Lidi uklidní, když se zlepší ekonomická situace, míní psycholog o protivládních demonstracích

V den, kdy si připomínáme vznik samostatného Československa, se na Václavském náměstí opět sešli deseti tisíce lidí požadující demisi vlády. Organizátoři protestu říkají, že jim jde o budoucnost České republiky. Podle nich současná vláda vede stát do hluboké krize. Na samotném shromáždění ale zaznívá proruská propaganda a narážky na čipy ve vakcínách. O provázanosti dezinformačního hnutí a motivaci lidí demonstrovat jsme hovořili s politickým psychologem z Masarykovy univerzity Janem Šerekem.

Jací lidé chodí na protivládní demonstrace na Václavském náměstí?

Nemusí platit ta běžná představa, že se jedná jen o znevýhodněné a chudé lidi. Už to, že se do protestu zapojují, ukazuje, že mají určité prostředky. Spíše než socioekonomické pozadí je sjednocují jejich postoje, nedůvěra k institucím a odcizení od politického systému.

Myslíte, že nedůvěra a pocit odcizení je tak silný, že dokáže spojit extrémní pravici a extrémní levici?

Myslím, že ano. Už roky se hovoří o tom, že klasické rozdělení na levici a pravici v politice už nefunguje. To platí jak pro politické elity, tak i na úrovni občanů. Nebál bych se říct, že tam to neplatilo možná nikdy. Vyhraněnost k levici nebo pravice je spíš vnášena shora mezi lidi. Běžná populace má postoje nekonzistentní. Ve chvíli, když už ani politické elity nedrží levo-pravé dělení, tak není překvapivé, že se na jedné demonstraci setkají zástupci extrémních protikladů.

Demonstraci svolala iniciativa Česko na první místě. V jejich programu byly a stále jsou věci jako „zamezíme ředění národa“. Máte pocit, že by účastníci demonstrace tento názor podporovali?

Někteří určitě ano, ale zase to nebyli všichni. U těchto akci je jedno dominující téma a tím já vnímám právě nedůvěru. Podobná vyjádření jsou navíc natolik vágní, že člověku, který s tím úplně nesouzní v onom tvrdém významu, dávají možnost si je interpretovat podle sebe. Lze to samozřejmě vnímat jako rasismus, anebo to můžete vnímat prostě jako přání, aby se vláda starala výhradně o svoje občany.

Na všech těch demonstracích vlály české vlajky, odvolávalo se k první republice a Masarykovi a zpívala se česká hymna. Jak silnou roli hrají na podobných demonstracích symboly?

Když nějaká skupina sdílí identitu, tak právě symboly jsou nástrojem, jak to ukázat a zároveň i posílit. Dává to smysl, protože Ukrajinci jsou na těchto akcích pojmenovávání jako vnější skupina, která je zdrojem ohrožení. Takže ten důraz na národní identitu je nasnadě.

Kde vlastně vzniká to, že ze zhoršující se ekonomické situace a energetické krize jsou obviňování Ukrajinci, nikoliv diktátor Putin?

Toto je mechanismus, který je popisovaný už dlouhodobě. Psychologie ve svých počátcích formulovala takzvanou teorii obětního beránka. To znamená, že v období nejistoty a frustrace má společnost tendenci si hledat nějakou oběť, kterou obviní ze zhoršující se situace. Obviňování Ukrajinců je pak modelový příklad.

A proč to tak je? Myslím si, že to dokáže svět značně zjednodušit. Na tom, že sem přišla poměrně velká skupina lidí, se dá vystavět narativ, že máme omezené zdroje, které nám oni seberou. Buď oni, nebo my.

Nenávistný narativ je tak jednodušší vystavět proti Ukrajincům než proti Putinovi. Lze si to lépe představit. Když řekneme, že za to může Putin, tak u toho se nedá skončit. Musí se dodat další konkrétní věci a souvislost s válkou. To je daleko složitější úvaha než říct „je to tou skupinou, co sem přichází, a teď nám tady něco bere“.

Myslíte, že je možné, že určitá část lidí tomuto narativu začala věřit až po demonstraci?

Demonstrace může být poměrně silný zážitek. Může umocnit pocit sdílené identity, protože je na jednom místě spoustu lidí, kteří mají stejné názory. To může přetrvat i po demonstraci. Obecně účast na politických akcích pomáhá určité postoje vykrystalizovat. Hlavně pak ty, které nejsou úplně pevné.

Na druhou stranu si to nemůžeme představit tak, že všichni, co tam přijdou, se pak vrací domů s vymytým mozkem. Budou spíš znejistění ohledně mainstreamových názorů. Na to koneckonců míří i samotná ruská propaganda. Nesnaží se lidi přesvědčit, že Rusko je nejlepší, ale spíš se pokouší nabourat důvěru v režim. Právě tato nedůvěra pak motivuje lidi na podobné akce jít. Mezi takovými lidmi pak může ruská propaganda rezonovat. Většina se nebude identifikovat se vším, co Rusko dělá. Spíš ale budou tvrdit, že pravda je tak někde napůl.

Je možné nedůvěru nějak vyvrátit?

Dost těžko. Psychologické modely, které se tímhle zabývají, ukazují, že to je mechanismus, který má tendenci sám sebe posilovat. Ze začátku to může být jen nejistota. Člověk se cítí ohrožený, ať už existenčně nebo prostě jen nerozumí světu okolo. Propaganda mu dá návod, jak ten zmatený a složitý svět pochopit.

Problém spočívá v tom, že dezinformace a konspirační teorie dále vytvářejí nedůvěru. Jsou konstruovány tak, že nemáte věřit nikomu a ničemu. Tím posilují nejistotu, a to může člověka navést ještě k silnější a konspirativnější teorii. Více se pak vyhraňuje a více se názorově uzavírá.

Jak by k této skupině lidí měli přistupovat média a politici? Jak je konfrontovat, aniž by se ještě více neuzavírali do jejich konspirační bubliny?

U těchto demonstrací, které jsou motivovány hlavně ekonomickou situací, by mohlo být řešením adresovat přesně ty vznesené obavy. Zkrátka dělat opatření, která jim pomůžou a zlepší situaci. Když se zlepší ekonomická situace, tak vyprchá i pocit nespravedlnosti. Nedůvěra ve vládu asi nezmizí, ale minimálně to omezí radikalizaci.

Takže nebudou důvěřovat, ale nepůjdou demonstrovat…

Přesně tak. Nedůvěřivý světonázor se vyvrací strašně těžko. Myslím si ale, že nemusí být tak obtížné tuto skupinu deaktivizovat. Nebudou mít potřebu vládu svrhnout, ale budou si jen brblat a nevěřit.

V současné době jsou Češi na jednom z předních míst v žebříčku států, které se obávají, že na ně krize dopadne nejhůř. A to i přesto, že Česko je daleko od samotného válečného konfliktu a ekonomicky na tom stále nejsme nejhůř. Z čeho to pramení?

Tento paradox byl v posledních letech pozorován docela často. Rétorika, která vyvolává obavy z budoucna, často funguje právě na lidi, kteří na tom nejsou úplně špatně, ba dokonce na tom můžou být i dost dobře. Uvádí se, že právě u těchto lidí je jednodušší vyvolat pocit, že mají co ztratit.

Výzkumy voličů Donalda Trumpa a jemu podobných populistů v Evropě ukazují, že jejich voličská základna byla napříč společností. Nebyly to jen ti, o kterých bychom řekli, že strádají. Často šlo o lidi, u kterých se podařilo vyvolat pocit toho, že se teď měli dobře, ale přichází ohrožení, které to může zkazit. S tímto pocitem populistická rétorika pracuje velmi dobře.

Zrovna pak v Česku tenhle pocit nemusí být těžké vyvolat. Už když si vezmete naší historii. V roce 1989 jsme byli jednou z těch chudších zemí a teprve teď ostatní začínáme dohánět. Blížíme se konečně jejich životní úrovni a možná právě proto se můžeme obávat, že o to přijdeme.

V Česku teď chybí opozice, která by nepoužívala populistickou rétoriku. Často se protivládní názor hází do jedno pytle s populisty a prokremelskými dezinformátory. Myslíte si, že teda existuje nějaká mlčící skupina lidí, která se kvůli tomu, že by byla i neprávem tak označena, bojí vyjádřit svůj názor?

Myslím si, že ano. Ze strany vlády není dobré, když šmahem odsoudí všechny svoje kritiky jako někoho, kdo je proti demokracii a dá jim tak nějaké nálepky. Postaví tak člověka před volbu „buď s námi, nebo proti nám“ a i když nechce být ani na jedné straně, je nucen si vybrat.

Myslíte, že toto nálepkování ještě víc lidi radikalizuje?

Dá se říct, že asi ano. V řadě oblastí máme vytvořeny určité identity. Máme představu, že patříme do určití skupiny lidí. Ve chvíle, kdy jsou pak dostupné jen dvě základní identity, tak je podle mě přirozené, že se společnost postupně radikalizuje a posouvá dál od sebe.

Takže je možné očekávat, že se časem budou příkopy mezi těmito skupinami prohlubovat?

To je těžké říct. Společnost reaguje na externí věci. Toho může být důkazem covid a válka na Ukrajině. To jsou věci, které tím můžou silně zamíchat.

Když už jsme u covidu… Na demonstracích bylo i mnoho zástupců anti-vaxer hnutí. S tím, jak vypukla válka na Ukrajině, tito lidé přezbrojili a začali relativizovat nebo dokonce popírat existenci konfliktu na Ukrajině. Děje se podobná změna tématu v konspiračních kruzích běžně?  

Nám se toto potvrdilo v datech, která jsme sbírali bezprostředně po vypuknutí války. Existuje souvislost mezí tím být anti-vaxer a podporovatel Ruska. Je to logické, protože hlavním tématem obou těchto proudu je opět nedůvěra k institucím a mainstreamu.