Letní filmová škola 2024: Zápisník alkoholičky – silný příběh převedený na filmové plátno

Zápisník alkoholičky je další z filmů, který bylo možné vidět na Letní filmové škole v Uherském Hradišti v sekci českých a slovenských novinek. Film je inspirován skutečným příběhem Michaely Duffkové a natočen podle její knižní stejnojmenné předlohy. Hlavní roli ztvárnila Tereza Ramba a snímek režíroval Dan Svátek. Oba se dostavili na besedu po promítání společně s kameramanem Jakubem Šimůnkem a hudebníkem Jakubem Königem.

Ve filmu sledujeme příběh Míši, která propadne alkoholu. Nejdříve vypadá všechno nevinně. Začne vztah s Ondřejem, sestěhují se, mají spolu miminko a vezmou se. Vše není ale tak úplně idylka. Míša bydlí s Ondřejem u jeho rodičů ve dvoupatrovém domě, kde mají vlastní patro. Michaela ovšem nevychází s tchýní, která má potřebu jí pořád do něčeho kecat nebo dávat nevyžádané rady. V Míši se kumuluje stres nejen z tchýně, ale i z Ondřejovy věčné nepřítomnosti, a tak si občas takříkajíc přihne. Pohár ovšem přeteče na jejich vlastní svatbě, kde se Míša totálně ztříská. Tchyně samozřejmě neodolá situaci komentovat.

Pak život tak nějak postupuje, na Míšu se to trochu sype, vymyká se jí kontrola nad alkoholem. Lže okolí a možná i sama sobě, že toho tolik nevypila. Schovává si alkohol do lahví od sirupů, dochází ke slovním střetům s Ondřejem, které se nejdříve týkají toho, že nějak rychle ubývá financí. Tchyně je všímavá víc než Ondřej a začne na Míšin problém s alkoholem upozorňovat. Ondřej si to ale nechce připustit.

Situace musí značně vyeskalovat, aby byla Míša schopná si připustit, že potřebuje léčbu. Na jejím příběhu jde dobře vidět, že ten, kdo si nechce pomoct sám, tomu pomoci ani není. Ale vede k tomu trnitá cesta.

Utíkám se schovat do lesa

Příběh je ve filmu předložen chronologicky s občasnými snovými střihy, kdy je Míša „v opojení“ a ve svém snu se nachází v lese, kam utíká i ve skutečném světě před problémy. Tento stav by se dal přirovnat k hořečnatým snům, i když se může jednat o srovnání velmi chabé.

Tyto prostřihy do vnímání světa z Míšina pohledu nám pomáhají se do jejích pocitů více vcítit. Sama Tereza Ramba, která Míšinu postavu ve filmu ztvárnila, se při následné besedě svěřila, že po natáčení jedné z těchto scén sedla do auta a odvezla svou blízkou osobu na léčení.

I Míša se z toho dostala, ale nebylo to snadné. O to víc film zasáhne, když víme, že Míša je reálná osoba, která si tímto trápením prošla. Film je skvěle natočen a příběh je podán dost důrazně, ale zároveň s menší dávkou citlivosti. Otevřený konec nechává divákovi prostor k domýšlení. Sám režisér Dan Svátek na Letní filmové škole řekl, že je to otevřené jako s alkoholem. Že nikdo nemůže říct, i když se z toho dostal, že je stoprocentně vyléčen.