Letní filmová škola 2024: Zahradníkův rok – sousedské naschvály vyvedené do krajnosti

Další z výběru českých a slovenských novinek promítaných na Letní filmové škole v Uherském Hradišti byl film Jiřího Havelky natočený na základě reálných událostí s inspirací knižní předlohy Karla Čapka. Na rozdíl od Havelkových předchozích děl jako jsou Vlastníci nebo Mimořádná událost není Zahradníkův rok komedií, ale spíše dramatem, které může být místy tísnivé.

Hlavní roli zahradníka, který si v poklidu s manželkou vede zahradnictví, ztvárnil Oldřich Kaiser. Jeho role je mlčenlivá a za celý film řekne jedno jediné slovo. Není to na škodu, dotváří to příběh a velká mluvnost by ani k této postavě neseděla. Divák si ale k takovému postoji musí najít cestu.

Nejvíc toho namluví vypravěč, který předčítá pasáže z Čapkovy knihy. Ve filmu, stejně jako v knížce, je znázorněn celý rok. Ke každému období je předčítána daná pasáž. Toto předčítání se diegeticky přelíná do filmu, když ho zahradník poslouchá společně s manželkou z rádia.

Kromě střídání ročních období, dochází ve filmu k jakési cykličnosti se styčnými body. Tato cykličnost může představovat jistou formu stereotypu a zvyku, ve kterém se manželský pár zahradníků cítí dobře. Tuto cykličnost zde znázorňují hlavní jídla dne. Na snídani jsou to pokaždé vajíčka, k obědu je to pokaždé maso z domácího zvířete jako husa nebo králík, k večeři namazaný chleba s dary ze zahrádky. Na těchto scénách se krásně ukazuje, jak je pár se svým menším hospodářstvím soběstačný. Soběstačnost je pak narušena událostmi, které donutí zahradníkovu manželku jít do obchodu.

Za tyto události je zodpovědný nový majitel zámečku v sousedství. Ten má za cíl zámek i s okolím renovovat za veškerou cenu, a proto chce okolní pozemky odkoupit do svého vlastnictví. Ve skutečném příběhu Reného Mandyse, který byl pro tento film inspirací, je soused ruského původu. Havelka celou ruskou linku vyhodil, jak jsme se dozvěděli z úvodu k filmu od Jaroslava Sedláčka. V Havelkově snímku se tak se sousedem ani nesetkáme a hlavní zápornou, či dokonce záškodnickou roli nese zaměstnanec security služby ztvárněný Štěpánem Kozubem.

Nervy drásající byrokracie

Zahradník odmítá své zahradnictví prodat i přes nabídku, díky které by byl schopný začít zcela znova podle slov dotěrného makléře. To se novému sousedovi nelíbí, a tak začne dělat zahradníkovi extrémní naschvály až do toho bodu, kdy zahradník skončí v nemocnici.

Než k tomu dojde, snaží si s odporným přístupem svého nového souseda poradit po svém. Chodí na úřad, ale byrokracie se táhne, nic se neděje. Policie nic neřeší, protože se nemá od čeho odpíchnout. Zahradník trpí, ale nechce se nechat skolit. Svojí pílí a kutilstvím hledá cesty, jak si poradit sám. I tyto jeho snahy nakonec začne soused kazit.

Nakonec to dojde do fáze, kdy je zahradník zlomený a když se rozhodne konečně pozemek prodat, nemá soused zájem. Jeho manželka se snaží znovu kontaktovat dotěrného makléře, který před tím k nim neustále jezdil se přesvědčit, že si to nerozmysleli. On ale pokládá telefon se slovy, že jejich soused již není nadále jeho klientem a nemají ho kontaktovat.

Celkově zápletka graduje pomalu a postupně. Film ve vás může vyvolávat pocity frustrace a zhnusení z toho, jak to v našem státě funguje. Zároveň může být snadné se v některých ohledech do zahradníka snadno vcítit, protože podobné situace, hlavně na úřadě, každý z nás minimálně jednou zažil. A navíc lidem, kteří mají hrozné sousedy, tento pocit bezvýchodnosti může být velmi povědomý.