Ředitelka Institutu Ochrany práv občanů požaduje deukrajinizaci a denacifikaci ČR

Na Twitteru se dějí věci a kde jaký tweet budí vášně. Třeba ten od Nely Liskové, která už má za sebou několik dezinformačních eskapád, a navíc se označuje za zastupitelku Doněcké lidové republiky. Lisková uveřejnila tweet s fotografií Volodymyra Zelenského s ne moc milým textem.

„Doufám, že každý, kdo podporuje tuto nacistickou zrůdu a jeho stoupence, ponese plnou zodpovědnost. Deukrajinizace a denacifikace ČR, to bude náš úkol!“ hlásá Lisková na Twitteru. Akorát zapomněla specifikovat čí úkol by to vlastně měl být. Dalších prorusky smýšlejících separatistů jako je ona? Či snad všech občanů? Nebo jen její komunity na Twitteru? Možná jen mluvila v královském plurálu a toto břemeno vezme na sebe ona sama.

A jelikož máme zápornou postavu, nesmí chybět klaďas. V tomto příběhu je jím bývalý ministr kultury Daniel Herman, který neváhal a nahlásil Liskovou za tento její výrok na policii. Nejedná se totiž ani o první pdoobný výstřelek. Na její Twitter se dá najít mnohem víc materiálu. Hlavně se jedná o protiukrajinské výroky a házení hnoje na Západ. Ono, kdyby šla Lisková kydat skutečný hnůj, byla by přece jenom pro společnost užitečnější.

A ne, že by se nesnažila. Založila například Institut Ochrany práv občanů, na jehož webovkách dokonce píše, že cítí morální povinnosti pomáhat lidem, kteří jsou postiženi válkou či jakkoliv jinak. Deukrajinizace ovšem není zrovna standartní postup, jak pomoci lidem. Ale toto zřejmě paní Liskovou netrápí.

Sice má svůj institut na ochranu práv, ale se soudem má bohatější zkušenosti jako obžalovaná. Letos Liskové soud například nařídil odškodnění pro místopředsedkyni Sněmovny a pirátce Olga Richterová, a to ve výši 50 tisíc korun. Lisková o Richterové šířila na internetu nepravdivé informace, kvůli kterýmž čelila Richterová útokům na sociálních sítích a výhružkám. Tolik k nějaké ochraně práv.

Ale Liskové se musí nechat, že její institut má fakt šest skvělých bodů, čím se zabývá a co jsou jeho cíle. Například bod 2: „Institut bude společensky užitečnou činnost vykonávat ve prospěch fyzických osob z různých cílových skupin jak věkových, tak sociálních. Bude podporovat vzdělávání mládeže a dětí k vlastenectví, spravedlnosti, znalostem v oblasti historie a úctě k národu.“

Přeloženo, že institut tuto svoji bohulibou činnost bude vykonávat ve prospěch jen určitých fyzických osob, nejlépe těch, kteří volí SPD a poslouchají Ortel, jsou orientovaní na Východ a nechtějí Ukrajince na našem území. A úcta k národu? Jenom k tomu českému a žádnému jinému.

Pak ještě kolečkem myši sjedete o kousek níž, kde na vás bafne Lisková s tím, že ji „oslovilo Ministerstvo zahraničních věcí Doněcké lidové republiky s prosbou a zároveň pozváním, zda by mohla osobně navštívit Doněckou lidovou republiku a město Doněck.“ Lisková samozřejmě nadšeně kývla a z této plodné spolupráce dokonce otevřela i Zastupitelské centru Doněcké lidové republiky v Ostravě. A to jsem ani nezmínila, že tato její zkušenost spolupráce s Donbasem ji inspirovala i k založení Institutu Ochrany práv občanů. Kdyby nás chránil před Liskovou, bylo by to mnohem lepší, ale tak co už.

K zřízení Zastupitelskému centru Doněcké lidové republiky v takovém případě si taky může zřídit ambasádu Narnie a vyjde to nastejno. V tom případě já chci ambasádu Středozemě, smím-li poprosit. A pokud ne celé Středozemě, tak aspoň Mordoru. Kolegové larpisti by byli určitě nadšení. Ovšem mělo by to asi stejně dlouhé trvání jako centrum Liskové, které nechal soud uzavřít. Vládě se totiž tyto výpravy a spolupráce Liskové s Donbasem úplně nelíbily.

Alespoň, že Liskové zbyl institut na ochranu práv. Může teď využít jeho služeb. Bude se jí to určitě hodit.