Případ Gisele Pelicot: symbol boje proti sexuálnímu násilí

Ve francouzském Avignonu začal 2. září 2024 soudní proces se dvaasedmdesátiletou Gisele Pelicot. Žena, která se postavila svému bývalému manželovi Dominiquovi Pelicotovi a dalším 50 obžalovaným mužům, je nyní tváří boje proti sexuálnímu násilí ve Francii. Soudní proces rozplétá pavučinu případu, který se ve Francii odehrával téměř 10 let.

Mezi lety 2011 a 2020 podával Dominique Pelicot své manželce bez jejího vědomí lék proti úzkostem Temesta, který ji uváděl do stavu blízkému bezvědomí. Zatímco byla pod vlivem léku, Pelicot ji nabízel cizím mužům k pohlavnímu styku na internetových stránkách. Každý z nich dostal od Pelicota v textové zprávě pokyny, které museli dodržovat – umyté a zahřáté ruce, žádné silné vůně apod. Mezi pokyny nepatřilo použití ochrany. Gisele dnes trpí několika sexuálně přenosnými chorobami.

Když Dominique Pelicot své jednání poprvé veřejně přiznal u soudu 17. září 2024. Tvrdil, že toho lituje a žádá o odpuštění: „Jsem vinen. Znásilňoval jsem stejně jako ti, kteří tu sedí,” řekl s odkazem k dalším obžalovaným. „Všichni to věděli a nemohou tvrdit opak… Je mi líto, co jsem provedl, a žádám o odpuštění, přestože je to neodpustitelné,“ dodal.

Podle videozáznamů, které si Dominique Pelicot pořizoval, se na znásilnění podílelo nejméně 83 mužů, z nichž bylo pouze 51 identifikováno. Celkem 10 mužů se do domu Pelicotových vracelo opakovaně, uvedla pro Vinohradskou 12 novinářka a redaktorka Deníku N Denisa Ballová. Sám Pelicot uvedl, že celá skupina mužů věděla, že je jeho žena v bezvědomí, a přesto se rozhodli jednat. Někteří obžalovaní však tvrdí, že byli uvedeni v omyl a že považovali znásilnění za sexuální hru. Podle právníka Gisele Pelicot Stéphana Babonnea je případ tak šokující, že veřejnost snad už nikdy nebude moci říct: „Nevěděl jsem, že to bylo znásilnění.“

Z anonymity na veřejnost

Případ se začal rozplétat na podzim roku 2022, kdy na sebe Dominique Pelicot přitáhl pozornost policie poté, co byl přistižen při nevhodném chování a obtěžování žen v supermarketu. Při domovní prohlídce policie objevila tisíce videí a fotografií, které svědčily o dlouholetém zneužívání jeho manželky. V počítačích nalezli soubor označený jako „Abus“, což v překladu znamená „zneužívání“, obsahující desítky tisíc snímků a videí znásilňování. Každý ze souborů byl označen jménem a věkem pachatele spolu s datem. Soubory tak výrazně usnadnily práci policii.

Gisele Pelicotová, která původně během vyšetřování vystupovala anonymně, se rozhodla zveřejnit své jméno a podělit se o svou zkušenost veřejně. „Chci, aby hanba změnila strany,“ prohlásila. Svou otevřeností si přeje prolomit stigma a dodat odvahu dalším ženám, aby se nebály mluvit o podobných zážitcích. Zatímco veřejnost i soudní síň čekají na rozhodnutí, které je plánováno na 20. prosince, advokátka Pelicotové Béatrix Zavarro zdůrazňuje, že její klientka usiluje o spravedlnost, nikoli o pomstu.

Tento případ znovu oživil diskuzi o definici znásilnění ve francouzském trestním právu. Podle stávající legislativy musí oběť prokázat, že pachatel použil násilí, nátlak, výhrůžky nebo moment překvapení. Skupina poslanců nyní navrhuje změnu, která by znásilnění definovala jako akt, k němuž nebyl dán souhlas. Tento koncept, běžný v mnoha zemích Evropské unie, Francie dosud odmítala.