Diplomacie není jen o politice. Ping-pong roku 1971 spojil USA a Čínu proti Moskvě
Koláž: KoŠtě
Post-sovět: Některé západní země zřejmě bojkotují letní olympijské hry v Paříži, které se mají konat příští rok. Sport má v diplomacii velkou moc. Bez pozvání amerických sportovců na šampionát v ping-pongu v Číně roku 1971 by USA čelily SSSR zas o něco hůř. Jiné to není dnes – sportem ke zdraví a míru.
Proti účasti ruských a běloruských reprezentantů na letních olympijských hrách, které se budou konat v létě 2024 v Paříži, se vyslovilo 35 zástupců jednotlivých zemí. Mezi nimi jsou vedle Spojených států například Německo, Velká Británie a Kanada. Tyto země v případě účasti sportovců z Běloruska a Ruska hrozí kompletním bojkotem her.
Česká republika se však takovému bojkotu vyhýbá. „Český olympijský výbor podporuje současné sankce za agresi na Ukrajině, kvůli nimž na doporučení MOV nemohou ruští a běloruští závodníci ve většině sportů závodit na mezinárodních akcích. O bojkotu her v Paříži neuvažujeme,“ napsal Český olympijský výbor na svém Twitteru.
Praktiky studené války v roce 2023
ČOV připomněl bojkot olympijských her z roku 1984 ze strany Sovětského svazu. Rozhodnutí tehdy padlo v odvetě za předchozí západní bojkot moskevské olympiády 1980. Českoslovenští sportovci se na olympiádu tehdy pečlivě připravovali, nakonec jim plány zhatila politika.
Olympijské hry, které se roku 1980 konaly v Moskvě, bojkotovaly především Spojené státy jako protest proti sovětské invazi do Afghánistánu. Sovětské vedení zase mělo před losangeleskou olympiádou obavy o bezpečnost svých sportovců. Hrozila případná emigrace sportovců, kteří se zkrátka mohli rozhodnout zůstat v americkém městě.
Sovětské politbyro 8. května 1984 vyhlásilo také bojkot her. Byl to den, kdy se olympijská pochodeň vydala na svou cestu přes kontinent z New Yorku do Los Angeles. „Vůči výpravám ze socialistických zemí je již dnes v Los Angeles vyvolávána atmosféra podezírání a nenávisti. Jednomyslně jsme se rozhodli nevyslat naše sportovce. Včetně toho, že se souhlasně vyjádřily i rozhodující olympijské sporty a olympijské svazy,“ psal tehdy předseda Československého olympijského výboru Antonín Himl v prohlášení.
Vedle Sovětského svazu se k bojkotu rozhodlo dalších 13 zemí východního bloku. V Los Angeles soutěžili pouze rumunští sportovci kvůli pohrůžce tehdejšího šéfa Mezinárodního olympijského výboru Juana Antonia Samarancha, který zemím Varšavské smlouvy otevřeně pohrozil trvalým vyloučením z olympijského hnutí, pokud se olympiády nezúčastní.
Problémem také byla komercializace olympijských her. Pořádání se s každými hrami zdražovalo – například Montreal platil ještě další tři desetiletí za olympiádu z roku 1976. Los Angeles se tak ucházelo o hry bez konkurenčního města.
Sport zakryje i porušování lidských práv
Olympijské hry jsou na očích celé planetě a účast na nich znamená prestiž sportovců i jejich rodných zemí. Množství medailí se na zpravodajských serverech srovnává mezi státy, nikoliv sportovci.
Napříč sportovním světem nejsou olympijské hry jedinou událostí, která vzbuzuje enormní pozornost publika. Ze sportovních klání na mezinárodní úrovni se i díky tomu stal symbol nacionalismu a prostředek diplomacie.
Střetávají se mezi sebou státy a soutěží o post toho nejlepšího. Medializace sportu je obrovská. Například fotbalové mistrovství světa běžně sledují stovky milionů lidí u svých obrazovek; takový počet diváků mohl vidět protesty sportovců různých národností třeba při loňském světovém šampionátu ve fotbale v Kataru.
Tato drobná blízkovýchodní země má dlouhodobé problémy s dodržováním lidských práv. Na obrovské problémy v regionu upozornily trvající protesty v Íránu. Události ovlivnily chod celého šampionátu. Napáchanou spoušť zakryl až Lionel Messi, když se svou argentinskou grupou turnaj ovládl – a celý svět se nevěnoval ničemu jinému.
Nabízí se otázka: Co běžný člověk o Argentině ví? Vybaví se vám fotbal? Je to důkaz, že sportovní události mají obrovský potenciál uvést kteroukoliv úspěšnou zemi na světlo světa. Týž případ je například Portugalsko s Cristianem Ronaldem nebo Fidži a ragby.
Podobný potenciál mají i sporty samotné. Stolní tenis není v České republice příliš sledovaný, v roce 1971 ale znamenal průlom ve vztazích mezi Spojenými státy a Čínou. Po neúspěchu ve Vietnamu a vyostřených závodech ve zbrojení se Sovětským svazem Američané potřebovali silného spojence. 10. dubna 1971 američtí stolní tenisté přicestovali na čínské pozvání k pingpongovému turnaji.
Byl to americký ministr zahraničí Henry Kissinger, kdo okamžitě postřehl příležitost, a rozvinul s Pekingem jednání na nejvyšší diplomatické úrovni. Tuto diplomacii brzy nazval výstižně coby pingpongovou. Do deseti měsíců od turnaje na pekingském letišti přistál americký prezident Richard Nixon. Číňané i Američané se báli boje se SSSR. Washington kvůli tomu dokonce opustil tehdejšího spojence Tchaj-wan a nechal Čínu po jejím nekonečném úsilí zasednout v Radě bezpečnosti OSN s právem veta.
MOV: Nesmí podporovat agresi na Ukrajině
Tyto případy ukazují, že sport může země sblížit. Je ale těžké připustit mezi sebe sportovce ze země, která páchá jinému národu takové škody. Asijská olympijská rada jim ale přislíbila možnost účasti na jejích akcích. Podpořil to i MOV, podle kterého by neměl být rozhodujícím kritériem pro účast na sportovních akcích účastníkův pas. Přitom právě MOV bezprostředně po začátku války vydal doporučení, ať sportovní organizace ruské účastníky ze všech soutěží vyloučí. Dodržela to i FIFA při letošním mistrovství světa ve fotbale.
Jednou z variant může být vpuštění Rusů a Bělorusů na hry za podmínky, že aktivně nepodporují ruskou agresi na Ukrajině. MOV jim chce umožnit účast pod neutrální válkou právě za této podmínky společně s respektováním Olympijské charty.
Napište komentář