl rozdělený na sekce a podle toho se řadilo už před halou, abyste dostali správný pásek na ruku. Bylo to trochu nepřehledné, nevěděli jsme, do kterého vchodu jít, ale stačilo poslouchat lidi kolem sebe, abychom na to přišli.

Já byla ve Sportovní hale poprvé a byla jsem unešená z toho, jak velké to je. Takže než začal koncert, musela jsem si to tam projít pomalu od půdy po sklep, ale to už je moc velká hyperbolizace. Chvilku mi taky trvalo, než jsem přišla kudy se jde do naší sekce, ale stačilo projít kolem security mužů u nějakých plotků a pozorovat, jestli mě nezastaví. Nezastavili, šla jsem správně a měla správnou barvu náramku. Takže teď hurá si najít místo.

Nadupaný koncert

Přibližně půl hodiny před začátkem už naše sekce stání před pódiem byla dost narvaná. Takže jsme nestáli úplně u pódia, ale kousek od plotku, který dělil sekce na stání u pódia a jen na stání. Díky mé výšce jsem s tím neměla problém, ale můj přítel občas neviděl, protože není zas tak vzrostlý. Ale tak hlavně, že šlo slyšet a já mu aspoň popisovala, co se ve předu děje.

Jako první předskokani hráli Blind8. Při jejich nástupu jsem přemýšlela, co novodobé metalové skupiny mají se slepotou, jelikož se mi asociačně vybavili finští Blind Channel. Nemějte mi to za zlé, nejsem zas tak metalově neznalý člověk, ale z Blind8 vypadal nejvíc metalově jen zpěvák. A dělaly to dlouhé vlasy a černé hluboce střižené volné tílko. Na můj vkus měl vysoko posazený hlas a zpíval jak mánička, ale jinak se mi jako kapela líbili. I v celku zaplněné Fortuně pár lidí pokyvovalo, ale nebyl to žádný šrumec. Jednalo se totiž o první kapelu, která mimochodem pochází z Ukrajiny, na což během svého vystoupení poukázali. Promítli i QR kódy na finanční pomoc.

Další kapelou byla Annisokay, kde nevypadal metalově ani jeden člen, za to jeli dobré perdy. A možná se není čemu divit, jelikož se jedná o německou post-hardcorovou kapelu. S vědomím, že je tolik lidí nezná, zahrnuli i do repertoáru něco, u čeho věří, že zná naprosto každý. Větší radost už jsem mít nemohla, protože zahráli One Step Closer od Linkin Park, takže jsem to tam pořádně zbořila. Celkově si myslím, že jsem svým spolustojícím udělala ohromnou radost svým zpěvem a metalovým a dalším hulákáním. Sama jsem byla překvapená objemem svých plic, ale moje máma vždycky říkala, že jsem byla uřvané dítě. A ještě stále jsem, jak to tak vypadá.

Hlasivky, mekáč a čaj

A teď to hlavní – Within Temptation. Nemám je tolik naposlouchané, ale to, co znám, hráli, takže spokojenější jsem být nemohla. Frontmanka Sharon měla na první písničku We Go To War nasazenou zlatou spektakulární škrabošku s dlouhými ostny, takže to vypadalo trošku i jako korunka a bylo to velmi efektní. Na další skladby už ji neměla, tipovala bych, že v rámci pohodlí.

Z hraných skladeb bych vypíchla Reckoning, kterou v originále mají s Jacobym Shaddixem. Ten na tomto koncertě nebyl, a protože tak v písni chybělo metalové hulákání, s radostí jsem se toho ujala (spolustojící měli zase radost určitě). Dále Paradise, které mají společně s Tarjou, která je na tomto turné jako host. Takže si s nimi ještě zazpívala The Promise a sama zapívala svoji píseň I Feel Immortal. Dalším hostem byl Alex Yarmak, se kterým mají píseň A Fool’s Parade. Stejně jako první kapela, i Alex je z Ukrajiny, takže také poukazoval na tamější situaci. To, že Within Temptation vybrali jako předskokany a hosta interprety z oblasti postižené válkou, není žádným překvapením. Jejich repertoár dost zahrnuje válečnou tématiku a reagují na světové dění.

Po velmi vydatném, a hlavně užitém koncertě jsme se velmi zaplněným metrem vydali zpátky na I.P. Pavlova, kde je mimochodem mekáč do čtyř do rána. Takže naše cesta mířila tam. Já si dala k menu mátový čaj, abych byla posléze schopná mluvit, jelikož mě v sobotu čekala derniéra a na koncertě jsem to přehnala tak, že mi sám od sebe přeskakoval hlas. Mátový čaj zachrání všechno a hlasivky jsem měla nakonec zcela v pořádku.