Nemáme jen dvě kategorie párů, ale i dvě kategorie dětí. Děti v duhových rodinách nemají právní jistoty

„Děti rodičů stejného pohlaví mají dobré psychické přizpůsobení a blízké vztahy s rodiči, dobré sebepojetí a nízkou incidenci úzkosti,” říká psycholožka Veronika Šmahajová. Jak se vyrůstá dětem v duhových rodinách a jak by se změnily jejich právní jistoty v případě zrovnoprávnění manželství?

Rovné manželství je velmi důležité a diskutované téma po celém světě. Manželství gayů a leseb je uzákoněno již ve 25 zemích na světě, ve kterých žije dohromady přes 1 miliardu lidí. Zkušenosti ze všech těchto zemí jsou jednoznačně pozitivní a dokazují, že manželství gayů a leseb nemá žádný negativní vliv na společnost, informuje na webu Jsme fér.

V České republice byl zákon o registrovaném partnerství přijat v roce 2006. Poslanecká sněmovna ke schválení přehlasovala prezidentské veto tehdejšího prezidenta Václava Klause.

Registrované partnerství ale není rovno manželství. Například manželstvím získávají manželé společné příbuzné (švagrové, synovci…), v registrovaném partnerství se tyto vztahy neuznávají. V manželství vzniká společné jmění partnerů, v registrovaném partnerství nikoli. Registrovaní partneři nemají v případě úmrtí nárok na různé dávky jako jsou důchod nebo nemocenská. Souhrn rozdílů uvádí Jsme fér na svém webu.

Dvě kategorie dětí?

Jedním z nejdůležitějších faktorů uzákonění manželství pro všechny je i postavení dětí v duhových rodinách. Pokud by se zrovnoprávnilo manželství, uzákonila by se automaticky i adopce dětí, tedy všechna práva, včetně rodičovských.

„Nemáme jen dvě kategorie párů, tedy heterosexuální a homosexuální páry, ale i dvě kategorie dětí. Děti, které žijí v heteropárech a mají právní jistoty, a děti které mají dvě mámy nebo dva táty, které takové jistoty nemají,“ uvádí pro Houpacího Osla Adéla Horáková, právnička iniciativy Jsme fér.

Ve vztahu k dětem si registrovaní partneři nemohou adoptovat dítě, ani přisvojit dítě druhého partnera například z předchozího manželství.
Děti v gay a lesbických rodinách tak mají méně práv a jsou vystaveny nejistotě.

Základní problém je, že ačkoli dítě vychovávají obě ženy nebo oba muži stejně často již od narození nebo brzo po něm, je zákonným rodičem jen jeden z nich. Tím zákon dělí rodiče dítěte na plnohodnotného (právního) rodiče, a toho druhého, faktického, ale právem neuznaného rodiče.

To způsobuje problémy jako: oba rodiče nemohou vystupovat jako rodiče vůči školním zařízením, oba nemohou získat všechny informace o zdravotním stavu dítěte, po rozvodu mohou děti ze dne na den ztratit kontakt s faktickým rodičem a jeho rodinou, po rozvodu faktický rodič nemusí přispívat na výchovu, v případě úmrtí faktického rodiče nemají děti nárok na sirotčí důchod.

Horáková dál uvádí, že někteří lidé mají strach z toho, že manželství pro všechny by dětem vzalo maminku a tatínka. Manželství pro všechny přitom ale nevyrábí žádný nový systém, tedy nebere dětem maminku a tatínka. Už teď máme rodiče, kteří nejsou biologičtí, s tím ale společnost problém nemá. Máme mechanismy, jak ošetřit zájmy adoptivních dětí. To, co dnes funguje a je ošetřené pro adoptivní heterosexuální páry, by stejně fungovalo i pro nebiologické děti párů stejného pohlaví.

V zájmu dětského vývoje je podstatné, zda jsou děti chtěné

Jednou z nejčastějších výhrad proti manželství pro všechny je obava z dopadů na vývoj dítěte ve stejnopohlavní rodině. Na pár otázek týkajících se zdravého dětského vývoje odpověděla pro Houpacího osla Veronika Šmahajová, psycholožka zaměřující se na vývoj a patopsychologie dítěte.

Šmahajová má ve svém okolí i v soukromé psychologické praxi dobrou praktickou zkušenost s výchovou dětí v rámci rodin rodičů stejného pohlaví. Psychologický výzkum se soustředí především na dopady výchovného prostředí stejnopohlavních rodin na děti a tyto doposud zmapované dopady se jeví jako převážně pozitivní.

V těchto rodinách jsou například velmi rovnoměrně rozděleny povinnosti a děti jsou systematicky vedeny k jejich plnění. Mají dobré psychické přizpůsobení a blízké vztahy s rodiči postavené na otevřené vzájemné komunikaci, dobré sebepojetí a nízkou incidenci úzkosti.

„V zájmu zdravého dětského vývoje vidím podstatné především to, zda jsou děti chtěné, zda je rodiče mají rádi a zda jsou hranice nastaveny optimálně vývojovému období. Vše ostatní se dá dětem dobře dosytit,“ odpovídá Šmahajová.

Z hlediska psychodynamiky vývoje jsou mužské a ženské vzory pro vývoj dítěte velmi důležité. S rodičem stejného pohlaví se dítě v průběhu vývoje identifikuje. V kontaktu s opačným pohlavím se dítě učí interagovat a vytváří se tzv. vztahová diferenciace, tedy jaký protějšek si jednou, až dítě vyroste, vybere pro svůj život a jak se k němu bude chovat.

“Je nutné si uvědomit a výzkumy to potvrzují, že děti se svými matkami (nejčastěji se jedná právě o lesbické rodiny kvůli komplikovanému procesu adopce u mužů) nežijí nijak izolovaně v ženské komunitě. Chlapci získávají vzory opačného pohlaví v širší rodině, nejčastěji se jedná o dědečky, strýce a kamarády, nebo muže z blízkého okolí, se kterými se chlapci žijící v těchto rodinách potkávají a identifikují,“ vysvětluje Šmahajová.

Ze zahraničních studií a zkušeností vychází opět pozitivně, že děti homosexuálních rodičů mají kvalitní a dobré vztahy s vrstevníky. „Vztahy s rodiči postavené na dobré a otevřené komunikaci vedou k tomu, že jsou sdílnější, což se projevuje v otevřenosti v rámci hovorů o homosexuální orientaci jejich rodičů s vrstevníky i ve svěřování se rodičům i sdílení starostí v případě, že nastanou,“ odpovídá Šmahajová.

Žijeme ve většinově heterosexuální společnosti, kde nemůžeme zaručit, že se dětem nebude nikdo posmívat. Podle českých i zahraničních výzkumů se obavy matek nejčastěji týkají případné budoucí šikany a stigmatizace jejich dětí. Kvalitní citové zázemí a otevřená komunikace rodiny může dětem pomoct ošetřit šikanu sdílením. “Nejvíce ale můžeme přispět my tím, že budeme o těchto tématech mluvit na školách a hlavně budeme otevřenější a tolerantnější,” zdůrazňuje Šmahajová.

Vyrůstání ve stejnopohlavní rodině nevede ani k „předávání“ homosexuální sexuální orientace, jak se dříve odborníci i laická veřejnost domnívala. Původní výzkumy z 80. let zejména ze Spojených států toto vyvracejí. Jedná se tedy spíše o mýtus podporující diskriminaci těchto párů. Výzkumy shodně ukazují, že děti vykazují velmi podobné genderové vzorce chování ostatních dětí.

Konzervativní politici neodráží názorové složení svých voličů

„Jde o to, aby práva partnerů v heterosexuálních a homosexuálních vtazích byla rovná. Nevidím důvod, když uznáváme práva a povinnosti heterosexuálních párů v nějakém rozsahu, proč by homosexuální páry neměli mít stejné podmínky,“ odpověděla pro Houpacího osla senátorka Adéla Šípová (nestr. Piráti).

Jednání vlády o podobě narovnání práv stále probíhají, diskuse se ale často zasekává na samotném pojmu manželství. Témata jsou aktuální neustále, linou se všemi zásadními tisky, které přicházejí z Evropského parlamentu nebo Evropské komise. „Bohužel složení podvýboru pro rodinu je velmi konzervativní až středověce smýšlející, to znamená, že na podvýboru pro rodinu nemůžeme očekávat žádný obrat směrem kupředu,“ odpovídá Šípová.

Nejaktuálnější jsou události z úterý 16. května a středy 17. května, kdy v Poslanecké sněmovně padly dva návrhy na předřazení novely o manželství pro všechny. Druhý návrh poslance Berkiho byl schválen. To znamená, že novela o manželství pro všechny páry, byla posunuta výše v pořadí na projednání. Ve 21:00 byla ale schůze Sněmovny přerušena. Rozprava o manželství pro všechny tak nebyla ani zahájena.

Momentálně se tedy čeká na otevření rozpravy. To ovšem neznamená, že hned dojde i na hlasování. O aktuálním dění blíže informuje Jsme fér na svých webových stránkách.

Schválení manželství pro všechny nebrzdí strach lidí z adopce homosexuálů. Šípová uvádí, že z osobní zkušenosti se setkává spíš s občany, kteří s adopcí stejnopohlavních párů problém nemají. Myslí si, že problémem jsou samotní politici, kteří neodráží názorové složení občanů, tak jak je a jsou konzervativnější než jejich vlastní voliči. Jde tu tedy spíš o odraz osobnostního založení většiny politiků.

Cesta jak se zbavit strachu

Podle Filipa Milde za iniciativu Jsme fér lze duhové rodiny normalizovat úplně jednoduše, nejlépe pomocí příběhů. „To je přesně to, co děláme, příběhy párů, rodin, kamarádů, kteří vlastně mluví o tom, proč je pro ně důležité, aby někdo, kdo je gay nebo lesba nebo pár s dětmi měli vlastně stejná práva jako mají oni,“ odpovídá Milde.

Jednotlivé příběhy dětí, které vyrůstají nebo vyrostli v rodinách párů stejného pohlaví, sdílí iniciativa Jsme fér na svém webu.

Jediná cesta, jak se zbavit strachu jsou vzdělanost a fakta. Pro některé osoby jsou to nové věci, které se posouvají příliš rychle nebo jim je problematika vysvětlena jazykem, kterému nerozumí. O to více se pak bojí. Určitě by se o problematice dalo mluvit i na školách například v sexuální výchově.