Jak vypadá Jurečkova rodinná politika? Tradičně konzervativní a tradičně protirodinná

KOMENTÁŘ. Ministerstvo práce a sociálních věcí spolupracuje s protipotratovým Hnutím pro život. Ministr Jurečka přitom ještě před jmenováním tvrdil, že rozšíří agendu rodiny. Z jeho činů ale není jasné, jestli se rodinu snaží podporovat nebo rozvrátit. Zatím totiž ve své agendě neudělal nic víc než legitimizování násilí a podporu proti ženským právům.

Marian Jurečka už před svým jmenování oznámil, že ministerstvo práce a sociálních věcí změní název. Mezi jejich hlavní agendy totiž připadne i rodina. „Doplnění rodiny do názvu ministerstva by bylo žádoucí z toho důvodu, že rodiny považujeme za klíčový článek a základ naší společnosti. Rodinnou politiku MPSV tradičně řeší, ale důležitost této agendy ze samotného názvu nevyplývá,“ vysvětlil pro Deník N vedoucí oddělení mediální komunikace ministerstva práce a sociálních věcí Jakub Augusta.

Název ministerstva by se musel změnit i v zákonech. I kvůli tomu se změnou v nejbližší době nepočítá. „Chtěli bychom změnu názvu spojit například s nějakou významnou příležitostí,“ doplnil Augusta.

Nyní by ale Jurečka mohl svůj plán naplnit, neboť se právě taková „významná příležitost“ naskytla. V posledním týdnech rozpoutalo veřejnou debatu vyjádření konzervativního katolického Hnutí pro život. V něm toto hnutí kritizuje pomoc znásilněným Ukrajinkám, které žádají ve válkou zmítané zemi o nedostatkové „pilulky po“. Podle Hnutí pro život toto není adekvátní pomocí.

„Skutečným lékem pro kteroukoli ženu, která zažila znásilnění není nějaká tableta, ale kvalitní psychologická pomoc. A především prevence, aby se ke znásilnění vůbec nedocházelo. Proč Češi nepřispějí místo toho na nákup houkadel, pepřáků nebo elektrických paralyzérů? Postinor apod. žádnou ženu před znásilněním a zejména pak souvisejícím traumatem neochrání,“ stálo na Facebooku hnutí. Krátce po mediálním backlashi byl ale příspěvek smazán.

Ministerstvo beze studu

Po rozhovoru Deníku N se zástupkyní Hnutí pro život Zdeňkou Rybovou se od této organizace začali distancovat politici i veřejné instituce. To však neplatí o ministerstvu práce a sociálních věcí. Ministerstvo sice oficiálně odsuzuje „některé výroky“ hnutí, nadále s ním však spolupracuje.

„Pokud jde o Hnutí pro život, vnímali jsme dosud pozitivně jeho aktivity v rámci podpory budoucích matek, které se ocitly ve svízelné situaci, úsilí o účinnou pomoc místo jejich stigmatizace a zároveň apel na větší zodpovědnost mužů v oblasti rodičovství. Stejně tak jsme vnímali úsilí o celospolečenský respekt k ochraně života ve všech jeho etapách,“ napsala mluvčí ministerstva Eva Davidová. Přesnou povahu spolupráce však neuvedla.

Po ukončení spolupráce MPSV a Hnutí pro život vznikl otevřený dopisy, za kterým stojí hnutí a organizace hájící ženská práva. Mezi požadavky stojí mimo jiné i to, aby „Jurečka zveřejnil seznam subjektů (organizací i jednotlivců a jednotlivkyň), které s MPSV spolupracují při výkonu jeho pravomocí. Veřejnost má právo vědět, s kým se MPSV radí při formování rodinné a sociální politiky. I vy se můžete k výzvě připojit – ať už jako jednotlivec nebo jako organizace.“

Takto si asi představuje Jurečka podporu „tradičních“ rodiny. Namísto adresné pomoci jeho ministerstvo tak podporuje hnutí, jehož cílem plošně zakázat potraty, a tím sebrat ženám hlavní slovo nad jejich těly. Právě toto je ale pro Jurečkovu rodinnou agendu příznačné. Příkladů, kdy se Jurečka místo podpory rodiny snaží rodinu spíše rozložit, je opravdu hodně.

Jurečka otec, ministr a násilník?

Například Jurečka tvrdí, že V Česku máme funkční a propracovaný systém proti domácímu násilí. To bohužel není pravda, protože jak ukazují statistiky, alespoň desetina dětí doma čelí násilí, a až dvě třetiny dětí se v rodinách setkávají s nějakou formou špatného zacházení. Pokud Jurečka v této oblasti nevidí problém, jen těžce můžeme očekávat, že něco změní.

Alespoň by nemusel přispívat k legitimizaci násilí jako formy výchovy. „Není na místě hledat definici, která by znamenala, že rodič nemůže dát svému dítěti ve výjimečné situaci pohlavek,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně. „Jako táta pěti dětí si myslím, že dát do zákona ustanovení, které říká, že rodič ve výjimečné situaci nemůže v rámci výchovy vůbec dát pohlavek nebo takzvaně lepnout jednu na zadek, není správné,“ pokračoval dále v rozhovoru.

Jurečkovi má zřejmě dodat autority to, že má celkem pět dětí a proto ví, jak se takové dítě má vychovávat. Bohužel pan Jurečka není nějaký náhodný táta od rodiny, ale ministr, který by měl násilí na dětech brát jako seriózní problém a nezlehčovat ho výroky jako: „Je zásadní umět odlišovat, co je násilí nepřiměřené a dlouhodobé, a co je akt, který rodič použije třeba jen několikrát za život k vymezení mantinelů.“

Jurečka přiznával, že „existují i rodiče, kteří se chovají surově“. S nimi plánuje ministr zatočit osvětou. Zatím to ale vypadá, že osvětu se snaží dělat pro mlácení dětí.